...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Cesta na Réunion
Den 3   Ze St.Gilles do St.Leu
Den 4   Výlet na horu le Maido
Den 5   Cesta kolem ostrova
Den 6   Piton de la Fournaise
Den 7   Uprostřed Cirque de Cilaos
Den 8   Zpátky na Mauritius
Den 9   Casela park, Le Morne
Den 10  Blue Safari, Grand Baie
Den 11  Ile aux Cerfs
Den 12  I.aux Aigrettes, La Vanille
Den 13  Port Louis
Den 14  NP Black River Gorges
Den 15  Botanická zahrada
Den 16  Návrat


Mauritius, info o zemi
Réunion, info o zemi



Mauritius a Réunion, deník, část IV.

Den 6 - 3.11. - Vulkán Piton de la Fournaise -

Dnešní noc se opět proměnila v děsivé divadlo. Ačkoliv jsem se spánek snažil usnadnit částečnou anestézií v podobě několika sklenek bílého, mimochodem výborného réunionského bílého vína z oblasti Cilaos, mé smysly se nenechaly otupit. Kalenďák během několika málo minut smazal bariéru dělící Homo Sapiens od ostatních primátů a zasadil tak těžkou ránu tisíce let trvajícímu evolučnímu vývoji, během kterého se ze zvířete stal člověk. Historky starověkého Říma o Caligulovi a jemu podobným exotům, by byly pouze pohádkami pro děti v porovnáním s vyprávěním, které by po dnešní noci muselo vzniknout na papíru pod taktovkou mého pera. Okolo 4 hodiny ranní uvažuji, že vstanu a odejdu do moře dobrovolně šlápnout na ropušnici.


vnitrozemí Réunionu
Pohled ze silnice hned za Bourg-Murat

Vysvobozen ranním budíčkem v opět brzkou hodinu usedám do našeho auta. Dnes máme v plánu výlet na sopku Piton de la Fournaise. Jedem po dálnici RN1, ze které v Saint-Pierre odbočujeme na RN3, která vede až do městečka Le Tampon. Odtud pak šplháme do výchozího bodu expedic směřujících k sopce v Bourg-Murat, kde se nachází muzeum vulkánu Maison du Volcan (vstupné 6.5 Euro). Uvnitř architektonicky zajímavě řešené budovy je nejen expozice o Piton de la Fournaise, ale i spousta audiovizuálních projektů o sopkách celého světa a vulkanologii jako takové.


měsíční krajina v Plaine des Sables
Měsíční krajina v Plaine des Sables

U města se rovněž nachází i observatoř Observatoire volcanologique, neustále monitorující sopečnou aktivitu nedalekého vulkánu.
Z Bourg-Murat vede zpevněná komunikace nabízející spoustu úchvatných vyhlídek na krajinu s prozatím dobře viditelným pásem hor v pozadí. Okolí se pozvolna mění v poněkud vyprahlou oblast, jejíž ráz nenechává nikoho na pochybách, že se vulkán blíží s každým dalším ujetým metrem. Nedaleko od silnice se nachází starý a již vyhaslý kráter Commerson, pojmenovaný po svém objeviteli. Na jeho okraji byla zbudována vyhlídková plošina, která ještě umocní pohled do takřka 200 metrů hlubokého jícnu kráteru.


kráter Formica Leo
Kráter Formica Leo

Kvalitní silnice končí. Fascinující výhled na takřka měsíční krajinu Plaine des Sables ve výšce 2260 m, po které se v mračnu prachu pohybuje několik vozidel. Po překonání této pustiny se konečně dostáváme na parkoviště aut, odkud lze pokračovat pouze po svých. Je třeba se řádně posilnit, takže za nádherného slunného počasí snídáme na lavičkách u informačního střediska. Turistická cesta Sentier du Volcan začíná kousek odtud v Pas de Bellecombe. Z barevných kachlů vyrobený kruhový rozcestník nás seznamuje se jmény okolních kopců a vzdálenostmi do některých světových měst. Z tohoto místa je to k nám domů stejně daleko jako do Sydney, do New Yorku je to odtud přes 17000 km. Před námi stojí sopka, na jejímž úbočí lze rozpoznat malé pohybující se postavičky všech, jež touží dostat se k samotnému vrcholu vulkánu. V dálce za námi se táhne horský masív, kterému dominuje nejvyšší hora ostrova Piton des Neiges (3069 m n.m.).


