...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Cesta na Réunion
Den 3   Ze St.Gilles do St.Leu
Den 4   Výlet na horu le Maido
Den 5   Cesta kolem ostrova
Den 6   Piton de la Fournaise
Den 7   Uprostřed Cirque de Cilaos
Den 8   Zpátky na Mauritius
Den 9   Casela park, Le Morne
Den 10  Blue Safari, Grand Baie
Den 11  Ile aux Cerfs
Den 12  I.aux Aigrettes, La Vanille
Den 13  Port Louis
Den 14  NP Black River Gorges
Den 15  Botanická zahrada
Den 16  Návrat


Mauritius, info o zemi
Réunion, info o zemi



Mauritius a Réunion, deník, část VIII.

Den 13 - 10.11. - V Port Louis -

Dopoledne trávíme v poklidu u nás ve Flic en Flac, kde nakupujeme ještě nějaké drobnosti a pak testujeme místní pláž. Na oběd jdeme do restaurace nedaleko našeho hotelu, po které již pokukujeme delší dobu. Hlavním bodem ve scénáři dnešního dne je výlet do hlavního města. Nechce se nám proplétat hustým provozem, takže jsme se rozhodli využít služeb místních taxikářů, kteří číhají na stanovišti u vjezdu do letoviska. Hotel Klondike, ve kterém jsme ubytovaní, má k dispozici, ostatně jako každý jiný hotel, vlastní flotilu taxiků, ale momentálně tu žadný nestojí, takže pokračujeme dál na hlavní silnici. Taxi je tu vůbec turisty všeobecně hojně využívané a tvoří pohodlný a relativně levný způsob dopravy pro všechny, kteří nehodlají ztrácet nervy budˇ v dopravních zácpách, nebo hledáním místa k zaparkování či turistických cílů podle mapy. My jsme jeli tedy z Flic en Flac do centra Port Louis (cca 25 km), bez zapnutého taxametru za předem domluvenou cenu 500 Rs, ale myslím, že při troše smlouvání by šla určitě ještě trochu srazit dolů.


Blue Penny muzeum v Port Louis
Blue Penny Muzeum v Port Louis

Port Louis vyrostlo v ekonomické a politické centrum ostrova poté, co počátkem 18.století nahradilo dosavadní hlavní město Mauritia Mahébourg na jihu země. Necháváme se dovést až na Caudan Waterfront (www.caudan.com), komplex moderních budov hotelů, bank a nákupních středisek nacházejících se přímo na nábřeží. Součástí je i Blue Penny Museum (www.bluepennymuseum.com, vstupné 120 Rs), ve kterém jsou vystaveny asi nejznámější a nejcennější známky světa, jednopencový Červený a dvoupencový Modrý Mauritius.


Dvě (dosud nepoužité) známky byly odkoupeny konsorciem mauricijských společností, v čele s Komerční bankou Mauritia a aerolinkami Air Mauritius, v listopadu 1993 na aukci ve Švýcarsku za cenu 2.2 milionů amerických dolarů. Historie poštovních známek sahá na Mauritiu hluboko do minulosti. Mauritius byl pátou zemí světa, ve které se poštovní známky začaly vydávat (v roce 1847). Ve stejném roce bylo vydáno i několik zmiňovaných Mauritiů, když místní rytec Joseph Osmond Barnard na známky chybně vytiskl "Post Office" místo "Post Paid" a neúmyslně tak vytvořil několik těchto filatelistických rarit. Když se na všechno přišlo, bylo v oběhu již asi 240 kusů známek, z nichž se doposud zachovalo pouze 26 známek s odhadovanou cenou přes milion dolarů za každou z nich.


Ve vrátnici jsme obdrželi multimediálního průvodce muzeem a odevzdali naše foťáky. Obě známky se nacházejí ve ztemněné komoře, kde se světlo, kvůli zachování barev, rozsvěcí pouze dvakrát za hodinu na pár minut. Kromě známek je muzeum napěchováno historií ostrova i Port Louis a patří mezi zlaté hřeby návštěvy ostrova.


