...personal travel web

1   Odlet
2   Kuala Lumpur
3   Kuala Lumpur
4   Penang
5   Penang
6   Langkawi
7   Langkawi
8   Ostrov Payar


MALAJSIE - info o zemi



Cestopis Malajsie 2014



Den 1 - 21.2. - Odlet -

Sraz s Karlosem na metru mě přivádí poněkud do rozpaků. Vzhledem k velikosti zavazadla, které se krčí za jeho zády, to v první moment vypadá, že se chystá spíš na podolskou plovárnu, než na výlet do Asie. Pravdou je, že se nejede na dlouho, tak aspoň nemusí řešit odbavení a čekání na výdej zavazadel. Tašku s hygienickými potřebami si hodí ke mně do báglu, aby mu ji nezkonfiskovali při letištní kontrole a můžeme vyrazit.


Toužebně očekávanou premiéru na palubě A380 trochu pokazila neplánovaná čtyřhodinová čekačka v Dubaji kvůli husté mlze, ale jinak vše probíhá bez komplikací. Člověk by neřekl, že se takováhle mlha v těchto pouštních podmínkách vůbec může objevit, ale dneska se z hlediska počasí už nelze ničemu divit. Kvůli zdržení přistáváme v Kuala Lumpuru až v podvečerních hodinách, namísto původně plánovaného odpoledne, což si vyžaduje drobné úpravy v itineráři cesty.



Den 2 - 22.2. - Kuala Lumpur -

Letadlo právě dosedlo na plochu moderního mezinárodního letiště v Kuala Lumpuru, které se dostalo do povědomí spíše pod zkratkou KLIA. Letiště vyrostlo během devadesátých let minulého století uprostřed džungle, jejíž část byla přenesena i do samotné budovy terminálu, a tak se KLIA stalo jediným letištěm na světě s dřevěnými chodníčky vedoucími džunglí a dokonce i nefalšovaným vodopádem. Za toto příkladné sepětí moderní architektury s přírodou bylo letiště již několikrát po sobě odměněno, jako jediné na světě, cenou Green Globe Airport.


Tak tohle že má být ta rozvojová země, před kterou nás, s ironickým úsměvem ve tváři, varovali někteří pochybovači? Jistěže se v Malajsii najde spousta míst, kde stále převládá tradiční venkovský způsob života s minimem výdobytků moderní doby, ale z toho, co je právě vidět z oken supermoderního letištního rychlovaku, se dá do role rozvojové země stavět spíše naše malá republika.


Jedním z mnoha výsledků malajského hospodářského zázraku a odvážných ekonomických plánů z konce 20. století je Putrajaya, kterou právě projíždí náš expres. Novodobé administrativní centrum Malajsie je už teď plné architektonických megaprojektů, na dalších se usilovně pracuje. Hned vedle Putrajaye se rozprostírá Cyberjaya, městečko plné počítačových mozků, ze kterého se má brzy stát jakési asijské Silicon Valley. Nejmarkantněji je ale vidět stavební boom v samotném Kuala Lumpuru, neboli KL, kde snad nenajdete ulici, ve které by se do výšin netyčil jeřáb a nehřměla těžká stavební technika.


To už ale vlak pomalu vjíždí do stanice KL sentral, hlavního dopravního uzlu města, kde se střetávají linky metra, příměstských vlaků i visuté jednokolejky. V budově je neskutečnej mumraj lidí a člověku chvíli trvá, než se tu trochu zorientuje. Navíc zde probíhají (jak jinak) nějaké stavební úpravy, takže se na cestu k jednokolejce musíme trochu poptat. Do čtvrti Bukit Bintang, kde se nachází náš hotel, se totiž nejlépe dostaneme monorailem, jehož stanice je ale trochu stranou od KL sentral a musí se ujít kousek cesty. A zase staveniště. Hotelový nápis svítí do tmy přímo na druhé straně ulice, kam se ale přes hluboké výkopy nedá dostat. Nikde není ani žádný provizorní přechod, takže se musíme vrátit a obejít to jinudy. Celkem štreka. Spousty kualalumpurských ulic nemají ani chodníky, což už jsem jednou zažil v Jakartě a není to nic příjemného dávat stále pozor, aby vás nesemlelo projíždějící auto.


Máme štěstí, že vyhlášená ulice Jalan Alor, plná restaurací a stánků s jídlem všeho druhu se, nachází jen pár metrů od našeho hotelu, a tak si poprvé za pár babek vychutnáváme místní speciality.



Den 3 - 23.2. - Kuala Lumpur -

KL tower
KL Tower

Po snídani se razí do města. Po prvních úvahách jsme zavrhli vyhlídku ze Sky bridge, mostu spojujícího obě věže Petronas, protože se nám moc nechce čekat frontu na limitovaný počet lístků a nemít jistotu, že se na nás dostane. Navíc je neděle a o to více lidí tu bude. Dobrou náhradní alternativou je KL tower, odkud by měl být daleko lepší výhled na KL, než z lávky mezi věžemi Petronas. V automatu se kupují žetony na monorail, což je celkem šikovný řešení eliminující bordel a náklady na papírové jízdenky. Plastový žeton se dá použít opakovaně, protože se při výstupu ze stanice vhazuje zpět do turniketů. Něco takového kdyby se tenkrát zavedlo u nás, tak dnes nemá Ivo Rittigů na jachtu.


vyhled na KL
Výhled na město z KL tower

Věž Menara KL, neboli KL tower měří i s televizní anténou 421 m a byla postavena na vrcholu kopce Bukit Nanas. Bohužel níže položené části věže jsou dneska uzavřené, takže lze vyjet pouze na nejvyšší vyhlídkovou plošinu, což ovšem koštuje 99 RM na osobu. To spolehlivě odradilo skupinku Čechů, která sem dofuněla společně s námi. Nám se to zdá taky dost, obzvláště na Asii, ale nakonec se přeci jen rozhodujeme jet. Výhled stojí za to. Panoramatický pohled do všech stran je nádherný. Celý KL má člověk jak na dlani, jsou vidět dokonce i vzdálené Batu caves na severu města. Při ideálních podmínkách lze prý dohlédnout až na indonéskou Sumatru.


