...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Cesta na Réunion
Den 3   Ze St.Gilles do St.Leu
Den 4   Výlet na horu le Maido
Den 5   Cesta kolem ostrova
Den 6   Piton de la Fournaise
Den 7   Uprostřed Cirque de Cilaos
Den 8   Zpátky na Mauritius
Den 9   Casela park, Le Morne
Den 10  Blue Safari, Grand Baie
Den 11  Ile aux Cerfs
Den 12  I.aux Aigrettes, La Vanille
Den 13  Port Louis
Den 14  NP Black River Gorges
Den 15  Botanická zahrada
Den 16  Návrat


Mauritius, info o zemi
Réunion, info o zemi



Mauritius a Réunion, deník, část VII.

Den 11 - 8.11. - Troška módy a výlet na Ile aux Cerfs -

Na dnešní snídani se objevil jeden z dalších hotelových hostů, který si záhy vysloužil přezdívku Ananasman, jelikož během své návštěvy u stolu sežral téměř všechen nakrájený ananas, co byl na podnose. Vypadalo to zhruba tak, že si během snídaně na svůj talíř naložil plátky tohoto ovoce v asi deseti centimetrové vrstvě a ještě si přidával, takže personál byl nucen tácy s ananasem několikrát doplňovat.


vodopády Tamarin
Kaskáda vodopádů Tamarin

Mauritius si vybralo mnoho známých světových výrobců značkových oděvů jako místo, kde šijí své produkty. Textilní průmysl zaujímá důležitou pozici v ekonomice ostrova. Vzorkové prodejny textilek nabízejí značkové oblečení za velice příznivé ceny, takže i my jsme se rozhodli výhodně obohatit náš šatník o nějaký ten kousek prádla. Továrny a outletové obchody se nacházejí ve vnitrozemí ostrova v okolí měst Curepipe a Floréal.


Protože jsme sem od nás nechtěli jet přes Quatre Bornes, podle mapy volíme jinou, kratší cestu. Bohužel mapa se se skutečností příliš neslučuje, takže se po pár kilometrech ocitáme kdesi v polích a občas snad dokonce projíždíme skrz privátní statek. Nakonec se dostáváme do vesničky Henrietta, nacházející se v blízkosti vodopádů Tamarin, na které se chceme podívat. Po směru ukazatelů přijíždíme na místo, kde je vyhlídka přes údolí na nádhernou kaskádu vodopádů Tamarin. Za chvíli sem dorazil mladík na kole a hned se snámi dává do řeči a nabízí nám průvodcovské služby na cestu k vodopádům, o kterých začal vyprávět. Holt místní domorodci se v turistickém ruchu činí jak můžou. Bohužel by to byl výlet na celý den a o dnešním dni máme jiné představy, takže pokračujeme dál vstříc levným nákupům.


Několik minut hledání a bloudění nás konečně posouvá blíž k cíli, když projíždíme ulicí s množstvím obchodů pojmenovaných Factory shop nebo Fashion shop. Neptejte se mě ale, kde přesně se tato oblast nachází ani jak se sem jede, protože jsme neměli ani ponetí, jak jsme se sem vlastně dostali. V těchto místech se navíc nachází i fashion muzeum a Floréal Knitwear, továrna vyrábějící věhlasné pletené zboží.
Na obchody podobného druhu jsme pak narazili ještě na několika místech při cestách napříč ostrovem. Seženete tu zkrátka třeba trička od Dieslu nebo Quicksilvera v přepočtu třeba za 8 - 10 eur, značkové košile nebo kravaty za pakatel. Navíc se tu dá docela slušně smlouvat, čehož několikrát bravurně využil Kalenďák, který si z ostrova odvezl slušnou výbavu nových košil a kravat. Poté, co se octnete uvnitř obchodu, se na vás sesypou prodavačky, kterých se téměř nemáte možnost zbavit. Cokoliv si chcete jen prohlédnout, hned před vámi rozbalují a předvádí, nebo ukazují v jiných barvách a variacích. Až servilním způsobem asistují po celou dobu vaší návštěvy, což nám posléze vadilo na celém tomhle nakupování nejvíc.


ostrov Ile aux Cerfs
Na ostrově Ile aux Cerfs

S několika kousky nakoupené garderoby se vydáváme na východní pobřeží ostrova, s cílem užít si koupání na ostrově Ile aux Cerfs. Cesta přes vnitrozemí byla opět plná předjíždění čoudících autobusů a objíždění překážek na silnici.


