...personal travel web

Úvodem
Den 1   Good bye "Frozen Land"
Den 2   Po letech opět v Perthu
Den 3   Slavíme Australia Day
Den 4   Vyrážíme na jih
Den 5   Geographe Bay
Den 6   Okolí Cape Naturaliste
Den 7   V jižních lesích
Den 8   Z Walpole do Denmarku
Den 9   Denmark a okolí
Den 10  Zpět do Perthu
Den 11  Odlétáme na východ
Den 12  Gold coast
Den 13  Gold coast, den druhý
Den 14  Z G.C. do Coffs Harbour
Den 15  NP Dorrigo
Den 16  Přejezd do Sydney
Den 17  Sydney
Den 18  Výlet do Blue Mts.
Den 19  Směr Victorie
Den 20  Z NSW do Victorie
Den 21  Wilsons Promontory
Den 22  Phillip Island
Den 23  Přes Melb. do Ballaratu
Den 24  Sovereign Hill
Den 25  Apollo Bay
Den 26  NP Port Campbell
Den 27  Victor Harbor
Den 28  Kangaroo Island
Den 29  Kangaroo Isl., den druhý
Den 30  Z KI do Adelaide
Den 31  Adelaide
Den 32  A zase v Perthu
Den 33  Návrat





Austrálie, deník, část V.

Den 13 - 5.2. - Gold Coast, den druhý -

výhled na Gold Coast
Výhled z Q1 směrem k hranici NSW

Majitel motelu má plnou recepci prospektů týkajících se Gold Coast a ochotně nám dává přednášku o tom, co je dobré navštívit. Jedeme se tedy podívat na vyhlídku z mrakodrapu Q1 (Queensland No.1) tyčící se rovnou nad pláží v Surfers Paradise. Jedná se o úplně novou stavbu, dokončenou teprve nedávno. Zároveň se tato výšková budova pyšní titulem druhá nejvyšší residenční budova světa, pokud tedy bereme v úvahu výšku mrakodrapu i s anténou, dosahující bez mála 323 m. Rodinné vstupné tedy opět nepatří ke zrovna zanedbatelným položkám, 1000 Kč za jízdu výtahem a rozhled po okolí. Za pár sekund se rychlo-výtahem dostanete do 78 patra, kde se nachází SkyPoint. Odtud se nabízí fantastický panoramatický výhled do všech světových stran.


Po obědě se jdeme ještě vyvalit na pláž a taky kupujeme maso na gril. Hlavní silnici vedoucí do Surfers Paradise, po které tu pořád jezdíme, lemují zelené plochy s mnoha grily. K večeru jsme si tu tedy vyhlídli jeden z nich. Pro tyto účely vozíme v autě neustále krabici s veškerým potřebným vybavením ke grilování jako olej, kečup, sůl, kuchyňskou roli papíru, umělý příbor a talíře a za pár dolarů taky stěrku na přípálený zbytky masa. A tak tady na Gold Coast zavládla v podvečer strašlivá pohoda a úplně nepopsatelná atmosféra: sluneční kotouč se zvolna noří za hladinu oceánu a v dáli, naposled v tomto dni, tancuje po skleněných tabulích mrakodrapů. Dospělí chystají večeři, queenslandský pivko značky XXXX řádně nachlazeno. Děti si hrají na hřišti, které tu prostě nemůže chybět a prohánějí ibise brousící kolem stolů a loudící něco k snědku. Po úzké asfaltce joggují běžci, kteří tu pro svůj sport mají ideální podmínky, jiní návštěvníci parku polehávají na trávních kolem, nebo taky grilují. No už teď se nám vůbec nechce domů.


Den 14 - 6.2. - Z Gold Coast do Coffs Harbour -

Na Gold Coast jsme strávili celkem tři noci. Dneska musíme dorazit až do Coffs Harbour, kde jsem už přes net zarezervoval ubytování. Od původního záměru navštívit Currumbin wildlife sanctuary jsme nakonec z finančních a hlavně časových důvodů ustoupili, zvířátek bude k vidění určitě ještě dost, a tak pokračujeme dál na jih. Trochu se motáme v Tweed Heads, kde se pokouším najít hranici Queenslandu a Nového Jižního Walesu, vyznačenou dvěma velkými vztyčenými betonovými trojúhelníky, mezi nimiž prochází právě zmíněná hranice obou států. V hledání jsem nakonec úspěšný a dělám si pár fotek, zatímco Lenka v autě zuří, že kvůli dvěma panelům bloudíme půl hodiny po městě.


