...personal travel web

Úvodem
Den 1   Good bye "Frozen Land"
Den 2   Po letech opět v Perthu
Den 3   Slavíme Australia Day
Den 4   Vyrážíme na jih
Den 5   Geographe Bay
Den 6   Okolí Cape Naturaliste
Den 7   V jižních lesích
Den 8   Z Walpole do Denmarku
Den 9   Denmark a okolí
Den 10  Zpět do Perthu
Den 11  Odlétáme na východ
Den 12  Gold coast
Den 13  Gold coast, den druhý
Den 14  Z G.C. do Coffs Harbour
Den 15  NP Dorrigo
Den 16  Přejezd do Sydney
Den 17  Sydney
Den 18  Výlet do Blue Mts.
Den 19  Směr Victorie
Den 20  Z NSW do Victorie
Den 21  Wilsons Promontory
Den 22  Phillip Island
Den 23  Přes Melb. do Ballaratu
Den 24  Sovereign Hill
Den 25  Apollo Bay
Den 26  NP Port Campbell
Den 27  Victor Harbor
Den 28  Kangaroo Island
Den 29  Kangaroo Isl., den druhý
Den 30  Z KI do Adelaide
Den 31  Adelaide
Den 32  A zase v Perthu
Den 33  Návrat





Austrálie, deník, část VII.

Den 23 - 15.2. - Směr Melbourne a Ballarat -

Po předchozích zkušenostech z cestování autem po Sydney jsme se rozhodli omezit průjezd Melbourne na nezbytné minimum. První záchytný bod, který je již městskou částí Melbourne, je Brighton, kde chceme zastavit kvůli koupání. Pláž v Brighton je také známá svými barevnými plážovými domky, nalepenými jeden na druhý podél pláže.


plážové domky na Brighton Beach, Melbourne
Plážové domky na Brighton Beach, Melbourne

Na parkovišti u pláže se platí poplatek za parkování. Jsou tu dva platební automaty, jeden na kartu (ten ale nefunguje) a druhý na mince (ty zase nemám já). U pár kolemjdoucích zkouším rozměnit pětidolarovou bankovku, ale nikdo nemá. Jdeme tedy na pláž, kde se dál snažím rozměnit peníze, abych mohl zaplatit parkování. Když se mi to konečně daří, je už samozřejmě pozdě. Na předním skle auta se v přímořském vánku třepotá nalepený papírek s pokutou, který tam právě nalepil chlapík ze City Council. Snažím se mu celou věc vysvětlit, což zjevně nemá význam, protože je celá záležitost s mojí pokutou již zanesena v jeho malém terminálu a nemohu mu jí tedy ani zaplatit. A tak sedáme s rodinou do auta a jedeme hledat městský úřad pod jehož působnost spadá Brighton Beach, který je utopený kdesi v městské zástavbě a dostat se k němu nebyl zrovna snadný úkol.
Paní u okénka se znovu snažím převyprávět celou záležitost, ale jedinou věc, kterou prý můžeme udělat, je napsat dopis adresovaný úřadu, což v našem případě nemá smysl. Ale jinak je babka v pohodě a věrna své australské nátuře zvídavě zjišťuje, kam jedeme, kde jsme už byli a doporučuje další místa, kde je to super. A stejně tak lidé v již naštosované frontě za námi se usmívají a nejeví známky toho, že by je někdo zdržoval. No, nakonec jsme se rozloučili o zážitek bohatší a o 60 dolarů lehčí.


Podél pobřeží Melbourne se dál prosmýkáme na dálnici vedoucí do zlatokopeckého městečka Ballarat. Ballarat leží zhruba hodinu jízdy západně od Melbourne. Je to největší vnitrozemské město Victorie, které za svůj rozkvět a nynější podobu vděčilo nálezům zlata, které tu bylo poprvé nalezeno v roce 1851. Vypuknutí zlaté horečky sem následně přilákalo tisíce hledačů třpytivého kovu doufajících v rychlé zbohatnutí. Zlatá horečka brzy proměnila Ballarat v město plné honosných domů, z nichž se mnoho dochovalo dodnes. Ballarat je také místem, kde došlo k povstání tehdejších zlatokopů proti vládním nařízením (zejména výběru vysokých poplatků za udělení licence k rýžování zlata). Povstání, jež vešlo do dějin pod názvem Eureka Stockade, bylo vojáky krvavě potlačeno, nicméně odstartovalo novou éru zrodu australské demokracie. Dnes se v Ballaratu můžete vydat po stopách oněch pohnutých dnů během programu naučné stezky Eureka Trail.


viktoriánské domy, Ballarat
Viktoriánské budovy, Ballarat

Odpoledne se vydáváme k jezeru Wendouree v centru Ballaratu. Dnes se v něm už sice nedá koupat, můžete kolem něho ale podniknout příjemnou procházku, nebo se svézt na loďce. Když byla v roce 1956 olympiáda v Melbourne, jezero bylo dějištěm veslařských a kanoistických klání.