Ostrov Ile aux Cerfs patří, podle průvodce, luxusnímu hotelu Le Touessrok, který své hosty vozí na ostrov zdarma. Výchozím bodem pro cestu na ostrov je městečko Trou d'Eau Douce, kam jsme měli původně namířeno, ale těsně před ním jsme odbočili podle ukazatele směru "Ferry to Ile aux Cerfs", takže nemohu s určitostí říct, zda jsme na ostrov vypluli z tohoto města, nebo z jiné vesnice na pobřeží. Každopádně nás směrovky dovedly až na malé náměstíčko před jakousi turistickou kancelář, odkud hned vyběhl člověk s otázkou, jestli chceme jet na ostrov. Spolu s námi tu byli ještě dva mladí Němci. Vzhledem k tomu, že již bylo něco kolem třetí odpoledne, zvolili jsme rychlejší variantu dopravy na ostrov, a to rychlým motorovým člunem v ceně 1000 Rs za osobu, čímž nás pěkně natáhli. Němci jeli pomalejší lodí asi za 400 Rs na osobu a na Ile aux Cerfs přijeli relativně nedlouho po nás. Cesta rychločlunem byla docela zážitkem a my jsme se za několik minutek octli u břehů idylického ostrova obklopeného lagunou nepopsatelné barvy. škoda jen, že se Ile aux Cerfs stává dalším turisticky komerčním místem, kam proudí spousty turistů i místních obyvatel, kteří si tuto destinaci zvolili jako ideální místo pro piknik. S řidičem člunu se domlouváme, že pro nás přijede už v pět, prý kvůli odlivu, takže moc času na nějaký rozlet tu nebude. Jdeme po bílém písečku dál od kotvících lodí, trochu stranou od lidí, aby jsme si tu užili oceánu. Nevím, jestli se nám to zdálo, ale připadalo nám, že je tu úplně nejteplejší voda ze všech dosavadních koupání, takže jsme všichni naložení v moři jak v lázeňské vířivce. Postupem dne přichází odliv a náš ostrov se s každou další minutou čím dál víc spojuje úžinou s protějším ostrůvkem Ile de l'Est.
I přes všechen ten roustoucí ruch kolem turistů je tu krásně a určitě stojí za to se sem během návštěvy Mauritia vydat.

Večer se na pokoji pokoušíme sledovat místní televizi, ale stále vysílají nějaké příšerné indické telenovely.



Den 12 - 9.11. - Příroda Ile aux Aigrettes, park La Vanille -

Na snídani už úřaduje bláznivej Ananasman a přivádí zas zásobovače k šílenství. Pro dnešní den jsme se tedy vzdali naděje, že posnídáme kousek ananasu, a tak si raději rezervujeme prohlídku ostrova Ile aux Aigrettes, (vstupné 800 Rs na osobu).


Ostrov, na kterém byla zřízena přírodní rezervace, se nachází u jihovýchodního pobřeží Mauritia a žijí zde unikátní zástupci fauny a flóry, z nichž některé nenajdete nikde jinde na světě. V roce 1984 zahájila nadace Mauritian Wildlife Foundation projekt na záchranu původních rostlinných a živočišných druhů a ostrov spravuje dodnes. Na Ile aux Aigrettes se lze podívat pouze v doprovodu průvodce MWF, v rámci organizované skupiny limitovaného počtu osob.


příroda na ostrově Ile aux Aigrettes
Tyrkysový gekon

Po dálnici M2, směr letiště, se blížíme do jihovýchodního koutu ostrova. Chvilku hledáme pobočku MWF, kde bychom se nahlásili na cestu k ostrůvku, ale až po několika průjezdech autem sem a tam zjišťujeme, že shromaždiště všech zájemců je na jakémsi prostém parkovišti mezi Mahebourgem a Blue Bay. Tady už čeká naše průvodkyně ještě s několika dalšími lidmi a také dva černoši, kteří se sem stáhli dík vyšší koncentraci turistů a teď míří rovnou k nám. Spustili na nás, zjevně s výborně propracovanou strategií, odkud jsme a podobné řeči, s cílem navodit přátelskou atmosféru. Když zjistili, že jsme z Čech, začal, ten komunikativnější z nich, zasvěceně hovořit o našem fotbalovém nároďáku, o Nevědovi, Barošovi, o našich výkonech na euru a na mistrovství světa a chvíli to vypadalo, že má víc informací než Brückner. Od začátku však bylo jasný, že si s náma nepřišel jen tak popovídat, takže když stočil téma na svoji rodinu, živořící na Rodriguesu, bylo jasný, co asi bude následovat. Chvíli na to vytáhl z brašny několik přívěšků na krk z bambusového dřeva, korálů a lávového kamene, které prý sám vyrábí a začal pro nás tvořit a upravovat speciální, nesmírně výhodnou cenu. Nakonec jsme přeci jen ocenili jeho komerční dovednosti a pár řetízků jsme si koupili.


