...personal travel web

Úvodem
Den 1   Good bye "Frozen Land"
Den 2   Po letech opět v Perthu
Den 3   Slavíme Australia Day
Den 4   Vyrážíme na jih
Den 5   Geographe Bay
Den 6   Okolí Cape Naturaliste
Den 7   V jižních lesích
Den 8   Z Walpole do Denmarku
Den 9   Denmark a okolí
Den 10  Zpět do Perthu
Den 11  Odlétáme na východ
Den 12  Gold coast
Den 13  Gold coast, den druhý
Den 14  Z G.C. do Coffs Harbour
Den 15  NP Dorrigo
Den 16  Přejezd do Sydney
Den 17  Sydney
Den 18  Výlet do Blue Mts.
Den 19  Směr Victorie
Den 20  Z NSW do Victorie
Den 21  Wilsons Promontory
Den 22  Phillip Island
Den 23  Přes Melb. do Ballaratu
Den 24  Sovereign Hill
Den 25  Apollo Bay
Den 26  NP Port Campbell
Den 27  Victor Harbor
Den 28  Kangaroo Island
Den 29  Kangaroo Isl., den druhý
Den 30  Z KI do Adelaide
Den 31  Adelaide
Den 32  A zase v Perthu
Den 33  Návrat





Austrálie, deník, část III.

Den 4 - 27.1. - Vyrážíme na jih -

Dnes započínáme asi týdenní okruh jihozápadem Západní Austrálie. Po dálnici vedoucí centrem Perthu jedeme jižním směrem na Mandurah, kde se silnice větví. "Jednička" pokračuje podél pobřeží a protíná národní park Yalgorup, ve kterém jsou k vidění tisíce let staré thrombolity, což je ovšem jedna z věcí, která naše děti absolutně nezajímá. Navíc já jsem něco podobného již viděl během minulé cesty v Shark Bay, takže se vydáváme vnitrozemím směrem na malé městečko Pinjarra.


Pinjarra je domovem Pinjarra Peel Zoo, jednoho z dalších zoo parků, ve kterém si můžeme zase nakrmit klokany a emuy a navíc je tahle soukromá zoo zajímavá svým programem zaměřeným na odchov ohrožených tasmánských čertů. Oběma našim holkám se tu navíc podařilo odnést si na památku klovance od papoušků, kteří nejeví přílišnou ochotu nechat se hladit.


Cestou do Bunbury, kde chceme přespat, stojí za krátkou zastávku i městečko Harvey, kde se všechno točí kolem pěstování pomerančů. Můžete si tu koupit třeba čerstvou pomerančovou šťávu nebo vylézt na Big Orange, rozhlednu ve tvaru obrovského pomeranče.
Bunbury mi připadá jako poměrně pěkné městečko s útulným centrem plným restaurací a zelenými parky lemujícími pobřeží oceánu. Na eleganci dodává i mořská laguna na severu města, sousedící se zálivem Koombana, kde se nachází největší tahák Bunbury - Dolphin discovery centre.


Den 5 - 28.1. - Geographe Bay -

www.geographebay.com


Ke břehům zálivu Koombana připlouvají denně divoce žijící delfíni pro svou dávku ryb, které dostanou z rukou vybraných návštěvníků centra, vše samozřejmě za dozoru dobrovolníků. Jak jsem se dočetl, nejvyšší pravděpodobnost spatřit delfíny je v ranních hodinách, takže jsme sem dorazili kolem osmé a rozhodně jsme tu nebyli první. Asi po půl hodině hypnotizování vodní hladiny připlul jeden kousek, obkroužil dvě kolečka a zase zmizel v hlubinách oceánu. Podle povídání na netu se ale můžeme řadit k těm šťastlivějším, protože někdy prý delfíni nepřiplují vůbec. Kvůli těmto případům platí vstupenka do centra celkem pro tři návštěvy, ale na to my bohužel nemáme čas. Pokud můžu srovnávat s obdobnou atrakcí v Monkey Mia, líbilo se mi víc v Shark Bay a zadařilo se nám tenkrát víc i po stránce počtu připluvších kytovců.