Centrum Ballaratu tvoří široký bulvár plný přepychových domů, jimž vévodí honosná budova městské radnice. Právě tady a v několika dalších postranních uličkách jsou k vidění ty nejhezčí architektonické perly celé Victorie a dost možná i celé Austrálie. Díky bohatým nalezištím zlata tu v druhé polovině 19. století vyrostly nádherné a bohatě zdobené viktoriánské domy, ve kterých dnes najdete třeba restaurace nebo obchůdky.


Den 24 - 16.2. - Sovereign Hill -

www.visitballarat.com.au
www.ballarat.com


Náš motel se nachází hned vedle největší ballaratské atrakce, kterou je Sovereign Hill, skanzen nebo muzeum pod širým nebem. Na místě, kde kdysi stával zlatý důl vyrostla napodobenina zlatokopeckého městečka se vším, co život v době zlaté horečky obnášel. Po ulicích se prohánějí povozy tažené koňmi a chodí lidé oblečení v dobových kostýmech. Všechno tu funguje jak za starých časů, včetně obchodů, pošty nebo třeba výrobny svíček. Navíc si tu každý může sám zkusit rýžovat zlato, do čehož jsme se hned pustili, ale za několik minut jsme našli jenom malou šupinku zlata. Za to Lucka se tu stala vděčným foto cílem asijské skupinky turistů, toužících mít zvěčněné dvouleté dítě s rýžovací pánví v rukou.

zlatokopecké městečko Sovereign Hill
Ulička v Sovereign Hill

O dům dál je tavírna zlata, kde před zraky diváků odlévají zlaté cihličky v hodnotě 138 000 AUD, což při dnešních kurzu dolaru činí necelých 2 a půl miliónu korun. Nakonec jsme tedy rádi, že jsme se sem vypravili, protože Ballarat se Sovereign Hill každopádně stál za zajížďku z Melbourne.


Teď už ale svištíme zas na jih směrem k oceánu, vstříc jednomu z nejúžasnějších pobřeží planety. V Torquay se všechno točí kolem surfování. Pobřeží kolem tohohle městečka nese příznačný název Surf coast a nabízí jedny z nejlepších surfařských podmínek v celé Austrálii. Nedaleko odtud se nachází věhlasná surfařská pláž Bells Beach, známá ze závěrečné scény filmu Bod zlomu, která se tu ovšem ale nefilmovala. Z Torquay také pochází známé značky surfařského oblečení Quiksilver a Ripcurl, které byly založeny již na přelomu 60 a 70 let minulého století. Mezi Torquay a Warrnamboolem leží i jedna z nejkrásnějších a nejromantičtějších scénických silnic světa, Great Ocean Road neboli Velká oceánská cesta.


surfařská pláž Bells beach
Surfařská pláž Bells Beach

Great Ocean Road se táhne podél pobřeží více než 200 km a stavěli jí vojáci vrátivší se z bojů 1. světové války. Ročně tudy projedou desetitisíce turistů, kteří obdivují výhledy z útesů, do kterých je silnice vytesaná a o které se tříští divoké vlny Bassova průlivu. Vnitrozemí pak vyplňují deštné lesy národního parku Otway. Přes malebná pobřežní městečka, jako jsou třeba Anglesea nebo Lorne, se serpentinami prokousáváme až do místa našeho dvoudenního pobytu v Apollo Bay. V Lorne zastavujeme na krátký oběd spojený s procházkou po pláži a obdivujeme početnou rodinu papoušků kakadu, kteří v hejnech okupují městskou zeleň i přilehlé budovy.






