...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Cesta na Réunion
Den 3   Ze St.Gilles do St.Leu
Den 4   Výlet na horu le Maido
Den 5   Cesta kolem ostrova
Den 6   Piton de la Fournaise
Den 7   Uprostřed Cirque de Cilaos
Den 8   Zpátky na Mauritius
Den 9   Casela park, Le Morne
Den 10  Blue Safari, Grand Baie
Den 11  Ile aux Cerfs
Den 12  I.aux Aigrettes, La Vanille
Den 13  Port Louis
Den 14  NP Black River Gorges
Den 15  Botanická zahrada
Den 16  Návrat


Mauritius, info o zemi
Réunion, info o zemi



Mauritius a Réunion, deník, část III.

Den 4 - 1.11. - Výlet na horu le Maido -

Vstáváme brzo ráno kolem půl šesté, protože se dnes chystáme vyjet na horu Le Maido, odkud je krásný výhled na jedno ze tří horských údolí Cirque de Mafate. S počasím je to zde tak, že pokud chcete něco vidět, musíte vstát brzy ráno, dokud je dobrá viditelnost. Postupem dne se pohoří noří do hustých oblak, i když na pobřeží bývá pořád pěkně.


výhled na Cirque de Mafate
Výhled na skalní amfiteátr Cirque de Mafate

S předem nakoupenou snídaní sjíždíme u St-Gilles les Bains z dálnice a šplháme se po silnici okresního typu vzhůru na Le Maido. Po několika kilometrech jízdy, s přibývající výškou, se okolní krajina mění a porost řídne a zkracuje se. Aktuální informace sledujeme na Mírově GPSce, aby displej konečně ukazoval výšku kolem 2200 m n.m. Těsně pod vrcholem necháváme auto na parkovišti a vydáváme se na vrchol. Cesta vede mezi trsy vysokohorských rostlin a zakrslých kosodřevin. Na okraji skalní římsy se můžeme pokochat úchvatným pohledem na skalní amfiteátr Mafate. Celá tato oblast byla kdysi dávno velkou sopkou, kterou miliony let vulkanické činnosti proměnily na skalní kruhová údolí v podobě jakéhosi trojlístku pojmenovaná Mafate, Cilaos a Salazie. Nádherná scenérie, často srovnávaná se sopečným pohořím Havajských ostrovů, přitahuje každým rokem tisíce turistů a je ideálním místem pro pěší horskou turistiku a provozování adrenalinových sportů.
Pohled na opačnou stranu, směrem k pobřeží, je rovněž zajímavý a nabízí výhled na St-Gilles les Bains. Nad našimi hlavami proletí každou chvilku výletní letadlo či helikoptéra, aby si movitější návštěvníci ostrova vychutnali tuto krásu z ptačí perspektivy. My jsme si vychutnali akorát kafíčko koupené v kiosku u parkoviště a posnídali přivezené sendviče. Místní prodavač se nás obligátně ptal odkud jsme a na odpověď dokonce reagoval chápavým výrazem, nicméně po zkušenostech z Ameriky víme své. No ale to kafe měl fakt dobrý.


Den je teprve stále na počátku a my jedeme opět na jih s cílem navštívit Croc Park nacházející se u městečka L'Etang Sale les Bains. Kromě krokodýlů tu ale již mnoho k vidění není, takže pokud nepřijedete zrovna v době krmení, odnesete si pouze průměrný zážitek a nebo třeba některý z exemplářů chovaných v parku v podobě peněženky či kabelky.

Zbytek dne trávíme šnorchlováním v oceánu a sluněním na pláži. Nevím, jestli je dnes nějaký státní svátek, nebo mají Francouzi v týdnu tři dny volna, jak tvrdí Míra, každopádně ačkoli je středa, obchody už zavírají nezvykle brzo. V podvečer si na pokoji ověřujeme některé (pro cestovatele, kteří již byli třeba v Austrálii nebo Jihoafrické republice, známé) zákonitosti jižní polokoule. Voda v umyvadle se při vypouštění opravdu točí na druhou stranu než u nás na severu, totiž proti směru hodinových ručiček.