Queensland je oproti NSW (v době aus. letního času) o hodinu zpátky, takže k již tak nabitému programu dnešního dne přicházíme ještě o hodinu drahocenného času. Kousek od dálnice Pacific Hwy leží další zábavní park, Tropical fruit world . Park se specializuje na pěstování a prezentaci nejrůznějšího tropického a subtropického ovoce z celého světa. První část návštěvy parku vyplnila přednáška o různých druzích ovoce z hlediska jeho původu, charakteristiky a účinků na lidský organismus, zakončená ochutnávkou vybraných kousků. V rámci teto přednášky jste si mohli koupit i kosmetické a potravinářské výrobky vyrobené z ovoce. Pak se nasedlo do jakéhosi vláčku taženého traktorem, který účastníky exkurze provezl po světě ovocných stromů a keřů, to vše za doprovodu řidičova komentáře. Plantáže byly rozděleny i z geografického hlediska, takže jste si mohli prohlédnout, jak a kde roste ovoce v různých částech světa. Navíc se každou chvíli zastavilo u některého ze stromů na ochutnávku. Děti určitě ocenili louskání macadamia ořechů, kterých si mohli nabrat plné kapsy a které se v Austrálii běžně pěstují. Závěrečná projížďka loďkou po řece a v minivláčku obzvlášť už byla možná navíc, ale přesto byla návštěva parku zajímavá a poučná a zatím něco úplně jiného, než jsme v Austrálii viděli.


maják v Byron Bay
Maják v Byron Bay

Další krátkou zastávku děláme v Byron Bay, nejvýchodnějším cípu pevninské Austrálie. Městečko na mě působí velice sympaticky a je docela škoda, že už máme rezervaci ubytování jinde, protože bych se tu býval rád zdržel trochu déle. Takhle jen pár minut parkujeme u majáku, odkud je super výhled na skalnatý mys a taky na krásnou pláž lemující pobřeží, další skvělé místo!


Cesta vede dál přes Ballinu a Grafton do Coffs Harbouru, kam přijíždíme už za tmy. Docela citelně se ochladilo a v dáli pozorovatelné blesky taky zrovna nevěští nic dobrého. Ubytko nacházíme poměrně bez problémů, navzdory tomu, že máme k dispozici jen jednoduchý plánek v brožuře toptouristů. V areálu je jak po vymření, ale instrukce a klíče k chatce máme v obálce na mé jméno ve schránce na recepci, tohle tu funguje fakt perfektně.


Den 15 - 7.2. - NP Dorrigo -

www.visitcoffsharbour.com


Na dnešek plánujeme výlet do NP Dorrigo. V informačním centru v Coffs Harbouru nám byla doporučena spodní příjezdová cesta vedoucí přes městečko Bellingen a taky si tu bereme nějaké letáky o Dorrigu.


vodopád Crystal shower, NP Dorrigo
Vodopád Crystal Shower, NP Dorrigo

Národní park Dorrigo figuruje na Seznamu světového dědictví již více než dvacet let a nabízí příležitost prozkoumat deštný prales s unikátní faunou a flórou.
Poslední kilometry před parkem šplháme po klikatící se silnici vedoucí lesním porostem. S přibývající nadmořskou výškou bohužel klesá i venkovní teplota až na konečných 17°C, čímž definitivně boří mýtus o horkém australském létě. Ke všemu drobně mží, což není dobrá zpráva pokud plánujete trek parkem. Parkujeme u Rainforest centra a jdeme se podívat na vyhlídkovou plošinu vysutou nad údolí parku pokrytém bujnou vegetací. Jak lze očekávat, údolí je zahaleno do hustého oparu znemožňujícího jakýkoliv výhled.


