...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Cesta na Réunion
Den 3   Ze St.Gilles do St.Leu
Den 4   Výlet na horu le Maido
Den 5   Cesta kolem ostrova
Den 6   Piton de la Fournaise
Den 7   Uprostřed Cirque de Cilaos
Den 8   Zpátky na Mauritius
Den 9   Casela park, Le Morne
Den 10  Blue Safari, Grand Baie
Den 11  Ile aux Cerfs
Den 12  I.aux Aigrettes, La Vanille
Den 13  Port Louis
Den 14  NP Black River Gorges
Den 15  Botanická zahrada
Den 16  Návrat


Mauritius, info o zemi
Réunion, info o zemi



Mauritius a Réunion, deník, část VI.

Den 9 - 6.11. - Západní pobřeží, Casela park, Le Morne -

Den začíná takřka idylickou snídaní. Sedíme v restauraci s výhledem na moře a ládujeme se smaženými vajíčky se slaninou a množstvím čerstvého ovoce, zatímco kolem nás pobíhají stále se usmívající číšníci. Dva němečtí homosexuálové se s námi, od svého stolu, pokoušejí navázat vizuální kontakt.


Dneska se chystáme podívat do Casela bird parku (vstupné 150 Rs), který se nachází nedaleko nás, jen pár minut jízdy z Flic en Flacu směrem na jih. V krásně upraveném parku našlo svůj domov přes 140 druhů ptáků z celého světa. Raritou je ohrožený růžový holub, původem právě z Mauritia, o kterém se ještě zmíním v povídání o návštěvě ostrova Ile aux Aigrettes. Součástí parku je restaurace v safari stylu pro případ, že by vás znenadání přepadl hlad. V níže položené části zahrady můžete navštívit i jakousi mini zoo a jezírko s vodním ptactvem.


ptačí park Casela
Vchod do ptačího parku Casela

Hlavním cílem je poloostrov Le Morne na jihu Mauritia, známý z prospektů cestovních kanceláří o dovolené v ráji, s jedněmi z nejhezčích pláží na ostrově. Ty se ale bohužel staly součástí luxusních hotelových komplexů, které tu byly vybudovány. Z hlavní silnice odbočujeme na Le Morne a míjíme golfové hřiště jednoho z hotelů, za kterým se třpytí tyrkysově modré vody laguny. Dominantou ostrova je 556 m vysoká hora Le Morne Brabant (v překladu ponurý), jež si své jméno vysloužila podle pověsti o otrocích, kteří ukončili své životy skokem ze skály dolů. Do areálu hotelů, jejichž příjezdové cesty jsou bedlivě střeženy ochrankou, se pochopitelně nedá vjet. Zkoušíme tedy zastavit mimo hotely a vykoupat se na některé z veřejných pláží, které nejsou ale tak atraktivní. Co jsme četli nebo slyšely od jiných turistů, všechny pláže na Mauritiu, včetně těch hotelových, by měly být volně přístupné. Samozřejmě se nesmějí používat hotelová lehátka ani jiná příslušenství, ale jinak mohou být tyto pláže příjemným únikem zejména o víkendech, kdy se veřejné pláže poněkud zaplní místními obyvateli. My jsme si následující víkend užili několik pláží v těch nejluxusnějších resortech a nikdy nám nikdo nic neříkal ani nevyhazoval. Lehli jsme si na písek hned u vody a svým evropským vzhledem dokonale splynuli s ostatními rekreanty.


Pokračujeme podél pobřeží dále na jih a pokoušíme se najít nějakou vhodnou restauraci. Ze silnice, těsně kopírující pobřeží divokého jihu, se nabízí uchvatné pohledy na okolní přírodu, zejména pak v oblasti zátoky Baie du Cap. Projíždíme malým městečkem Chemin Grenier, kde poznáváme i druhou tvář Mauritia. Vedle luxusních hotelových komplexů s širokou nabídkou vodních sportů a vybraných kulinářských specialit, golfových hřišť s ukázkově střiženým trávníkem a přepychových jachet tu stojí, stranou veškerého toho bláznění kolem turistů, špinavé město plné smradlavých aut a autobusů, pobíhajících psů a v chaosu se proplétajících davů lidí. Hlavní ulici lemují stánky pouličních prodejců čehokoliv, jejichž krámky připomínají spíše garáže bez vrat. Atmosféra nám spíše připomíná některou z metropolí typu Dillí nebo Dháky. V těchto končinách radši ani nebudeme něco k snědku hledat, tak tu jen tankujeme benzín, neboť ručička ukazatele stavu paliva se povážlivě blíží nule. Litr benzínu tu stojí 40,60 Rs a původně jsem myslel, že zaplatíme kartou. Vrcholem technického vybavení byla ale jen kalkulačka pohozená mezi stojany, takže jsme ani nepokoušeli pídit se po možnosti bezhotovostní platby.