přístav v St.Gilles les Bains
Přístav v St-Gilles les Bains

Sestupujeme po schodech vedoucích z okraje vnějšího obrovského kráteru dolů na pole sopečných vyvřelin. Čekali jsme, že tu v tuto hodinu a této výšce bude chladněji, ale je docela horko. Jdeme po cestě značené bílými puntíky namalovanými na kamenech a člověk má v tomto prostředí pocit, jakoby se ocitl na jiné planetě. Fotíme se u vyhaslého kráteru Formica Leo, který při pohledu z Pas de Bellecombe vypadal jako malý kopeček. Teď stojíme na vrcholu tohoto kráteru vysokém tak 20 metrů a rozhlížíme se po tomto nehostinném koutu světa. Hlavní turistická atrakce ostrova, sopka Piton de la Fournaise (fournaise.info), pod kterou právě stojíme, měří 2632 m a je jedním z nejaktivnějších vulkánů na světě. Ještě teď pozorujeme sloup bílého dýmu, který se vznáší nad jeho vrcholem a přípomíná zcela nedávnou erupci. Sopka má dva hlavní krátery, pojmenované Dolomieu a Bory, a několik dalších kráterů menších rozměrů. Erupce jsou poměrně častou záležitostí, navíc některé méně dramatické sopečné erupce lze sledovat z bezprostřední blízkosti, což se stalo vyhledávaným cílem mnoha turistů, kteří si tak odvezou nezapomenutelný životní zážitek.
Teplé počasí a nedostatek vody nás odradily od relativně náročného výstupu na sopku, takže se vracíme od kráteru Formica Leo a šlapeme přes 500 schodů zpět na Pas de Bellecombe. Mezitím hory polapily první mraky a nám se tak naskytl krásný pohled na polštáře bílých oblak plovoucích na naší úrovni.


Po včerejších zprávách o počasí v ČR si jdeme užít moře a cestou z pláže se ještě stavujeme prohlédnout si podvečerní St.Gilles. Ačkoliv se na místě spolujezdce běžně poutám, tentokrát jsem tak na těch pár metrů neudělal, což se mi málem vymstilo. U sjezdu z dálnice nás zastavila policejní hlídka, hned jak zmerčila, že nemám pás. Ptali se odkud jsme a že se máme poutat a že to bude příště stát 90 Euro. Asi se jim zželelo chudých východoevropanů a pustili nás dál s malým napomenutím.
Přístav v St.Gilles je velice malebné místo plné restaurací a krámků. Západ slunce tomu dodává ještě kouzelnější nádech a na kaskádovitě uspořádaných domcích nad přístavem rozehrál fascinující hru barev a stínů.



Den 7 - 4.11. - Uprostřed Cirque de Cilaos -

Poslední den na Réunionu jsme se rozhodli strávit ve vnitru jednoho ze sopečných kotlů Cirque de Cilaos. Budíček tradičně brzy ráno. Snídani sháníme na benzínové pumpě, u které tankujeme. Centrem této oblasti je městečko s termálními prameny Cilaos. Z pobřežního St-Louis sem vede komunikace vinoucí se údolím řeky Bras de Cilaos, s háji banánovníků všude kolem. Silnice pozvolna začíná stoupat výš a výš, což je něco pro naše naložené auto, ve kterém je snad motor z pionýra. Rychlostí lunárního modulu uháníme směrem na Cilaos a každou chvíli stavíme kvůli focení úžasných hor. Cesta je plná krkolomných zatáček a úseků, kudy ztěží projede jedno auto, takže je pak opravdovým zážitkem vyhýbat se protijedoucím náklaďákům. Znalci místních poměrů pak před každým podobně nepřehledným místem jednoduše zatroubí a spoléhají na to, že proti nim nic nejede.