Na Ile aux Aigrettes jsme vypluli lodí v celkovém počtu asi dvaceti osob, z nichž se posléze vyklubali téměř samí Australani. První zástavka je na programu ve Visitor's centru, obchodu se suvenýry a muzeu v jednom. V muzeu se lze, mimo jiné, seznámit s životem Doda (Blbouna Nejapného), nelétavého ptáka, který doplatil na svou důvěřivost a nebojácnost a během sedmnáctého století byl vyhuben holandskými námořníky, kteří jej v podstatě do jednoho sežrali. Dnes patří Dodo mezi hlavní symboly země a na Mauritiu na něj narazíte takřka všude v podobě sošek, figurek, obrázků na triku apod.


S průvodkyní v čele kráčíme po pěšinách korálového ostrova Ile aux Aigrettes. Z přízemního domku se vypotácela nějaká žena, která nám byla posléze představena jako australská bioložka provádějící na ostrově výzkum. Její původ podnítil ostatní členy výpravy k bouřlivé diskusi o své domovině, takže jsme se o ostrově ještě mnoho nedověděli, zato máme dokonalý přehled, kdo je ze Sydney, kdo z Melbourne a kdo z Perthu. Konečně se dostáváme k prvním zvířecím obyvatelům ostrova, obřím želvám Aldabranským, které tu žijí ve volné přírodě od roku 2000. V minulosti žilo na Mauritiu několik endemických druhů želv, ty však byly asi před 200 lety vyhubeny. Dalším v pořadí je vzácný a ohrožený Růžový holub (pink pigeon), kterých tu žije okolo 90 kusů. Z endemických zástupců plazů jsme viděli Telfairova scinka a nádherně zbarveného tyrkysového gekona. Během našeho, zhruba 90 minutového, putování napříč ostrovem se nám dostalo množství informací o místních rostlinách a stromech, mnohdy bizarních tvarů. Fotíme si vzácné lahvové palmy, dovídáme se o jiném druhu stromu, jehož vegetační stadia růstu jsou natolik rozdílná, že byste nepoznali, že jde o jeden stejný druh a procházíme stínem pod větvěmi stromů ebenového lesa. Na ostrově byla zřízena i školka, kde se daří každoročně vypěstovat okolo 40 000 rostlin a úspěšně je pak vrátit do volné přírody.


růžový holub
Růžový holub

Nasyceni duševně, avšak s prázdným žaludkem, zastavujeme u jedné sympatické restaurace jménem Le Jardin Creole, nacházející se v Pointe D'Esny, bráně do mořské rezervace Blue Bay. Restaurace je na první pohled na dobré úrovni a my jsme v jídelním lístku konečně narazili na bílého tuňáka, který nám byl doporučován již z Čech. Mně se podařilo uchovat účtenku, takže si můžete utvořit představu o cenových relacích v poněkud lepším podniku. Předkrm : krevety 190 Rs, tatarák z mečouna 170 Rs, hlavní jídlo : drůbež na kari 340 Rs, steak z bílého mečouna 260 Rs, pití : coca cola 40 Rs, espresso 70 Rs. Za tři předkrmy, tři hlavní jídla, 6 coca col a 2 espressa to dělá celkem 1790 Rs včetně DPH, v přepočtu cca 400 Kč na osobu. A co se bílého tuňáka týká, byla to jedna z nejchutnějších ryb, jaké jsme kdy jedl.


Odpoledne se jedeme ještě podívat do nedalekého parku La Vanille (vstupné 180 Rs, www.lavanille-reserve.com). Hlavním lákadlem parku plného banánovníků, bambusů a palem je několik ohrad s krokodýli, které tu můžete pozorovat, nebo ochutnat jejich maso připravené v restauraci, která je součástí parku. Málo kde jsou k vidění houfy malinkých krokodýlků, od nedávno narozených po dvouleté kusy, jako je tomu v místní líhni. Za určitý obnos se můžete zvěčnit společně s obřími želvami, které tu žijí v dvou-akrové zahradě a staly se miláčky převážně dětských návštěvníků.
V ohradě pro opice došlo pravděpodobně k výpadku elektrického napětí chránící jejich výběh, takže jednomu jedinci se podařilo opustit areál a chodí po oplocení zkoumaje okolí. Doufáme, že není něčím rozdrážděný, jelikož obešel celý objekt a teď míří přímo k nám. Nakonec skáče na informační tabuli, stojící dva metry před námi a mocně s ní lomcuje. Snad se mu zamlouváme, protože bych byl nerad, aby mi přistál na hlavě a prováděl s ní stejné věci, jako před chvílí s cedulí. Četa ošetřovatelů ho pak musela nalákat zpátky na něco k žrádlu. Asi nejzajímavější z celého parku bylo insektárium. Široká škála motýlů neuvěřitelných barev a hmyzu z celého světa, které po dobu 30 let sbíral přírodovědec Jacques Siedlecki, stojí rozhodně za návštěvu. Okolo 23 000 druhů nejroztodivnějšího hmyzu, z nichž na některé gigantické pavouky, mnohonožky a podobnou havěť bych rozhodně nechtěl ve volné přírodě narazit.







<-- ZPĚT| DÁLE -->