Na nábřeží, hned za hlavní silnicí, stojí výstavní výškové obchodní a administrativní budovy, mezi kterými se prokličkováváme směrem do vnitrozemí. Na konci place S.Bissondoyal se nachází sídlo vlády mauritijské republiky. Velkolepý Government house byl postaven v koloniálním stylu a patří mezi nejstarší budovy ve městě. Před budovou trůní majestátně socha královny Viktorie a shlíží dolů na všechna ta proplétající se auta. Za tímto objektem stojí katedrála St.Louis, odkud se nabízí vyšlápnout si cestu vedoucí k dominantě města, pevnosti Adelaide (kam jsme si nakonec nevyšlápli díky Petrově blokádě). Dál do centra ostrova leží závodiště koní Champ de Mars, dějiště, místními lidmi, velice oblíbených koňských dostihů. Port Louis je multikulturní metrpolí, kde vedle katedrál a hinduistických chrámů narazíte zrovna tak na islámské mešity. Cestou zpět k Caudan waterfront míjíme i známé tržiště v Port Louis, ale už je pozdě odpoledne, takže předpokládáme, že ty nejzajímavější věci k vidění jsou dávno prodány. Navíc dle letmého pohledu na skladbu osob, která se zde pohybuje, není vyloučeno, že bychom odtud odešli se všemi věcmi, se kterými jsme sem vcházeli. Podchodem pod dálnicí se dostáváme zpět na Caudan waterfront, kde hodláme ještě něco utratit v místních shopping centrech. K naší velké nelibosti však zjišťujeme, že naprostá většina obchodů zavírá již okolo páté hodiny. Nevím, jestli se tak děje každý den, nebo je pátek něčím výjimečný (podobně jako v islámských zemích), každopádně znechuceni otevírací dobou sedáme do taxíku k abnormálně veselému taxikáři a upalujeme zpátky do hotelu. Taxikář, znalý místních poměrů, jede částí města v protisměru, přičemž vysvětluje, že je to normální a situace se mění v průběhu dne v závislosti na dopravní špičce. Zatímco ráno se jede do práce jedním směrem, odpoledne zas z práce druhým směrem, takže jen mlčky doufáme, že si nějaký řidič, co jede proti nám, nesplete denní dobu.


Nerad to říkám, ale s Petrem máme tak trochu zažívací problémy s naprosto identickými průvodními jevy. Při bližším pátrání po příčině "úniku motorového oleje" docházíme k závěru, že za všechno pravděpodobně může včerejší fish & chips s trochou majonézy, servírované hotelovou kuchyní. Situaci řeší několik tablet živočišného uhlí, avšak naše šortky pro tuto dovolenou definitivně končí své učinkování.



Den 14 - 11.11. - Národním parkem Black River Gorges -

Náš styl pobytu na ostrově nás přinutil si, na sklonku dovolené, vybrat ještě nepatrný obnos z bankomatu. Poté se vydáváme na jihozápad do národního parku Black River Gorges.


národní park Black River Gorges
Divoké opice v NP Black River Gorges

Park se rozkládá na ploše zaujímající 3.5% ostrova a je domovem několika vzácných druhů rostlin a živočichů. Oblastí hustých lesů protkaných vodopády procházejí turistické stezky pro pěší i silnice pro auta.


Po silnici vedoucí z Vacoas, kolem oploceného zdroje pitné vody, jezera Mare aux Vacoas, se dostáváme do výchozího bodu a brány do národního parku, Le Pétrin, kde se zároveň nachází návštěvnickém centrum.


vodopád Chamarel
Vodopád Chamarel

Budova informačního centra připomíná spíše veřejné záchodky u dálnice, ale podle průvodce bychom zde měli dostat mapu parku a obdržet informace o trailech křižujících Black River Gorges. Plán území jsme si naštěstí koupili za směšných 5 Rs, nicméně na žadné rady jsme se chlápka, co vypadal, že neumí do pěti počítat, radši ani neptali. Dle mapy jsme zvolili nenáročnou trasu končící až na břehu oceánu v Grande Case Noyale, kterou lze celou podniknout autem s několika zastávkami a malými výlety u nejzajímavějších přírodních scenérií.