Po večeři si chceme dát v hotelovém baru lahev vína, ale opět narážíme na známý problém komunikace v anglickém jazyce na francouzském území. Je možné, že barman pracující v hotelu, kde se točí desítky turistů, neví co znamená "white wine" ? Rezignovaně odcházíme na ubikaci uložit se ke spánku. Místností opět syčí repelenty proti komárům, i když jsem očekával, že jich tu bude daleko více. Opatření místních orgánů v kombinaci se suchým obdobím, které dosud panuje, pravděpodobně proměnili ostrov v příjemnou téměř bez komáří zónu, takže se strach z onemocnění Chikungunya téměř rozplynul. Naopak to vypadá, že se celá tato záležitost začala brát poněkud s humorem, takže v krámcích se suvenýry jsou třeba v prodeji trika s karikaturou komára a nápisem Chicungunya air force a dalšími nápisy, které jsou ale ve francouzštině.


Ačkoli jsem přes den na pláži usnul jak neviňátko, v noci nemůžu zabrat. V pokoji hučí klimatizace, je prosycen těžkým vzduchem a je tu puch jak v hrobce. Z hrtanů za mými zády se line děsivá serenáda a ve vedlejším bungalovu se navíc sešla poněkud hlučná společnost, která zdá se, nehodlá jen tak skončit.



Den 5 - 2.11. - Cesta kolem ostrova -

tamilský chrám v Ste Andre
Tamilský chrám v Ste-Andre

Ráno se žádné dlouhé vyspávání nekoná. Krátce po probuzení se mezi Mírou a Petrem strhne polemika o tom, kdo v noci víc chrápal. Poté se Petr ještě rozhodne pomstít se sousedům za večerní nokturno a v tuto brzkou hodinu začne zpívat cosi o Jeanu Valjeanovi.


Na dnešek jsme naplánovali cestu kolem dokola celého ostrova. V St-Gilles les Bains najíždíme na dálnici směr sever, ale za chvíli litujeme, že jsme se nerozhodli pro jižní variantu. Na dálnici je kolaps dopravy a kolona aut stojí téměř bez hnutí, na Réunionu nic neobvyklého. Za několik desítek minut se hlemýždím tempem dostáváme k prvnímu možnému výjezdu z dálnice a jedeme po okreskách vnitrozemím ostrova, abychom se na ni pokusili po pár kilometrech (doufejme že šťastněji) napojit. Situace je však stejná, ne-li horší. Již značně rozzuření zůstáváme stát v nehybné zácpě u St-Paul. Problémy s dopravou nás stojí drahocenný čas a pokračovat dále na cestě kopírující pobřeží můžeme se značným zpožděním.


vodopád Niagara na ostrově Réunion
Vodopády Niagara

Poprvé zastavujeme na severu ostrova v městečku Ste-Suzanne, abychom si prohlédli maják stojící na skalnatém pobřeží, ale hlavně pak vodopád Cascade Niagara. K vodopádu vede úzká cesta mezi poli s cukrovou třtinou, místy lemovaná stromy banánovníků. Nádherný vodopád Niagara, ležící na řece Ste-Suzanne, padá z výšky kolem šedesáti metrů do malého jezírka, ve kterém se lze údajně koupat. Okolní stěny jsou porostlé bujnou vegetací, za našimi zády zase cukrová třtina, kterou zkouším nalámat a ochutnat.
Pokračujeme dále a postupně se tak dostáváme na východní pobřeží ostrova. Východní část Réunionu je zemědělsky hojně využívaná a všude kolem silnice se pěstuje cukrová třtina. My jsme zde zrovna v období sklizně, takže všude jezdí spousty traktorů a nákladních aut plně naložených posekanou třtinou. Další v pořadí našeho zájmu je Ste-Andre, město s nejpočetnější indickou komunitou na ostrově. Turisté sem jezdí především kvůli nádherně vyzdobeným tamilským chrámům, které jsme již dříve znali z prospektů o Réunionu. Ve skutečnosti jsou však ještě hezčí. Až kýčovitě zdobené barevnými postavami lidí i zvířat připomínají obří dort a jsou skutečným architektonickým zážitkem.


