...personal travel web

Úvodem
Den 1   Good bye "Frozen Land"
Den 2   Po letech opět v Perthu
Den 3   Slavíme Australia Day
Den 4   Vyrážíme na jih
Den 5   Geographe Bay
Den 6   Okolí Cape Naturaliste
Den 7   V jižních lesích
Den 8   Z Walpole do Denmarku
Den 9   Denmark a okolí
Den 10  Zpět do Perthu
Den 11  Odlétáme na východ
Den 12  Gold coast
Den 13  Gold coast, den druhý
Den 14  Z G.C. do Coffs Harbour
Den 15  NP Dorrigo
Den 16  Přejezd do Sydney
Den 17  Sydney
Den 18  Výlet do Blue Mts.
Den 19  Směr Victorie
Den 20  Z NSW do Victorie
Den 21  Wilsons Promontory
Den 22  Phillip Island
Den 23  Přes Melb. do Ballaratu
Den 24  Sovereign Hill
Den 25  Apollo Bay
Den 26  NP Port Campbell
Den 27  Victor Harbor
Den 28  Kangaroo Island
Den 29  Kangaroo Isl., den druhý
Den 30  Z KI do Adelaide
Den 31  Adelaide
Den 32  A zase v Perthu
Den 33  Návrat





Austrálie, deník, část VI.

Den 18 - 10.2. - Výlet do Blue Mountains -

www.bluemts.com.au
www.greaterbluemountainsdrive.com.au
www.katoomba-nsw.com


Národní park Blue Mountains byl založen roku 1959. Bariéru hor se prvním osadníkům, hledajícím dále ve vnitrozemí novou půdu pro zemědělské využití, podařilo překonat až v roce 1813. Zajímavé je, že se vlastně nejedná o hory ve smyslu, v jakém je známe my, ale o plochu, ve které soustava řek a říček vykotlala systém údolí, roklin se dnem porostlým bujnou vegetací.


Three sisters, Blue Mountains
Výhled z Echo Point na Three Sisters

Modré hory jsou ze Sydney snadno dostupnou záležitostí a ideálním cílem pro jednodenní výlet. Hranice národního parku už začíná nějakých 50, 60 km západně od velkoměsta, přesto se sem kodrcáme poměrně dost dlouho. Nějaký čas trvá přejezd samotného Sydney z východu na západ a hodně času nás stál samotný příjezd po Great Western Hwy, která se zrovna stala předmětem stavebních úprav a tudíž se tu auta pohybovala hlemýždím tempem.


Ve Wentworth Falls, což je malé městečko ležící na cestě do hlavního centra regionu - Kattomby, děláme malou zastávku a jdeme najít vyhlídku na vodopád Wentworth. Po cestě je několik míst, odkud se otevírá nádherný výhled na Národní park Modré hory. Kromě fotek úžasných přírodních scenérií tu mojí sbírku snímků australské fauny obohatil i Huntsman spider, který si hověl na stěně záchodů na parkovišti.


vodopád Katoomba, Modré hory
Katoomba Fall z lanovky Skyway

V Katoombě je turistické informační centrum Modrých hor a také Echo Point, odkud je super výhled na jednu z nejznámějších pozoruhodností Blue Mountains, skalní útvar Tři sestry. Tomu ovšem bohužel odpovídá i počet turistů. Každou chvíli tu některý z autobusů vyplivne davy turistů, kteří se nepříčetně valí směrem k vyhlídkové terase. Národní park naštěstí poskytuje množství dalších turistických stezek dolů do údolí, kam se dá uniknout. My jsme tu ovšem s malýma dětma, tudíž dost limitováni v pohybu a náročnosti výběru cíle výletů. Nakonec jsme se rozhodli pro lanovku Skyway, jejíž kabiny jezdí nad údolím a je z nich fantastický výhled na stěny rokle, vodopád Katoomba a deštný les ve více než 200 m hloubce pod námi. Zážitek je navíc umocněn tím, že má kabina prosklené dno a otevírá se tak pohled do propasti. Kromě Skyway je tu ještě Scenic Railway, vláček který se spouští po stěně až na dno údolí v úhlu až 52°. A do třetice je tu ještě jedna lanovka, Scenic Cableway, kterou se také dostanete až na dno údolí. Více na stránkách www.scenicworld.com.au.


