...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Cesta na Réunion
Den 3   Ze St.Gilles do St.Leu
Den 4   Výlet na horu le Maido
Den 5   Cesta kolem ostrova
Den 6   Piton de la Fournaise
Den 7   Uprostřed Cirque de Cilaos
Den 8   Zpátky na Mauritius
Den 9   Casela park, Le Morne
Den 10  Blue Safari, Grand Baie
Den 11  Ile aux Cerfs
Den 12  I.aux Aigrettes, La Vanille
Den 13  Port Louis
Den 14  NP Black River Gorges
Den 15  Botanická zahrada
Den 16  Návrat


Mauritius, info o zemi
Réunion, info o zemi



Mauritius a Réunion, deník, část IX.

Den 15 - 12.11. - Botanická zahrada v Pamplemousses -

Probouzíme se do posledního dne na Mauritiu, který chceme strávit ve vyhlášené Botanické zahradě sira Seewoosagura Ramgoolama v Pamplemousses, (www.gov.mu/portal/site/ssrbg, vstupné volné).


Plocha zahrady, za dob francouzského guvernéra Mahé de Labourdonnaise využívaná k pěstování zeleniny, zaujímá rozlohu kolem 37 hektarů. Dnes se jí také říká Královská botanická zahrada a někde jsem četl, že je třetí největší botanickou zahradou na světě. Byla založena v druhé polovině 18.století, když zde francouzský zahradník a dobrodruh Pierre Poivre vysadil první dovezené stromy a rostliny, obzvláště koření určené pro francouzský trh. Roku 1849 zde Brit James Duncan vysadil nové rostlinné druhy, zejména pak palmové stromy.


botanická zahrada na Mauritiu
Jezírko s obřími lekníny v botanické zahradě SSR

Hned u vchodu do zahrady sedí několik průvodců, kteří za nepatrný obnos nabízejí své znalosti o této atrakci severního Mauritia. Celá zahrada je protkána sítí pojmenovaných stezek a najdete tu nepřeberné množství zástupců rostlinné říše. Na vlastní oči se můžete přesvědčit, jak vypadá rostoucí baobab, skořice, mandloň a desítky dalších rostlin a stromů, které jsme předtím nikdy neviděli, nebo je znali pouze z encyklopedií. K některým rostlinám se mnohdy pojí kuriózní příběhy za dobu jejich vegetačního období. Třeba palma druhu Talipot (v překladu jsem našel název stínidlová palma), jejíž listy mohou měřit přes 3 metry, kvete jen jednou za svůj život. Po 40 až 60 letech se promění v nádhernou kvetoucí palmu, která posléze hyne.


Jedním z důvodů, proč navštívit tuto botanickou zahradu je i jezírko plné gigantických vodních leknínů ( Victoria amazonica ) s bílými květy, které mění svou barvu od modré až po růžovou během pohých dvou dnů. Obří listy této vodní rostliny mohou mít v průměru až 2 metry a údajně udrží váhu malého dítěte. Poblíž hlavního vchodu stojí zámeček de Mon Plaisir, místo uvítacích ceremonií oficiálních návštěv ostrova z řad státníků a pohlavárů. Před zámkem se nachází alej stromů zasazených těmito lidmi s informační tabulkou u každého z nich. Svou cedulku tu má množství afrických státníků, ale i třeba Indíra Gandhíová, Francois Mitterrand i někteří z členů politbira SSSR. Jen nikoho z našich soudruhů jsme tu neviděli, asi je sem nikdo nepozval.


