...personal travel web

Den 1-3 Auckland
Den 4   Rotorua
Den 5   NP Tongariro
Den 6   Otorohanga, Bay of Islands
Den 7   Bay of Islands
Den 8   Přílet na Fidži
Den 9   Bounty Island
Den 10  Malolo Island
Den 11  Viti Levu, Nananu-i-Ra
Den 12  Nadi, Natadola Beach
Den 13  Přelet na Samou
Den 14  Samoa, ostrov Upolu
Den 15  Apia a jižní pláže
Den 16  Ostrov Savai'i
Den 17  Návrat


Samoa, info o zemi
Fiji, info o zemi





N.Zéland, Fidži, Samoa, deník, část I.

Na jaro 2012 bylo v plánu hned několik zemí. Nejdřív byla v hledáčku Malajsie, nad kterou později převládla nostalgie z cesty po Austrálii, takže se už pomalu kupoval průvodce Severním Teritoriem. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak, protože Míra přišel s možností gratis ubytování na Fidži a to se hodně těžko odmítá. Naskytla se jen otázka, jak se tam dostat. Podmínkou byl let s Emirates, u kterých mám na kontě už taky nějakou tu míli za sebou. Při podrobnějším průzkumu cen za lety na Fidži zvítězila novozélandská varianta nad australskou (jednosměrné letenky s Air New Zealand stály kolem 5 tisíc) a kupodivu i let s Emirates vyšel levněji na Zéland než do Austrálie. No a na Fidži a Zéland slyšel i Smažák, takže jsme ve finále cestovali v optimálním počtu třech lidí.


Byla by škoda Zéland jen tak prolítnout bez povšimnutí, i když se stihnou jen ty nejzajímavější místa Severního ostrova, ale tuhle krásnou zemi určitě zfouknu celou někdy v budoucnu. Pacifický trojúhelník Nový Zéland, Fidži nakonec zkompletovala ještě diskutovaná návštěva Samoy, která ovšem nakonec daleko předčila naše očekávání.



vlajka Nového Zélandu   1,2,3.Den:   Auckland
vlajka Nového Zélandu   4.Den:    Rotorua a okolí
vlajka Nového Zélandu   5.Den:    NP Tongariro
vlajka Nového Zélandu   6.Den:    Otorohanga, Whangarei
vlajka Nového Zélandu   7.Den:    Whangarei Heads, Russell, Waitangi
vlajka Fidži   8.Den:    Přílet na Fidži
vlajka Fidži   9.Den:    Ostrovy Mamanuca, Bounty island
vlajka Fidži  10.Den:   Ostrovy Mamanuca, Malolo island
vlajka Fidži  11.Den:   Viti Levu, Nananu-i-Ra
vlajka Fidži  12.Den:   Viti Levu, Nadi, Natadola beach
vlajka Fidži  13.Den:   Přelet na Samou
vlajka Samoy  14.Den:   Samoa, ostrov Upolu
vlajka Samoy  15.Den:   Upolu, Apia a jižní pláže
  16.Den:   Ostrov Savai'i
  17.Den:   Návrat dom



Den 1,2,3 - 19,20,21.4. - Na cestě -

A tak mohl koncem dubna odstartovat letecký ultramaratón na opačnou stranu planety po ose Praha-Dubaj-Singapur-Brisbane-Auckland. Nasbírané míle u Emirates stačily na přilepšení v byznysu akorát na posledním nejkratším úseku mezi queenslandskou metropolí a Novým Zélandem. Důležitější ale bylo, že nám byly propustkou do letištního salónku v Brisbane, kde pod naší taktovkou nejprve trochu prořídly vitríny bufetového občerstvení, abychom se tu pak mohli trochu natáhnout a v pohodlí kožených křesel přečkat osmihodinovou proluku mezi navazujícím letem.


Letiště Auckland. Našinec sice nepotřebuje k návštěvě Nového Zélandu vízum, novozélandští imigrační úředníci prý ale po příletu dokáží pořádně protáhnout pobyt v příletové hale. Na vině jsou striktní imigrační zákony chránící zemi před zavlečením rostlinných i živočišných škůdců. Ve formuláři tak každý návštěvník musí přiznat všechno, co by mohlo být možným rizikem. A šťourá se skoro do všeho. Kontrola stanů, kempového vybavení nebo trekových bot. Tady všude by mohly zůstat obávané zbytky zeminy nebo rostlin. Samozřejmostí je zákaz dovozu ovoce, zeleniny, problémem by mohly být i některé výrobky z přírodních materiálů.