Den 19 - 11.2. - Směr Victorie -

Odjezd dál na jih znamená průjezd centrem Sydney, protože bychom ho museli jinak složitě objíždět. Přestože to na mapě vypadá jednoduše, v reálu jsme zase najeli na jinou silnici, než jsme původně chtěli. Když už jsme trefili správný směr, musíme se rychle rozhodnout, jestli překonáme záliv přes Harbour Bridge nebo tunelem. Nakonec najíždíme na most, na jehož druhým konci opět kufrujeme a sjíždíme někam do centra. Rychle se tedy otáčíme a pološílení ze všech těch smyček, odboček, nadjezdů a podjezdů jedeme zas přes most zpátky, kde se zase musíme otočit a jako blázni už potřetí najíždíme na most a až teď trefujeme správný výjezd na dálnici vedoucí z města na jih. Už jsem se něco najezdil po světových velkoměstech, ale tady mi to, čistě subjektivně, připadalo nějak chaoticky značený (navigační schopnosti manželky taky nejsou na zrovna špičkový úrovni). Navíc je tu ještě jeden háček. Některé dálnice kolem Sydney (i některých dalších australských měst) jakožto i přejezd přes Harbour Bridge, jsou totiž zpoplatněny. Mýto se ale neplatí u žádné výběrčí budky ani žádnou nálepkou a my jsme za boha nemohli přijít na to, jak mýtné zaplatit. Až z webových stránek, jejichž adresa byla uvedena na cedulích při okraji dálnice jsem tak nějak pochopil, jak celá věc funguje. Na těchto stránkách je třeba zaregistrovat SPZ vašeho auta a pak zaplatit kreditní kartou. A ať si nikdo nemyslí, že se placení vyhne. I když úsekem lehce projedete, kamerový systém zaznamená registrační značku auta a mýtné i s pokutou po vás stejně budou požadovat.
Tohle město je tak obrovský, že přeject celou aglomeraci ze severu na jih zabere pořádnou porci času. Dálnice Princes Hwy dokonce přímo protíná mezinárodní letiště Kingsford Smith, kde po mostech přímo nad vašimi hlavami pojíždějí obří letadla.


Cestou na jih se chceme určitě stavit v Jervis Bay. Po příjezdu na místo ale začalo celkem dost pršet a teplota vzduchu taky zrovna nedosahuje tropických hodnot. Na Jervis Bay jsem se celkem dost těšil, protože jsem o něm četl jen slova chvály, takže jsem kvůli špatnému počasí dost naštvanej.
Záliv Jervis leží asi 2 a půl hodiny jízdy ze Sydney. Kromě krásné přírody a vody nádherné tyrkysové barvy tu jsou i kilometry pláží s jemným bílým pískem. Na pláži Hyams, kde jsme se teď octli, má být podle knihy rekordů ten nejbělejší píseček na světě, no těžko říct. Na území byl vyhlášen národní park Jervis Bay a NP Booderee. K tomuto místu se váže ještě jedna zajímavost. Jižní cíp zálivu (Jervis Bay Territory) patří politicky pod území hlavního města ACT a nespadá pod stát NSW, čímž mají vlastně úplně všechny australské svazové státy a teritoria přístup k moři.


Den 20 - 12.2. - Z NSW do Victorie -

Předešlý den jsme nakonec zakotvili v malém městečku Batemans Bay na jihu NSW. Zatímco všichni ještě spí, já brzy ráno vstávám a jedu se podívat na Pebbly Beach, proslulou návštěvou klokanů. Nejlepší doba setkat se s nimi je právě počátkem dne, ale mám trochu obavy, jestli je neodradí chlad a drobný déšť, který opět propukl.


klokani na Pebbly beach
Klokani na Pebbly Beach

Pebbly Beach leží asi 20 km severně od Batemans Bay. Uhýbám z hlavní silnice podle směrovky na Pebbly Beach a trochu trápím auto na kostrbaté nezpevněné cestě vedoucí k pláži (jak se později ukázalo, Mount Agony Road, která sem vede z druhé strany je o dost v lepším stavu a snad celá vyasfaltovaná). U pláže je kemp, po kterém se prý klokani volně procházejí. Teď je tu ale jak po vymření, nevidět lidské ani klokaní duše. Na pláži ale naštěstí jsou! Skrápěn mrholením, ale šťastný cvakám fotky jak to jen jde. Nejdřív z povzdálí, ale klokani se nezdají být plaší, tak se nesměle přibližuju. Nakonec jsem od nich jen pár metrů a šlo by jít ještě blíž, vačnatci mají s lidmi asi pozitivní zkušenosti a dostávají tu od nich žrádlo, ačkoli to místní tabule výslovně zakazují. Zvířata navyklá žrát naše jídlo se mohou stát vůči lidem agresivní a může jim ublížit i na zdraví.