Pěknou restauraci jsme objevili před městečkem Souillac. Sice patřila do vyšší cenové kategorie, ale jak se pak ukázalo, byl to skutečný gastronomický zážitek. V zahradní restauraci nám nejprve přinesli na otření rukou navlhčené ručníčky stočené do ruličky. Pak jsme si objednali nejprve krabí polévku, ve které plavala celá půlka tohoto stvoření a jako druhý chod tygří krevety v omáčce. Kromě klasického příboru jsou k dispozici různá napichovátka a kleštičky na tvrdou skořápku mořských tvorů, ale neznalý člověk jako my ani neví, jak se správně používají.


Jestli bych nechtěl v příštím životě něčím být, tak je to psem na Mauritiu. Po celém ostrově se potuluje neuvěřitelné množství psů. Pobíhají po silnicích, povalují se okolo nich nebo slídí na skládkách či v odpadkových koších a hledají něco na zub. Někteří z nich vypadají spíše jako kostry potažené kůží a je na ně opravdu žalostný pohled.


O naši bezpečnost se i v noci stará noční hlídač, který každou noc sedí za naším domkem a občas se odhodlá ke kontrolní obchůzce. U vjezdu do areálu našeho hotelu je vrátný a prověřuje všechna auta, která sem vjíždějí. Na ostrově sice došlo k nějakým případům vloupání do apartmánů, ale myslím, že horší než u nás to tu nebude. V supermarketu ve městě hlídkuje ochranka a všichni místní musí odložit své tašky. Možná to bude mít trochu diskriminační nádech, ale připadá nám, že všichni bílí tu jsou považováni za turisty a stojí stranou všech těchto kontrol. Příkladem byl Kalenďák, který se svým batohem plným fotografického náčiní, proklouzl do supermarketu bez jakéhokoliv povšimnutí.


PS: Na večeři už sedí Never walk alone ve fotbalovém dresu.



Den 10 - 7.11. - Blue Safari, Grand Baie -

Hned ráno si telefonicky rezervujeme jednu z velkých atrakcí Mauritia Blue Safari , (vstupné 3200 Rs). Během exkurze se s vámi některá ze dvou ponorek potopí zhruba do 30 m nebo si můžete u stejné společnosti pronajmout podvodní skútr.


autobus na Mauritiu
Jeden z autobusů zn. Ashok Leyland.

Nejprve je třeba absolvovat náročnou cestu autem na severozápad ostrova. Nechce se nám jet přes děsivé město Quatre Bornes, takže se vydáváme podél pobřeží na sever s ideou, že se někde před Port Louis napojíme na dálnici. Bohužel na Mauritiu se cesta hezky plánuje, ale hůře realizuje. Vůbec jízda autem je tu zážitek a vyžaduje trochu silnější nervy. Tak třeba každý, kdo potřebuje zastavit, jednoduše odstaví auto v jízdním pruhu a jde pryč, takže je člověk nucen neustále zastavovat kvůli nějaké překážce a tu pak objíždět. Navíc většina místních si s tímto problémem vůbec neláme hlavu a auta objíždějí třeba ve chvíli, kdy zrovna jedete v protisměru a jen tak tak se minete. Kamkoliv se na ostrově vydáte, narazíte na neuvěřitelné množství příšerně smradlavých autobusů, z nichž některé by se mohly ihned stát muzejním exponátem. Jedná se především o autobusy indické výroby továrních značek Ashok Leyland a Tata. Zhruba od jihu na sever propojuje ostrov dálnice M1 resp. M2, po které se jezdí relativně dobře, ostatní silnice a dopravní ukazatelé nejsou moc dobře značeny, takže se může stát, že budete bloudit. Rovněž jména ulic jsem leckde postrádal. Konečně silnice brázdí nevyzpytatelní řidiči mopedů a bicyklů, takže je třeba mít neustále oči na stopkách.