Den 25 - 17.2. - V okolí Apollo Bay -

Apollo Bay je jedním z těch malebných městeček ležících na Great Ocean Road, těžících z čilého turistického ruchu. Leží v krásném zálivu s pěknou pláží, jsou tu samozřejmě obchody, restaurace a v nedalekém okolí spousta přírodních atrakcí, takže jsme se rozhodli tu v poklidném tempu strávit dvě noci.


koala, národní park Great Otway
Spící koala, Great Otway National Park

Hned nad městem se táhne pás kopců známých jako Otway Ranges, nabízejících výhledy na pobřeží i výlety k vodopádům. My se vydáváme do národního parku Great Otway, konkrétně do místa zvaného Maits Rest. Great Ocean Road tu prochází deštným lesem, kde mezi kapradinami, mechy, lišejníky a více než 300 let starými vzrostlými stromy prochází nenáročný okruh pro pěší turisty. Kousek odtud vede silnice k majáku na Cape Otway. Podle průvodce by měly být okolní blahovičníkové lesy plné koal, což je dostatečným lákadlem pro nudící se ratolesti. Ještě pár kilometrů není nic vidět, ale po chvíli se začínají zjevovat první chlupáči. Nezáživná cesta se pro děti rázem stává super zábavným hledáním plyšáků na stromech. Vůbec poprvé tedy vidíme koaly ve volné přírodě a ne na blahovičníkové větvi ohraničeného výběhu zvířecích parků a tady je jich skutečně dost. Musí to být poměrně zruční lezci, protože někteří jedinci chrápou ve velkých výškách. Cestou dál k majáku je tedy nutné dbát zvýšené opatrnosti, abychom nesrazili nějakou koalu nebo zfanatizovaného turistu, který zapíchnul auto na kraji silnice a teď letí fotit vačnatce, kterého před tím zahlédl z auta. Na samotném konci mysu se poněkud zhoršilo počasí a nastal mlžný opar, přes který není skoro nic vidět. Cesta dál k majáku, za kterou se navíc platí nemalé vstupné, nemá moc smysl, tak sedáme do auta a vracíme se zpátky do Apolla Bay.


Zbytek dne trávíme koupáním a nákupem věcí na večerní grilování, neboť i Apollo Bay se může pyšnit příbřežním pásem zeleně s dětským hřištěm a altánky s grily.


Den 26 - 18.2. - NP Port Campbell a přejezd do J.Austrálie -

Dostáváme se do druhé poloviny Great Ocean Road. Pobřeží od Cape Otway až po městečko Port Fairy se nazývá Shipwreck Coast, tedy Pobřeží vraků. Zrádné vody tohoto úseku v kombinaci s nepříznivým počasím tu v minulosti pohřbili více než 200 lodí převážně s přistěhovalci hledajícími nový domov.


Dvanáct apoštolů
Twelve Apostles, Port Campbell NP

Divoké vody Jižního oceánu a vítr vymodelovali a dál přetvářejí pobřeží národního parku Port Campbell. Vznikají tu neskutečná přírodní díla vápencových skulptur, útesů a jeskyní. Nejznámějším takovým dílem je skalní formace Dvanáct apoštolů, vápencové komíny čnící z oceánu až do výšky několika desítek metrů. Skalní seskupení se původně jmenovalo "Prasnice a prasátka" (Sow and Piglets), ale pak se kvůli prezentaci turistům přešlo na přeci jen honosnější název Dvanáct apoštolů. O útesy se neustále tříští vlny oceánu a způsobují jeho další erozi. Bylo spočítáno, že každý rok zde mořský příboj ukousne 2 cm přední stěny vápencových sloupů. Není proto divu, že některý z nich již nevydrží to neustálé narážení vln a zhroutí se do moře. Podobně se tak stalo letos v červenci, kdy se zřítil jeden z vápencových sloupů do oceánu, takže z dvanácti apoštolů jich prý stojí již jen osm.


Hned za Dvanácti apoštoly je k vidění další výtvor, který za ta léta vyhlodal zub oceánu, soutěska Loch Ard. Nacházíme se přibližně v místech, kde roku 1878 ztroskotala loď Loch Ard, podle které je to tu pojmenované. Na své daleké pouti z Británie do Melbourne doplatila jako stovky dalších lodí na špatné počasí a za špatné viditelnosti, jen kousek od cíle, tu ztroskotala.


soutěska Loch Ard
Skalní sloupy Tom a Eva nesou jména jediných, co přežili ztroskotání lodi roku 1878

Tehdy ze zachránili jen dva lidé, chlapec a dívka, jejichž jména dnes na památku nese každý ze dvou vápencových sloupů soutěsky. Je neuvěřitelné, jak se doslova mění tvář pobřeží během tak krátké doby. Když se dívám na fotky Loch Ard Gorge z roku 2009, oba útesy ještě tvoří spojenou archu, z které už dneska zbývá jen torzo. Jak to asi s Dvanácti apoštoly, Loch Ard Gorge a dalšími skalními uskupeními dopadne během několika příštích let?