Kousek za Ste-Andre leží Bras-Panon, městečko s továrnou na zpracování vanilky, která se v této oblasti pěstuje. Továrna Coopérative de Vanille má ale zrovna polední pauzu, takže jdeme na oběd do přilehlé restaurace, kde vaří kreolskou kuchyni a jídla s příchutí vanilky, pro Evropana velice exotickou kombinaci. My s Petrem jsme si nakonec dali kuře na kari (kari poulet) s rýží a Míra obligátní krevety.


kostel Notre Dame des Laves
Kostel Notre Dame des Laves se zbytky zkamenělé lávy

Příjemně zasyceni jedem dál. Míjíme křesťanský svatostánek v Ste-Anne, který není o nic méně zajímavější, než jeho tamilští kolegové a určitě stojí alespoň za krátkou zastávku. Všude kolem silnice, po které jedeme, je svěží zeleň. Plochy cukrové třtiny střídají ananasová pole, banánovníky či stromy s plody, které jsme nikdy před tím neviděli. Pozvolna se dostáváme na řídce obydlený jih ostrova, jemuž drsný ráz ve značné míře propůjčuje nedaleká sopka. Poprvé, kdy můžeme na vlastní oči spatřit výsledek její ničivé síly, je v malé vesnici Piton Ste-Rose. Raritou se stal tamní kostel Notre Dame des Laves. Při výbuchu sopky v roce 1977 stál přímo v cestě proudu lávy řinoucímu se z jejího jícnu, který se těsně před kostelem rozestoupil, aby se za ním opět spojil v jednotný celek. Žhavá hmota se zastavila před dveřmi kostela, a ačkoliv předtím zpustošila několiv budov, kostel zůstal neponičen, což místní usedlíci dodnes považují za zázrak a sílu z nebes. Zbytky ztvrdlé lávy jsou stále patrné kolem kostela, vedle něhož stojí socha panny Marie s rozevřeným deštníkem symbolizujícím ochranu před účinkem sopky.


kostel v Ste Anne
Kostel v Ste-Anne

Hned za městem je odbočka a následný sjezd z kopců k mořskému pobřeží končící v místě zvaném Anse des Cascades, nádherném, takřka panenském kousku přírody a ideálním místem k odpočinku a relaxaci. Panorama háje vysokých palem přechází ve skalní stěnu porostlou tropickou vegetací, s několika vodopády padajících přímo do moře. Na břehu oceánu se nachází les stromů vacoa neboli pandánu, se svými charakteristicky obnaženými kořeny a plody ve tvaru obřích šišek. Jedná se o endemický druh vyskytující se pouze na Réunionu a Mauritiu, z jehož vláken se dříve vyráběly pytle na kávu, která se odtud vyvážela. Na skaliscích stojí několik rybářů chytajících ryby. Kalenďák se tu, ve snaze najít optimální místo k pořízení nejlepších fotek, strašlivě přerazil, takže jsme jej našli pod jedním z vodopádů v nepřirozené poloze. Naštestí se mu nic vážného nestalo a k autu odešel po svých.


lávové pole sopky Piton de la Fournaise
Uprostřed lávového pole

Jižní pobřeží Réunionu je poznamenané sopečnou činností Piton de la Fournaise. Černé jazyky zkamenělé lávy, tekoucí ze svahů dolů a v některých místech až několik stovek metrů široká lávová pole, lemovaná torzy ohořelých stromů, jsou dokonalým obrazem zkázy, které tu vulkán napáchal. Není nic neobvyklého, když láva, stékající po úbočí svahu, zdevastuje silnici RN2, aby pak zakončila svou neslavnou pouť ve vodách oceánu. Při jedné takové erupci, roku 1986, se takovýmto způsobem ostrov dokonce zvětšil asi o 30 hektarů.
U silnice se objevují stánky prodavačů nabízejících vanilku svázanou po třech až peti luscích. Napadne nás, že by to mohl být celkem pěkný exotický dárek, tak zastavujeme u jedné malé farmičky zaměřené na pěstování této voňavé kulinářské přísady. Majitel nám, a ještě dalším asi třem návštěvníkům, popisuje (bohužel jen francouzsky) proces zpracování vanilky. Na dlouhých stolech se suší hromady vanilkových lusků tmavě hnědé až černé barvy, popínavé rostliny vanilkovníku rostou v několika řadách vedle budovy, jejíž součástí je i vzorková prodejna. Kupujeme si dárkové balení třech vanilkových lusků v jakési zkumavce za 5 Euro. Kromě toho lze koupit několik různých druhů koření, které se na Réunionu běžně pěstují.

Podle posledních zpráv z domova se dovídáme, že u nás napadl první sníh, takže se už zítra těšíme na pláž.







<-- ZPĚT| DÁLE -->