záliv Grand Baie
Záliv Grand Baie

Naposledy si jedeme užít vod Indického oceánu, tentokrát do oblasti Grand Baie, nacházející se pár kilometrů od botanické zahrady. V Grand Baie si ještě zvěčňujeme lodě kotvící v zálivu a jdeme poobědvat do přilehlé restaurace. Stejně jako včera si vybíráme poloprázdnou pláž za jedním z luxusních hotelů jménem Le Canonnier. Tento hotel se pyšní opět překrásnou pláží s výhledem na ostrov Coin de Mire. Na chvíli jsme se podívali i dovnitř areálu. Jednak se tu nachází starý maják, který však již dnes pozbyl svého původního účelu a pak nás sem dohnala strašlivá žízeň, protože na pláži si není možno cokoliv koupit. V nádherné zahradě s bazénem a umělým vodopádem míříme rovnou k venkovnímu baru. Objednáváme si ledový čaj, který nám barman nenalévá z lahve ani krabice, jak jsme zvyklí z domova, ale připravuje jej v šejkru smícháním pravého vařícího čaje, ledu, cukru, máty a limet. Kdo by v tomto hotelu, kde stojí v této době nejlevnější dvoulůžkový pokoj na noc 266 Euro, čekal za pití závratnou sumu, vězte, že jsme za ledový čaj platili 2 eura, stejně jako stála na Réunionu v Croc parku hnusná pepsi cola z postmixu.


Na zpáteční cestě odbočujeme k majáku na pobřeží mezi Port Louis a Flic en Flac, kde chce Míra pořídit umělecká fota západu slunce se siluetou majáku v popředí.



Den 16 - 13.11. - Návrat -

Náš stroj letící zpět do Německa startuje v 7 hodin ráno místního času, takže je třeba vstát s dostatečným předstihem, již kolem 4 hodiny ranní (Kalenďák, jehož start do nového dne vyžaduje poněkud delší přípravu ještě o půl hodiny dřív). Věci již máme zabaleny z předchozího večera, takže na stolku v hale necháváme pro uklízečku zbytek našich rupií za příkladnou péči a v kuchyňce asi patnáct zálohovaných prázdných lahví od piva, které jsme zapomněli vrátit. Záhy opouštíme hotel, přičemž vyrušíme hlavního hlídače zašitého ve vrátnici, který teď vylezl ven a kouká jak vyvoraná myš, co se to v tuhle dobu vlastně děje.


Ospalým a dosud do tmy (na dálnici dokonce do mlhy) zahaleným Mauritiem uháníme liduprázdnými ulicemi směr letiště, kde na nás, kupodivu, už čeká zaměstnanec autopůjčovny, kterému vracíme naše auto. Po zběžné kontrole se mu nakonec nezdá stav paliva v nádrži a stahuje nás dodatečně o 5 eur. Odbavujeme si naše zavazadla, těžší o výhodně nakoupené svršky, množství dárků a upomínkových předmětů. V odletové hale Míra ještě podniká útok na duty free shop a odnáší si odtud triko od Lacosty.
S mírným zpožděním nabírá náš letoun kurz na Evropu a vznáší se nad lagunu obklopující ostrov Ile aux Aigrettes, abychom se tak naposledy pokochali pohledem na tento ráj v Indickém oceánu. Letadlo je kupodivu poloprázdné a někteří jedinci mají pro sebe dokonce celou čtyřsedačku, čehož hned využívají k spánku. Dvousedadla v prvních dvou řadách před námi obsazují dvě Rusky, které během celého letu nepřetržitě vstávají a přesedávají si, nebo něco hledají v boxech nad jejich hlavami. Navíc začaly strašlivě chlastat, takže o sobě dávají čím dál více znát i po hlukové stránce.
Celý let probíhá za dne, takže pohled z okna letadla skýtá zájímavé obrázky na krajinu Afrického kontinentu. Řeku červenou jak cihla, klikatící se kdesi v oblasti kolem rovníku, střídají stovky kilometrů vyprahlé pouště Súdanu a Egypta. Po nekonečných 11 hodinách přistáváme do sychravého podzimního dne na letišti v Mnichově. Autobusem jedeme k obřímu záchytnému parkovišti, kde si parkovací automat nemilosrdně strhává z kreditní karty 55 eur. Před námi je posledních pár hodin cesty autem po dálnici zpět domů ...








<-- ZPĚT| DÁLE -->