Jalan Petaling
Vstupní brána na Jalan Petaling

Od věže se autobusem GO KL dostáváme až k Čínské čtvrti. Kráčíme po Jalan Petaling, ulici známou svými rušnými trhy nabízející vesměs cetky, kýčoidní suvenýry a napodobeniny značkových věcí. To rozhodně není nic pro nás, tak se radši ztrácíme v postranních uličkách vedoucích k hinduistickému chrámu Sri Mahamariamman. Tady vládne pohoda, hlouček věřících se zrovna poklidně oddává náboženskému obřadu. Naproti přes ulici se jdeme podívat pro změnu do taoistického chrámu Guan Di, kde se zase čínská komunita, logicky vyznávající jiné božstvo, věnuje pálení vonných tyčinek. Takovouto příkladnou náboženskou snášenlivost můžete pozorovat třeba i v sousedním Singapuru.


soutok Klangu a Gombaku
Soutok řek Klang a Gombak a mešita Jamek

Stojíme na místě, kde se setkávají řeky Klang a Gombak, které vlastně dalo jméno samotnému městu (doslovný překlad Kuala Lumpur znamená Bahnitý soutok). Tady roku 1857 přistáli hledači cínu a založili zde první osadu. Přímo tady se nachází i krásná mešita Masjid Jamek, do jejíhož objektu se hrnul Karlíto jak do sámošky pro rohlíky, leč byl ostrahou nemilosrdně vykázán pro nedodržení otvírací doby. Počítám, že bychom ale stejně měli problémy i s délkou kraťasů, což je také nepřípustné. Zpoza okolních domů vykukuje obří stožár s malajskou vlajkou, který dává tušit, že tím směrem leží náměstí Merdeka neboli Dataran Merdeka. Tady byla v srpnu 1957 vyhlášena nezávislost Malajsie. Prostorné náměstí lemují budovy z koloniální éry, všem ovšem dominuje budova sultána Abdula Samada.


Batu caves
Murugan při vstupu do jeskyní Batu

U mešity Jamek si bereme za 30 RM taxi k Batu caves, které se nacházejí asi 13 km severním směrem. Systém jeskyň a jeskynních chrámů je posvátným hindustickým místem, ukrytým ve vápencových horách. K dosažení jeskyně je třeba zdolat 272 schodů a poprat se s vedrem, davy turistů a tlupami vlezlých opic. Opice se sice nesmí krmit, což ovšem spousta lidí stejně nedodržuje. Docela žasneme, co s k nim někteří turisté dovolí. To pak můžou být rádi, když zůstane jen u škrábanců. U paty schodiště stojí obří pozlacená socha hinduistického boha Murugy, jemuž jsou jeskyně zasvěceny. Největší šrumec tu bývá během svátku Thaipusam, který se každoročně koná na přelomu ledna a února a během něhož se k jeskyním vydá kolem miliónu věřících hinduistů i početný houf turistů. Ti mají možnost sledovat jeden z nejbizarnějších náboženských obřadů vůbec, při němž si poutníci dobrovolně dělají pomocí jehlic z huby ražniči a nechávají se zavěsit na háčky zapíchlé v kůži na zádech či končetinách. Prý jen skutečně oddaným a připraveným věřícím, uvedeným do transu, rány nekrvácí ani po vyjmutí háčků a ostrých hrotů a údajně necítí žádnou bolest. Ostatní končí se zraněním v rukách doktorů.


Petronas towers
Petronas towers

Navečer se vydáváme do oblasti známé pod jménem Zlatý trojúhelník, zahrnující oblast zhruba kolem dvojčat a několika přilehlých ulic. Kromě zmiňovaných věží Petronas tu najdete hlavně spoustu nákupních center, restaurací, barů a hotelů. Z obrazu městských ulic se vytratila vůně pouličních jídelen a nahradily je naleštěné výlohy luxusních prodejen. I ceny tu poskočily směrem nahoru, takže pinta točeného Tigera v jednom z irských pubů stojí kolem 20 RM.


Dvojice veží Petronas towers tvoří od roku 1998 hlavní dominantu metropole. S 88 podlažími a výškou téměř 452 m jsou dnes pátou nejvyšší stavbou světa. Obě věže spojuje ve výšce 170 m most s vyhlídkou na město, na kterou se (od úterý do neděle od 8:30) vydává omezený počet lístků systémem kdo dřív přijde, ten dřív mele. Nejlepší pohled na věže je z přilehlého parku KLCC po setmění, kdy se Petronas rozsvítí a ještě více tak vyniknou jejich úžasné a neobvyklé architektonické tvary reflektující prvky islámského náboženství. V přízemí dvojčat se nachází velké nákupní centrum Suria KLCC, kde si v místním food courtu dáváme večeři nevalné chuti, což Karlíto vzápětí napravuje poctivou porcí durianového šejku a nakonec se ještě oba dorážíme asijskou masírkou na Jalan Alor. Zítra ráno se už letí na Penang!






<-- ZPĚT| DÁLE -->