Dneska musíme opět ujet pěkných pár kilometrů. Čas naší dovolené se krátí a do Adelaide je ještě pořádný kus cesty, takže bychom měli odpoledne dojet až do Lakes Entrance ve Victorii. Po cestě stojí za zmínku zastávka ve zvířecím parku Potoroo Palace na obligátní krmičku klokanů a emuů. Kromě nichž si můžeme ještě během předváděčky pohladit hada, potěšit se pohledem na spícího wombata, vyfotit spoustu volně poletujících australských papoušků a návštěvu ukončit dobrým obědem v místní restauraci. Park je navíc situován hned vedle Princes Hwy, takže není třeba nikam daleko sjíždět.


Den 21 - 13.2. - Wilsons Promontory -

www.visitpromcountry.com.au


Lakes Entrance ve Victorii je již dlouhá léta turisty vyhledávanou destinací díky své poloze v blízkosti vodního systému jezer a samozřejmě oceánu, díky nimž tu návštevníci najdou široké možnosti k provozování vodních sportů a rybolovu (Lakes Entrance operuje jednu z největších rybářských flotil v Austrálii). Lakes Entrance tvoří skutečně jakousi vstupní bránu k několika velkým jezerům, od oceánu odděleným jen úzkou písečnou kosou nesoucí název Ninety Mile Beach, pláž táhnoucí se desítky kilometrů směrem k Wilsons Promontory, naším hlavním dnešním cílem.


Národní park Wilsons Promontory se rozprostírá na nejjižnějším místě pevninské Austrálie, asi 170 km jihovýchodně od Melbourne. Australané, libující si ve zkracování slov, jej nazývají "Prom". Park určitě patří k tomu nejlepšímu z celé Austrálie, 50 500 ha jeho rozlohy tvoří vřesoviště, bažiny, hory pokryté deštným lesem a pobřeží s úchvatnými plážemi i příkrými srázy do moře. Žije tu i mnoho zvířat, z nichž některá, jako třeba dlouhonosý possum, jsou ohrožena vyhynutím.


výhled z hory Obreon, národní park Wilsons Promontory
Výhled na pobřeží z Mount Oberon

Cesta do Tidal River, což je hlavní centrum Wilsons Promontory s kempem, informačním centrem i obchody, obklopuje divoká krajina s nízkým porostem keřů. Stále tu jsou na některých místech pozorovatelné stopy po ohromném požáru buše, který tu řádil takřka přesně před dvěma roky a spálil téměř 50% plochy parku! Silnici lemuje spousta známých australských žlutých značek upozorňující na přítomnost zvířat. Občas se nám otevře i výhled na pobřeží a oceán. Park je protkán sítí různě náročných cest, od jednoduchých po několikadenní túry napříč celým poloostrovem. My jsme vybrali výstup na horu Mt. Oberon, odkud je super výhled na západní pobřeží poloostrova s několika malými zálivy vedle sebe.
Jak zjišťujeme na místě, k parkovišti pod zmiňovanou horou se nedá dojet autem, protože je cesta zavřená. Dopravu sem zajišťuje autobus, který kyvadlově spojuje parkoviště a Tidal River a má bohužel pevně stanovený jízdní řád. Protože už je celkem pozdě a poslední bus jede zpátky od Mt. Oberon asi v pět, musíme si s výstupem na horu hodně pospíšit. Podle propočtů to vychází tak na 45 minut nahoru a zhruba stejně na cestu zpátky k parkovišti, takže máme trošku obavy, abychom to vůbec stihli a neujel nám poslední bus do Tidal River, kam by to potom byla docela dost velká štreka.
Házím si tedy na záda krosnu s Luckou a nasazuji ďábelské tempo směrem vzhůru k vrcholu Mt. Oberon, kam je to přibližně 3,5 km. Cesta se vine serpentinami deštným lesem a v tomhle rytmu ze mě leje jak z konve, zatímco mládě za mnou okamžitě zařezává. Lenka s Adélou se ztrácejí v nedohlednu kdesi za mnou. V úplným tranzu šplhám poslední metry po skalách, ale čas máme výbornej. Z žulových balvanů na samém vrcholu Mt. Oberon je skvělej rozhled po širokém okolí parku. Z výšky 558 m se otevírá pohled na jednu z nejhezčích přírodních scenérií, které jsem během našeho cestování spatřil. Ani nevím, jak to popsat zbytku rodiny supící někde pode mnou, ale k mému překvapení se za pár minut i ony radují ze stejného pohledu.