vodopád Dangar Fall
Dangar Fall

Alespoň počasí se trochu umoudřilo, takže můžeme vyrazit na túru k vodopádům Crystal Shower. Konečně přichází na řadu naše dětská krosnička, se kterou se tu taháme po letištích a do které teď usazujeme nejmladšího člena naší výpravy. K vodopádu je to z Glade Picnic Area nějakých 1.5 km úžasnou přírodou deštného lesa. V parku Dorrigo je takových vodopádů spousta a nejen tady. Cesta z Coffs Harbour do vnitrozemského městečka Armidale je známá jako Waterfall Way, tedy Cesta vodopádů. Kromě Dorriga na ní leží i Wollomombi Falls, jeden z nejvyšších vodopádů Austrálie. Náš Crystal Showe Fall sice nedosahuje takových parametrů, za to je zajímavý tím, že se dá obejít kolem dokola, neboť padá z římsy, pod kterou se dá suchou nohou procházet. Adéla si odtud na památku odnesla krvavou ranku od pijavice, kterých je v tropických parcích kolem hranice QLD a NSW plno. Naštěstí nepředstavují vážné nebezpečí (což se šestiletému dítěti špatně vysvětluje), jen krev vytéká díky antikoagulantům vylučovaným z úst pijavic docela dost dlouho. Zpáteční cesta je celá do kopce a s Luckou v krosně k tomu, takže v cíli mám pocit, jak kdybych vynosil sklep plnej uhlí.


K dalším vodopádům Dangar lze přímo dojet autem, protože leží při severním okraji města Dorrigo, z vyhlídkové terasy se dají pěkně nafotit, ale můžete k nim vyrazit i pěšky.


Den 16 - 8.2. - Přejezd do Sydney -

www.portmacquaireinfo.com.au


Ráno přemýšlíme, jestli se nám dnes podaří dojet až do Sydney nebo ne. Kalkulujeme kolik a jak rychle se dá ujet po Pacific Hwy. Ačkoli je Pacific Hwy klasifikovaná jako dálnice, je dost kontroverzní ji za takovou považovat úplně všude. V některých oblastech, (třeba v jižní části NSW) je tou pravou krásnou několika proudou dálnicí, jaké známe z Evropy. Maximální rychlost se pak omezuje na 100, někde i 110 km/h. Na mnoha místech ale Pacific Hwy prochází přímo městskou zástavbou, která s sebou přináší zdržení v podobě semaforů a hustého provozu, jinde je srovnatelná s naší okreskou a s dálnicí nemá pranic společného. Z toho plyne, že plánovat si před cestou, že za hodinu tady ujedu 100 km, je nesmysl.


Ideálním místem k zastavení je Port Macquarie, nacházející se v přirozeném biotopu koal. Pokud je nepotkáte ve volné přírodě, určitě je najdete v parku Billabong Koala Park. Kromě tohoto zvířecího parku jsou další koaly i v Koalí nemocnici (www.koalahospital.org.au), kde se starají o nemocné a zraněné koaly.


V podvečer dorážíme na předměstí Sydney a vjíždíme do ohromné aglomerace nejlidnatějšího australského města. Rádi bychom si našli něco pěkného v Manly na severu Sydney, ale zase jedeme jen podle zevrubné mapy velkého Sydney, kde jsou vyznačeny jen hlavní silnice. Proud aut nás nemilosrdně táhne s sebou ulicemi metropole, kde zrovna vrcholí odpolední špička a ulice jsou přecpané auty. Nakonec cestu celkem slušně zvládáme a vjíždíme do městské části Manly, v jejíž uličkách se teď proplétáme a hledáme něco vhodného na přespání. Z internetu si pamatuju na Manly Seaview Motel & Apartments, kam se jdem poptat na volný pokoj. Nesympatickej zjev s ruským přízvukem mi nabízí apartmán za 200 AUD, což odmítám. Nakonec jsme se dohodli na slevě, ale i tak mi to připadá hodně. Je mi jasný, že přímořské Manly patří mezi lepší a tudíž asi dražší čtvrti, ale taková cena za malou neútulnou zatuchlou kobku bez snídaně hraničí s kriminálním činem. Rozhodně je to zatím naše nejhorší ubytování v Austrálii. Nechce se nám tu ale nic dalšího hledat nebo dokonce dál jezdit někde po Sydney.