Ukazatel odbočky na dálnici se ukázal být naší bláhovou domněnkou. Stojíme v zácpě na předměstí hlavního města Port Louis a proud vozidel nás nenávratně vrhá do centra metropole. Bloudíme v systému jednosměrek a zákazů vjezdu a několikrát obkroužíme place S.Bissoondoyal. Až na několikatý pokus se nám daří napojit se na dálnici směr Grand Baie, kde Blue safari provozují.


pláže v Trou aux Biches
Pláže v Trou aux Biches

Máme ještě nějaký čas, tak zastavujeme na vykoupání v Trou aux Biches. Celá oblast Grand Baie je další lokalitou překrásných pláží. Vybíráme místo před řadou nízkých domků, kde skoro nikdo není a doufáme, že nás odtud nebude chtít nikdo vyhodit. Po chvíli k nám sice někdo míří, nikoliv však aby nás poslal pryč, ale varuje nás, abychom si na pláži nenechávali své věci bez dozoru. To pak doporučuje i další kluk, který brázdí pobřeží a přemlouvá lidi, aby si koupili některý z vodních sportů. Nám mimo jiné nabízí svezení lodí do míst, kde je údajně nejhezčí šnorchlování.


Konečně jsme stanuli na shromaždišti všech zájemců o podvodní šou. Nejprve jsme shlédli instruktážní video a podepsali prohlášení potvrzující naší psychickou i fyzickou způsobilost. Pak celou skupinu turistů odvezli lodí na ještě větší loď, kotvící několik set metrů od břehu, ze které jsme se nalodili do ponorek. My máme štěstí, že jsme se dostali do menší, pouze čtyřmístné ponorky, odkud je lepší výhled. Stroj Blue safari 600 zvolna klesá do hloubky až 35 metrů a vznáší se kolem korálových útesů, plných podmořského života. Ze zásobníku v přední části se uvolňuje krmení a láká různobarevné ryby do naší bezprostřední blízkosti. Zlatým hřebem je pak pozorování záměrně potopeného vraku lodi, který se stal za ta léta útočištěm mnoha druhů mořských živočichů. Pokud máte peněz nazbyt, můžete si rezervovat ponorku jen pro sebe, dát si zde oběd, uzavřít sňatek nebo si jen připít šampaňským. Všichni účastníci ponoru pak na palubě obdrží pamětní certifikát potvrzující vaši přítomnost v hloubce 30 m.
Ačkoliv to byl určitě nevšední hlubinný zážitek, za tu cenu jsme o moc víc (konkrétně muréna a perutýn), než při běžném šnorchlování, neviděli.


Celý záliv Grand Baie je návštěvníky ostrova hojně vyhledávaným místem a najdete tu spoustu hotelů, restaurací, obchodů s oblečením a suvenýry a turistických atrakcí jako jsou právě výlety ponorkou, podvodní skútry, procházka po mořském dně s potápěčskou helmou na hlavě, parasailing, projížďka lodí s proskleným dnem, umožňující sledovat život pod hladinou a já nevím, co všechno ještě. Zbytek dne tedy trávíme u vody v této lokalitě, která s sebou nese všechny znaky plážového střediska včetně předražených lehátek a otravných prodavačů cetek, kteří jeden za druhým obcházejí slunící se turisty a nabízejí jim všechno od slunečních brýlí po přívěšky na krk. Další, kdo chce alespoň trošku vytěžit z turistického ruchu, je prodavač ananasů, kterých se na ostrově pěstují spousty. Domorodec obráží potencialní kupce s několika kusy exotického ovoce a na jejich požádání vykouzlí několika zkušenými tahy nožem dokonale opracovaný plod ananasu. Pobřeží pak křižují upravené a barevně vyzdobené dodávky, které svými klaksony vábí hladovce na nejrůznější dobroty z řad fastfoodového občerstvení.







<-- ZPĚT| DÁLE -->