Autobus jsme v pohodě stihli a dokonce jsem si vyfotil i mého prvního australského hada. Kdo by čekal, že ho najdu v křoví hned vedle veřejných záchodů v Tidal River? Ubytování jsme si našli v malém městečku Wonthaggi, což je teda neskutečná díra, kde není vůbec nic, ale za to má celkem dobrou polohu vzhledem k výletu na Phillip Island, kam chceme zítra jet.


Den 22 - 14.2. - Phillip Island -

www.visitphillipisland.com
www.phillipisland.net.au


Z Wonthaggi je to na Phillip Island pár minut jízdy. Ostrov, pojmenovaný po prvním guvernérovi Nového Jižního Walesu, je oblíbeným prázdninovým letoviskem melbourňanů, odkud je to sem coby kamenem dohodil. A není se ani čemu divit. Ač nevelký svými rozměry, nabízí svým návštěvníkům spoustu možností jak si užít dny volna, navíc sem každý podzim přitáhne tisíce milovníků silničních motocyklů, protože se zde jezdí Velká cena Austrálie.


The Nobbies, Phillip island
The Nobbies, Phillip Island

Phillip Island je s pevninou spojen mostem překlenujícím uzounký pruh moře mezi městy San Remo a Newhaven. Ostrov má na délku asi jen 26 km, takže se dá v pohodě projet za jeden den.
Prohlídku ostrova bereme pěkně od západního konce, kde se nachází snad nejznámější místní atrakce, promenáda tučňáků Penguin Parade. Za tímto účelem tu v zálivu Summerland postavili velké turistické centrum i s tribunou, odkud návštěvníci mohou každý večer sledovat návrat malých tučňáků z oceánu zpět do svých hnízdišť. Teď je ale zavřeno a do večera se nám čekat nechce. Pokračujeme tedy na úplný cíp ostrova, kde mají své kolonie pro změnu tuleni a shlukuje se jich tu nejvíc v Austrálii. Z dřevěných chodníků podél pobřeží, ze kterých je výhled na malý ostrůvek The Nobbies, nejsou ale vidět a to ani s použitím dalekohledu. Nakonec zjišťujeme, že kolonie obývá až seskupení dalších ostrůvků úplně v dáli, pojmenovaných Seal Rocks. Sem jsou nasměrovány super výkonné kamery, prostřednictvím kterých lze pozorovat tuleně v televizích umístěných v návštěvnickém centru.


Konečně se udělalo pěkně, takže se můžeme po dlouhé době vykoupat. Cowes na severu ostrova má krásnou městskou pláž, kde na chvíli zastavujeme. Vůbec je to hezké přímořské městečko splňující všechny parametry prázdninového letoviska. Naopak jižní pobřeží bičují velké vlny, takže tu najdete vyhlášené surfařské lokality a dokonce se tu konají mezinárodní závody v surfování.


panorama Cape Woolamai, Phillip island
Panorama Cape Woolamai

Děti nejvíce zajímá setkání se zvířaty, takže se stavujeme i v parku (www.piwildlifepark.com.au) s celou plejádou australských zvířat a samozřejmě s krmením klokanů. Po kolikáté už? Kromě něho tu jsou ještě další rezervace, kde chovají koaly.


Při zpáteční cestě na pevninu odbočujeme z hlavní silnice směrem ke Cape Woolamai, nejvyššímu a zároveň nejjižněji položenému místu ostrova, kde se táhnou stovky metrů písečných pláží a kudy vede několik přírodních stezek.




<-- ZPĚT| DÁLE -->