Večer jdem na pěší zónu dát si něco k večeři. V restauraci, kterou jsme vybrali, pracuje Češka, tak jsme prohodili pár slov. I když se oteplilo, zatím pořád žádný pařáky. Před týdnem prý ale bylo v Sydney přes 40°C a lidé tu kolabovali přímo na ulicích.


Den 17 - 9.2. - Sydney -

Ráno jsme šoupli snídani v kavárně s krásným výhledem na moře, nacházející se přímo na promenádě v Manly. Až na to ubytování se nám tu moc líbí. Pobřeží lemuje dlouhá pláž a promenáda s travnatým pruhem a vzrostlými stromy. Všude jsou restaurace, kavárny a obchůdky, navíc je Manly beach oblíbeným místem surfařů. Pěší zóna, zvaná The Corso, končí u Manly Cove, odkud jezdí trajekty do Sydney.


Po včerejším prozatím rekordním počtu najetých kilometrů si dnes dáme od auta pokoj. Do centra Sydney jedeme výše zmiňovaným trajektem, který vyplouvá zhruba každou půlhodinu a dostanete se jím přímo do Circular Quay v centru Sydney. Z lodi je krásný výhled na oba břehy zálivu Port Jackson, poseté malými baráčky. Za chvíli už je vidět i most Harbour Bridge i slavná opera a celé panorama Sydney, jemuž dominuje AMP Tower.


opera v Sydney
Opera v Sydney

Hned vedle lodního terminálu v Circular Quay stojí budova sydneyské opery, jejíž architektonická podoba je vskutku impozantní. Když v roce 1957 vyhrál mezinárodní soutěž na podobu nové budovy opery návrh dánského architekta Jorna Utzona, nikdo netušil, jak velké martyrium tím bude odstartováno. Stavba tohoto kulturního stánku se střechou ve tvaru několika lastur se potýkala s mnoha problémy. Celkové náklady na vybudování opery překročily původní rozpočet více než 14x, nová vláda NSW zvolená roku 1965 navíc celý projekt zpochybnila a pohrozila i zastavením financování stavby, výsledkem čehož byla rezignace Utzona na pozici hlavního architekta. Ačkoli se po Sydney pořádaly pochody na podporu Utzona, dánský architekt nakonec zemi opustil a do Austrálie se již nikdy nevrátil. Celé dílo pak bylo dokončeno australskými architekty a za účasti britské královny s velkou slávou otevřeno v roce 1973. Dnes je opera nejen symbolem Sydney, ale celé Austrálie a rozhodně jedním z nejpozoruhodnějších stavebních počinů tohoto světa.


Sydney Harbour bridge
Sydney Harbour Bridge

Od opery směřujeme kolem botanické zahrady, knihovny NSW a několika dalších historických budov až k rozlehlému Hyde parku, jemuž vévodí překrásná katedrála St.Mary. Tady se rozdělujeme, já s Adélou se jdeme podívat na AMP Tower, zatímco druhá půlka rodiny zůstává v chladivém stínu parkové zeleně.
AMP Tower nebo též Sydney Tower je s 309 metry druhou nejvyšší stavbou Austrálie (po Q1 na Gold Coast). Výtah k prodejně vstupenek a suvenýrů je tak trochu ukrytý v labyrintu obchodního domu. Kontrola před vstupem na vyhlídku si v ničem nezadá s bezpečnostními kontrolami na letištích, ale pohled na Sydney z ptačí perspektivy vám malé zdržení vynahradí.


Před odjezdem zpátky do Manly se jdu ještě podívat do starobylé čtvrti The Rocks, odkud mám Harbour bridge jak na dlani. Tento další architektonický skvost největšího australského města spojuje jižní centrum města se severním břehem. Gigantické mostní ocelové oblouky mají v nejvyšším bodě úctyhodnou výšku 134 m nad hladinou Port Jackson a díky svému tvaru má most mezi místními přezdívku "Ramínko na šaty". U turistické agentury si můžete koupit i organizovanou adrenalinovou procházku po mostním oblouku.




<-- ZPĚT| DÁLE -->