Pokračujeme tedy v cestě dál podél zálivu Geographe Bay. Tomuto kraji je dostatečně požehnáno, co se množství slunečního svitu týče, takže se tu dobře daří třeba vinné révě. Počet vinic, sklípků a soukromých prodejen vín snad nejde v této oblasti ani spočítat. Sluníčko a kilometry špičkových pláží činí tohle místo turisticky velmi přitažlivým místem.


Dalším výstavním letoviskem na pobřeží Geographe Bay je Busselton, kde je k vidění unikátní molo, táhnoucí se na dřevěných pilonech do vzdálenosti téměř dvou km od pobřeží, čímž se z něho stala nejdelší stavba tohoto druhu na jižní polokouli. Po molu je možné svést se vláčkem až na konec, kde byla postavena podmořská observatoř. Nám ale štěstí moc nepřeje. Molo prochází v současné době rekonstrukcí a vláček nejezdí. Alespoň se tedy vykoupeme v moři a trochu zalenošíme na pláži hned vedle mola. Navíc se mi tu podařilo vyfotit několik kakadu naholících okupujících vzrostlý strom na pláži.


molo v Busseltonu
Busselton Jetty

Odpoledne jsme vyrazili směrem na Dunsborough, kde jsme si zaplatili nocleh v motelu patřící řetězci ubytování Best Western.


Den 6 - 29.1. - Okolí Cape Naturaliste -

Dunsborough je celkem dobrým výchozím bodem k výletům na Cape Naturaliste a do národního parku Leeuwin-Naturaliste. Ráno se jedeme podívat na vyhlášenou pláž Smith Beach nedaleko města Yallingup, jejíž fotky najdete skoro v každém prospektu o jihozápadě ZA. Bohužel počasí na západním pobřeží Austrálie začal pravděpodobně ovlivňovat blížící se cyklon Bianca, takže se zatáhlo a přímo na pláži foukal vítr jak na Baltu. Jediný, kdo se v tomhle nečase odvážil do vody byla vodomil Adéla, ale stejně jsme to tu za chvíli zabalili a jeli do motelu.


Smith beach
Smith Beach

Odpoledne se trochu vyjasnilo, tak jsem se rozhodl udělat si samostatný výlet na Cape naturaliste. Severnější ze dvou mysů je obklopen drsným pobřežím a divokou přírodou. Nad prázdnou silnicí vedoucí k mysu poletují černí kakaduové, na loukách okolo se pasou klokani. Ze silnice občas odbočují ještě další nezpevněné cesty s oranžovou šotolinou nabízející jízdu ještě větší divočinou. Na konci oné cesty stojí maják, k němuž se dá dojít. Vůbec je tento cíp protkaný stezkami pro pěší, z nichž je fantastický výhled na pobřeží se skalisky. Místní trasa tras je ovšem věhlasný Cape to Cape track. Cesta vede právě z tohoto místa, tedy z Cape Naturaliste, podél oceánu na jih až ke 135 km vzdálenému Cape Leeuwin. Během chůze si můžete plnými doušky vychutnávat vše, co tahle jihozápadní výspa Austrálie nabízí: super pláže, vinice, jeskyně (nejznámější je Ngili Cave), pozorování velryb v době, kdy tudy migrují, na jaře koberce divokých květin, rostou tu orchideje, které již nikde jinde nenajdete. Oblast kolem Margaret River je navíc vyhlášeným surfařským místem, jedním z nejlepších v celé Austrálii. Při zpáteční cestě jsem se ještě zastavil u Sugarloaf Rock, která nemůže chybět v žadné fotosbírce z národního parku Leeuwin-Naturaliste.