Do třetice musím zmínit i o skalní oblouk London Bridge, ke kterému se také váže příběh. Legenda vypráví, že mostní oblouk se zřítil do moře právě ve chíli, kdy se tudy procházeli dva milenci, které pak musela zachraňovat posádka helikoptéry.


London Bridge
London Bridge

Podél pobžeží se dál posunujeme směrem na západ k hranici s Jižní Austrálií. Podle původních plánů chceme přenocovat v Mt. Gambier, kam přijíždíme kolem čtvrté odpoledne a za vydatného deště. Děti spí a my nehodláme trávit odpoledne zavření někde v pokoji, tak se rozhodujeme jet dál. Na hranici obou států míjíme cedule upozorňující na zákaz dovozu ovoce do Jižní Austrálie a čekáme karanténní kontrolu, která se nakonec nekoná, asi se nikomu v tomhle počasí nechce lézt ven. Za to se na mě těsně před hranicí na liduprázdné dálnici nalepilo policejní auto s radarem. Ve zpětném zrcátku je k nerozeznání od ostatních civilních osobáků, ale když vás pak předjede, hned poznáte s kým máte tu čest. Já jsem jel ale naštěstí podle předpisů, tak jsem mu neudělal radost. Nakonec jsme zakotvili v pěkném letovisku Robe, bohužel celkový dojem kazí neutuchající provazy deště řinoucí se z nebe dolů.


Den 27 - 19.2. - Victor Harbor -

Přechodem hranice mezi Victorií a Jižní Austrálií jsme se posunuli o půl hodinku blíže evropskému času, takže aktuální rozdíl činí 8 a půl hodiny. Z Robe se vydáváme řídce obydlenou krajinou dál podél pobřeží oceánu. Přes Kingston SE, známý maketou obrovského humra, jedeme po silnici kopírující laguny národního parku Coorong. Park je domovem početné populace vodních ptáků, kteří mají v prostředí solných jezer, od moře oddělených jen písečnými dunami, ideální živnou půdu. Civilizace se tu vyskytuje jen sporadicky, takže pohled na ručičku ukazatele benzínu mi začíná trochu nahánět obavy. Naštěstí jsme dorazili do Salt Creek, kde není ale absolutně nic jen malá pumpa, kde můžeme natankovat.


laguna a písečné duny, NP Coorong, Jižní Austrálie
Laguny a písečné duny, NP Coorong, Jižní Austrálie

Další zastávku spojenou s obědem děláme v městečku Meningie na břehu jezera Albert. V městském parku je zase několik grilů, takže lepší než hledat restauraci s omezeným výběrem, kupujeme maso v místní sámošce, uvádím do pohotovosti svoji grilovací bedýnku a s chutí peru oběd na rozpálený plát. U vedlejšího grilu rozbalil svoje nádobíčko dědula z Tasmánie, tak na sebe spokojeně pokyvujeme hlavou. Tohle na tý Austrálii fakt miluju.


Granite island městečko Victor Harbor
Tramvaj tažená koněm, Granite Island Centrum Victor Harbor

Odpoledne jsme dorazili do Victor Harbor, dokonce jsme v zájmu zkrácení cesty použili i trajekt přes největší australskou řeku Murray. Victor Harbor je oblíbeným letoviskem a jedním z hlavních turistických center Jižní Austrálie. Dny volna si tu vychutnávají zejména obyvatelé Adelaide, kteří to sem mají pár kilometrů. Centrum městečka je spojeno s nedalekým Granite island dřevěným mostem, po kterém jezdí tramvaj tažená koňmi, ale dá se sem v pohodě dojít i pěšky. Každopádně je malý žulový ostrůvek dobrým cílem odpolední procházky. Je zde zřízen přírodní park, jehož úkolem je chránit přírodu a hlavně kolonii malých tučňáků, za kterými se za soumraku pořádají organizované výlety.





<-- ZPĚT| DÁLE -->