...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Cesta na Réunion
Den 3   Ze St.Gilles do St.Leu
Den 4   Výlet na horu le Maido
Den 5   Cesta kolem ostrova
Den 6   Piton de la Fournaise
Den 7   Uprostřed Cirque de Cilaos
Den 8   Zpátky na Mauritius
Den 9   Casela park, Le Morne
Den 10  Blue Safari, Grand Baie
Den 11  Ile aux Cerfs
Den 12  I.aux Aigrettes, La Vanille
Den 13  Port Louis
Den 14  NP Black River Gorges
Den 15  Botanická zahrada
Den 16  Návrat


Mauritius, info o zemi
Réunion, info o zemi



Mauritius a Réunion, deník, část I.

Mauritius i Réunion byly dlouhou dobu předmětem našich cestovatelských úvah. Když se pak začal nezadržitelně blížit podzim, oblíbené období pro únik do teplých krajin, realizace cesty na tyto dva ostrovy v Indickém oceánu začala nabírat konkrétnější podoby. Nastávající léto, dobré letecké spojení z Evropy, nádherná příroda, krásné moře a relativní bezpečnost byly zárukou dobré volby.


Koncem srpna začínáme pomalu shánět dostupné informace. Obzvláště Kalenďák se do nákupu literatury o této destinaci vrhl s takovou vervou, že po jeho návštěvách v obchodech s mapami a průvodci zde nemělo smysl shánět cokoliv dalšího. Z dostupných průvodců jsme tedy pořídili Mauritius, Réunion a Seychely od Lonely Planet v češtině (v prodeji je i anglický originál) a Mauritius, Réunion a Seychely v angličtině od nakladatelství Insight Guides. Všechny ostatní potřebné informace o Mauritiu jsme vyhledali na internetových stránkách, kterých je docela dost. O hodně horší bylo najít cokoliv o Réunionu v angličtině. Notoricky známá nechuť Francouzů používat angličtinu nám značně zkomplikovala získávání informací a posléze i další komunikační potíže. Dokonce i oficiální turistické stránky ostrova, prezentující Réunion světu, jsou pouze ve francouzštině, což dost dobře nechápu.


S dostatečným předstihem si rezervujeme letenky a ubytování. Po zvážení všech variant nakonec vybíráme, nám do té doby ne příliš známou leteckou společnost LTU, s odletem z Mnichova. Ostatní aerolinky zavrhujeme buď kvůli ceně, nebo z časových důvodů, jelikož nám nenavazuje spojení z Prahy. Přes zástupce Air Mauritius v Praze, sídlícího na Národní třídě, získáváme letenky potřebné k přeletu z jednoho ostrova na druhý. Konečně si vybíráme i vhodné ubytování na obou ostrovech a po značném úsilí, způsobeném obzvláště jazykovou bariérou, kdy si musím nechat všechny e-maily z Réunionu překládat z francouzštiny, jej rezervujeme.


Pár týdnů před samotným odjezdem, kdy již máme zaplaceny letenky a zálohy na ubytování zjišťujeme, že celou jihozápadní oblast Indického oceánu postihlo počátkem roku onemocnění horečky Chikungunya. Nastalo další horečnaté shánění informací o této nemoci a aktuálním stavu na obou ostrovech. Od zástupců našich cestovních kanceláří, poskytujících zájezdy do tohoto regionu, nakonec dostáváme ubezpečení o tom, že se situaci podařilo vyřešit a nebezpečí eliminovat. Konečně se můžeme v klidu vydat na cestu ......



Den 1 - 29.10. - Odlet -

Náš auťák je narvaný k prasknutí. Tři velké kufry a Mírův batoh s fotografickým vybavením jsou příliš objemným břemenem, takže část zavazadel cestuje na zadní sedačce přepásaná popruhem. Po vzájemné dohodě jsme na cestu do Mnichova zvolili tento způsob dopravy, jelikož vlakem se nám moc nechtělo a zaplatit transkontinentální cenu letenky za tříset kilometrový let u našich či německých národních aerolinek nám připadalo přes příliš.


Auto nakonec necháváme na parkovišti pro dlouhodobější stání, nacházejícího se nedaleko mnichovského letiště. Odtud jsou to tři stanice autobusem, který nás odveze až k letištnímu terminálu a který je zdarma pro všechny pasažéry, kteří se prokáží parkovacím lístkem z výše uvedeného parkoviště. V letištní hale je husto. Lidé nejrůznějších národností se proplétají prostorem odbavovací haly a hledají svůj check-in. I my se řadíme do fronty u stojánků, nad nimiž svítí červenobílé logo společnosti LTU a připravujeme si potřebné doklady. Prohlížíme a hodnotíme ostatní spolucestující. Při pohledu do bezstarostných tváří početné skupiny staříků, jež v rukou třímají fialové pasy s německou orlicí, nás napadá zajímavý příměr, totiž čekání německého důchodce ve frontě na dovolenou v luxusním letovisku na jižní polokouli, kontra čekání na gulášovou polívku českého důchodce kdesi v jídelně nevalné pověsti. Konečně na nás přišla řada. Zavazadla si chceme nechat odbavit rovnou až na Réunion, čímž jsme na přepážce způsobili menší kolaps, jelikož navazující let z Mauritia prý ještě není v databázi. Vše se úspěšně vyřešilo, a tak se s úlevou zbavujeme těžkých kufrů.


Kolem šesté hodiny odpolední, s mírným zpožděním, se náš letoun noří do tmy nad mnichovským letištěm a začne tak krájet první kilometry z naší daleké cesty na jih zeměkoule. Palubní personál není zrovna omladina a svým věkem připomíná spíše sraz abiturientů po padesáti letech, nicméně působí celkem milým dojmem a na rozdíl od posádky Lufthansy, která se před třemi lety při našem letu do Kalifornie pokusila o dehydrataci všech pasažérů, roznáší občerstvení v příjemných intervalech. Platí se jen za sluchátka, která však po shlédnutí programu, jež se bude během letu promítat, stejně nebudeme potřebovat. Pár eur padne za koupi několika plechovek piva. Chmelový nektar mě uvede do příjemného stavu na pomezí levitace a mikrospánku, ze kterého mne vyruší pouze vyplňování vstupního formuláře na Mauritius, občasná roznáška nealkoholických nápojů, celkem slušná turbulence nad Etiopií a uvolnění střevních plynů některým z pasažérů brzy nad ránem, které však mělo přímo ničivý účinek, takže si lidé sedící přímo v epicentru zakrývali obličej šátkem. Po více než deseti hodinách letu dosedá náš Airbus na plochu mezinárodního letiště sira Seewoosagura Ramgoolama na Mauritiu. Tento pán, s pro nás tak bizarním jménem, byl mauritijským premiérem v letech 1961 až 1982, dovedl svou zemi až k nezávislosti na Velké Británii a je zde po něm pojmenována spousta věcí.






<-- ZPĚT| DÁLE -->