Sugarloaf rock, národní park Leeuwin-Naturaliste
Sugarloaf Rock

Večer jsme využili motelových grilů a udělali si maso ze supermarketu. V každé větší samoobsluze je ohromný výběr všech druhů masa a spousta je jich už předem naložená v marinádě a připravena ke grilování. Třeba jehněčího, které u nás jen tak lehce neseženete, je tu k mání v několika podobách. Aby taky ne, když se tu ovce pasou úplně všude, kde je to jen trochu možné. Během přípravy jídla jsme se seznámili s mladými Australany z Mandurahu, kteří měli pokoj vedle nás a měli asi šest dětí. Jak se ale později vysvětlilo, v Austrálii je prý běžné, že si rodina vezme s sebou na dovolenou i bratrance a sestřenice svých dětí. Strašlivě se zajímali odkud jsme, jaký je tam zrovna počasí a podobně, takže jsme jim u piva trochu přiblížili taje a zákoutí naší země, zatímco naše a jejich děti, zdá se, také našli společnou notu navzdory jazykové bariéře. Tohle se mi na Australanech líbí snad úplně nejvíc. Neuvěřitelná, a v našich končinách málo vídaná, otevřenost a přátelskost vůči okolnímu světu a lidem, kteří se zavítají podívat na jejich rodnou hroudu. Ničím se nestresují, z ničeho nedělají problém, prostě užívají života plnými doušky. Žádné jiné slovo nemůže dokonaleji vystihnout jejich přirozenou náturu než známé a okřídlené australské "No worries".


Den 7 - 30.1. - V jižních lesích -

www.southernforests.com.au


Ráno balíme a vyrážíme směr jižní lesy. Jih Západní Austrálie pokrývá lesní porost obřích blahovičníků druhu karri, což jsou rekordmani australské flóry co se výšky i dlouhověkosti týče.


Dave Evans bicentennial tree
Dave Evans Bicentennial Tree

První zastávku děláme v národním parku Warren. Nejen v tomto parku, ale i v dalších chráněných oblastech regionu je spousta příležitostí k výletům, které se dají v téhle panensky čisté přírodě podniknout pěšky i autem (Great Forest Trees Drive). Hned jak vylezeme z auta, nasáváme neskutečnou vůni vzdoušku v jeho nejčistší podobě, skrz na skrz prosyceného silicemi z eukalyptů. Plíce si tu vrněj jak kočka na klíně :-). Koncentrace vonných látek z blahovičníků je tak silná, že nám zůstane zakořeněná v hlavě snad na celý život. Stromy kolem nás se svým vzrůstem klidně mohou porovnávat se sekvojemi, které jsme viděli v Kalifornii. Na některé z nich lze dokonce vylézt (climbing tree) a rozhlédnout se po kraji z pozorovatelen, které jsou instalovány v korunách některých z těchto obrů. Výhled z takové výšky totiž umožňoval v době sucha odhalit vznik lesních požárů. V parku Warren je takovým stromem Dave Evans Bicentennial Tree nedaleko Pembertonu. Nahoru můžete vylézt po více než stovce ocelových tyčí, které jsou ve spirále natlučeny do kmene stromu. Ocelová vyhlídka vážící kolem dvou tun se nachází v úctyhodné výšce 75 m a za silnějšího větru se může vychýlit o 1,5 m na každou stranu. Bohužel aktuálně je výstup nahoru na strom zakázán kvůli řádění cyklónu Bianca, a tak zkoušíme vylézt alespoň do prvních pár metrů kmene. Můžu říct, že to není zrovna příjemný pocit stát bez zajištění na ocelovém prutu a dívat se do propasti pod sebou, natož lézt do větší výšky než jakou má Petřínská rozhledna. Zkrátka rozhodně nic pro slabé povahy nebo pro toho, kdo trpí na závratě.


Opouštíme Warren NP a přes park Shannon směřujeme dále na jih k oceánu. Nakonec zakotvíme v malém městečku Walpole, kde dohromady nic moc není. Ubytováváme se zase v jednom z Top tourist parků, Coalmine Beach Holiday Parku, nacházejícím se v krásném prostředí na pobřeží Nornalupského zálivu. Bohužel zima, která tu panuje, dává rychle zapomenout všem myšlenkám na možné vodní hrátky. Navíc je tu celkem dost komárů. V těchto končinách na jihu země jsou průměrné letní teploty vždy o něco nižší než třeba v Perthu, ale pokud se k tomu přidá ještě vliv cyklónu, výsledkem je celkem slušná a hlavně neočekávaná kosa. Naše chatka leží na úplném okraji areálu, obklopena divočinou, takže máme výhled přímo do lůna pralesa, nádhera.



<-- ZPĚT| DÁLE -->