městečko Cilaos
Centrum městečka Cilaos

Cilaos je malebné městečko ležící vysoko v horách a je výbornou základnou pro uskutečnění pěších túr po okolí. Kromě toho je proslulé tradicí výšivek a pěstováním čočky (lentilles). Na okolních svazích se daří vinné révě, ze které tu dělají skvělá vína. Centrem města vede Rue du Pere Boiteau, lemovaná obchůdky se suvenýry a restauracemi. Nachází se zde i informační středisko, kde lze sehnat mapy okolí nebo se dovědět aktuální informace o trecích, jízdních řádech autobusových linek a podobně. Na konci ulice pak stojí kouzelný modro-bílý kostelík s úchvatnou kulisou hor v pozadí. Cilaos je zapsán dokonce v Knize rekordů jako místo s nejvyšším úhrnem srážek na m2 během 24 hodin. Stalo se tak z 15. na 16.března 1952, kdy napršelo úctyhodných 1870 mm.


Poté, co jsme si prohlédli město, se rozhodujeme podniknout pěší výlet k jednomu z vodopadů. Stezka k vodopádu Bras Rouge vede krásnou přírodou. Atmosféru narušuje jen občasný nález lidského exkrementu, jinak se můžete těšit na svěží zeleň lesa, horské bystřiny, dravou říčku padající ze svahu dolů do údolí a výhled na skalní scenérii. Petr zjistil, že po cestě zřejmě nenarazíme na žádné občerstvení, takže ztratil motivaci a vrací se zpět nahoru k zaparkovanému autu. V cestě tedy pokračujeme sami s Mírou. Cesta od auta, které jsme nechali na GR R2, až k vodopádu trvala asi hodinu. Nyní stojíme na vodou léty opracovaných balvanech u jeho vrcholu a pořizujeme snímky s hřmotem se řítící masy vody. Míra fotí s takovým zápalem, že mu vypadl jeden z filtrů a nenávratně zmizel kdesi v prázdnu pod našima nohama. Ještě chvilku se paměťové karty našich foťáků plní novými přírůstky a můžeme se vydat na cestu zpět.


Obohaceni novými zážitky se, v opět kompletní sestavě, rozhodujeme pro oběd v restauraci Les Sentiers, kterou jsme si vyhlédli již při dopolední procházce Cilaosem. Restaurace se nachází v krásném baráčku v kreolském stylu a nabízí výtečná jídla v cenách okolo 10 až 12 eur. Zejména uzené vepřové s místní čočkou a rýží byly opravdovým balzámem pro chuťové buňky.


Dnes ještě stihneme zavítat do akvária nacházejícího se v přístavišti St-Gilles les Bains (www.aquariumdelareunion.com , vstupné 8 Euro). Zástupci podvodního světa se tu prohánějí v několika menších a jednom obrovském akváriu, tvořícím celou jednu stěnu objektu. Jedna z expozic je zaměřena na život nejrůznějších druhů žraloků. V této části je k vidění mapa Réunionu s vyznačenými místy, kde došlo k napadení člověka žralokem a udává navíc, zda šlo o potápěče, surfaře aj. Co si pamatuji, tak k poslednímu smrtelnému útoku žraloka na člověka tu došlo jen pár týdnů před naším příjezdem.


Poslední večer na Réunionu se v našem hotelu koná, jak na rozloučenou, večírek nějaké společnosti, která tu pořádá konference. Součástí kulturního programu bylo i vystoupení hudební skupiny zpívající kreolské písně doprovázené třemi tanečnicemi pohybujícími se do rytmu hudby. Bohužel se náš stůl nacházel v nejnebezpečnějším pásmu hned u tanečního parketu, takže když tanečnice začali hledat partnery mezi přihlížejícími hosty, rázem jsme se octli mezi prvními obětmi. Naneštěstí si nás vyhlédla vysloveně nehezká osoba, která byla navíc asi o dvě hlavy vyšší než každý z nás třech, takže by náš potenciální taneční výstup působil poněkud komicky, obzvláště když všichni tančíme jako když Jiří Berousek vypustí své stádo medvědů. Takže nakonec jsme se nezmohli na nic chytřejšího, než dělat, jako že vůbec nechápeme co po nás chce, i když slůvku "dance" by snad rozuměl i kůň.







<-- ZPĚT| DÁLE -->