Poprvé stavíme u vodopádu Angel, odkud je navíc nádherný výhled na pobřeží a oceán v dáli. Už i sem dorazil komerční duch ostrovanů těžících z turistického ruchu a na přilehlém parkovišti stojí pojízdný stánek s občerstvením a opodál prodává jeden z místních ananasy. Asfaltku, po které pokračujeme dál, lemují dráty elektrického vedení s několika vysušenými těly netopýrů, kteří si tu chtěli schrupnout, netušíc, že tak učiní nadobro. Když už jsem u těch netopýrů, na Mauritiu žije vzácný a chráněný ovocný netopýr (fruit bat, rovněž přezdívaný létající liška), který se stal postrachem místních farmářů díky svým nočním náletům na jejich úrodu.


Další v pořadí několika plánovaných zastávek je u George viewpoint.


sedmibarevná zem v Chamarelu
Sedmibarevná zem v Chamarelu

Každý návštěvník je odměněn pohledem na bujnou vegetaci tropického lesa, ve kterém se prohánějí tlupy divokých opic. Pár jedinců sedí ve větvích jen kousek od nás a stávají se tak cenným objektem fotoaparátů přihlížejících turistů, které tu každou chvilku vyplivne některý z autobusů nebo taxiků. Ve snaze pořídit co nejzajímavější snímek tu dokonce jeden z nich zahučel do malého jezírka a postaral se tak o bujaré veselí okolních posměváčků.


Zvolna sjíždíme do oblasti vesnice Chamarel, oficiálně již mimo hranice NP Black River Gorges. V okolí Chamarelu najdete, dle mého názoru, jedny z nejkrásnějších výtvorů, které příroda na Mauritiu vymodelovala. Asi 4 km od vesnice leží Sedmibarevná země, mix několika odstínů hnědé až karmínově zbarvené země, vzniklé vulkanickou činností procesem rozdílného tuhnutí proudící lávy. Po cestě se stojí za to zastavit se u vodopádů Chamarel, řítících se desítky metrů dolů ze skalního převisu.


pláž na Le Morne
Pláž pod horou Le Morne Brabant

V malé restauraci v Chamarelu do nás vklouzl výborný kousek grilovaného jehněčího s rýží a můžeme pokračovat dál. Během sjezdu k oceánu nás zaujal ostrov nedaleko pobřeží, Ile aux Bénitiers, nacházející se v pásu nádherných pláží nedaleko poloostrova Le Morne, kde by nemuselo být špatné koupání. Přemýšlíme, že zastavíme ve vesnici La Gaulette, ležící přímo naproti ostrovu, kde bychom se poptali po možnosti převozu na ostrůvek. U vody jsou nějací dva rybáři, kterých se ptáme na cenu za převoz. Byla nám sdělena cena 1300 Rs za celý člun s dodatkem, že ještě musí sehnat řidiče, kterému hned volá mobilem a posléze jej jde sám hledat. Během čekání se nám celá záležitost poněkud rozležela v hlavě a cena nám připadá vysoká. Zbaběle tedy bereme nohy na ramena a akcí, připomínající výjezd rychlé záchranné služby, mízíme s hvizdajícími koly auta pryč z vesnice.


Nakonec vůbec nelitujeme, místo návštěvy ostrova jedeme znova na nedaleký poloostrov Le Morne, kde se nám úspěšně daří infiltrovat se na pláž hotelu Berjaya (internetová cena přes 300 USD za dvoulůžák a den). Na úžasné pláži s bílým pískem a kulisou hory Le Morne Brabant hned za hotelovým komplexem, si nepozorovaně rozbalujeme ručníky, i když si nás, zdá se, vůbec nikdo nevšímá. Je sobota a ostatní veřejné pláže jsou více, či méně, zaplněny místními usedlíky. Kousek od břehu se nachází celkem rozměrné uskupení korálů se spoustou ryb okolo, takže většinu času trávíme šnorchlováním na vodní hladině. Jedinou vadou na kráse tohoto místečka je poměrně silné proudění, které nás nepřetržitě táhne směrem ke břehu.


Cestou domů se ještě zastavujeme v obchůdku ve Flic en Flac, abychom koupili několik lahví piva, které do našich celodenním sluníčkem vysušených hrdel ihned po návratu zasyčí.








<-- ZPĚT| DÁLE -->