V našem případě bylo navíc všem divné, že chceme na Zélandu strávit jen pět dnů, takže jsme nakonec nutně museli skončit na podrobnější kontrole. Celní úřednice, která se nás ujala, byla celkem v pohodě, takže rozhovor mezi ní a námi třemi probíhal v přátelské atmosféře. Svou práci ale prováděla nekompromisně a s nejvyšší pečlivostí, a tak na dlouhých stolech imigračního oddělení zakrátko zely všechny taje a poklady útrob našich báglů. Během vodopádu otázek se prohrabovala záplavou ponožek, spoďárů a triček, nakukovala do všech možných zákoutí, otevřela snad každou krabičku, kterou jsme v taškách měli. Odhalila i chloubu Smažákovy knihovničky s názvem "Atentáty, které změnily svět", což zrovna nebyl nejvhodnější titul pro tuto chvíli. Kontrolu pak ještě zpečetil další úředník u rentgenu a my jsme byli po zhruba hodinovém zpoždění u báby konečně volní.


katedrála Sv. Patrika, Auckland
Katedrála Sv.Patrika, Auckland

Prokousáváme se centrem Aucklandu směrem k našemu hotelu, který leží kousíček od věže Sky tower. Dík jeho strategické poloze můžeme podniknout pozdější špacír po centru města po svých, aniž bychom museli složitě študovat místní hromadnou dopravu. Kolem katedrály Sv. Patrika, vecpané mezi věžáky ze skla a oceli, směřujeme pomalu k přístavu. U vody se pak chvíli motáme po náměstí Queen Elizabeth II, ale kromě pár starých budov tu nic moc ohromujícího nepozorujeme. To od aucklandské Sky tower si slibujeme přinejmenším krásný rozhled po městě a zálivu. Za 28 novozélandskejch babek vás rychlovýtah vyveze na hlavní vyhlídkovou plošinu nacházející se ve výšce 186 m. Celá věž i s anténou měří 328 m a je tak nejvyšší volně stojící stavbou na jižní polokouli. Podlahu při vnějším okraji prstence plošiny tvoří 38 mm tlusté sklo a nabízí tak strhující pohled do hlubin pod vašima nohama. No a výhled shora na Auckland s mrakodrapy, záliv s nekonečnem jachet a nějakou tu sopku v dáli, byl neopakovatelný.


Na večeři se jde do podniku naproti věži. Kalenďák se Štěpničkou tu odstartovali jejich pacifickou seafood basketovou mánii, já si ale v zemi, kde žije 50 miliónů ovcí, nemohl dát nic jinýho, než jehněčí.

V noci jsem nemohl hodně dlouhou dobu zamhouřit oka. Smažák spustil na vedlejší posteli takovou serenádu, že to vypadalo, jak kdyby v našem pokoji měli nosorožci swingers párty.


Den 4 - 22.4. - Rotorua a okolí -

maorský shromažďovací dům, Whakarewarewa
Maorský shromažďovací dům, vesnice Whakarewarewa.

Po snídani ve Starbucksu zvedáme kotvy a vyrážíme směr Rotorua. Po dálnici se dá dojet jen někam k Hamiltonu. Odtud už jedeme jenom po klasických okreskách.


Město Rotorua, rozprostírající se při jižním konci stejnojmenného jezera, vítá všechny své návštěvníky neobyčejným puchem ze sirných výparů. Nacházíme se totiž na místě s nebývale silnou geotermální aktivitou. Necháváme si bágly v motelu a jedeme se podívat do vesnice Whakarewarewa, která je první na ráně.


V termální vesničce Whakarewarewa (www.whakarewarewa.com) se dají pozorovat nejen divoké projevy a výtvory přírody, ale dá se tu i trochu nahlédnout pod pokličku tradičního života původních maorských obyvatel.


gejzír Pohutu
Gejzír Pohutu.

Cesta pro pěší se vine mezi jezírky s horkými prameny a domky domorodých obyvatel, kteří se naučili žít na tomhle zvláštním a do jisté míry nebezpečném místě a vytěžit z něj maximum. Horko soustředěné pod zemí pomáhá vytápět obydlí, ohřívat jídlo (můžete zkusit pokrm zvaný hangi) nebo třeba vyvářet prádlo. Kde jinde mají minerální horkou lázeň zcela zdarma? Představení s maorskými tanci jsou k vidění během zinscenovaného divadla pro turisty, včetně focení oblíbené vyplazovačky jazyka s maorským fešákem. Kdo by se chtěl ale dostat k nedalekému gejzíru Pohutu, má smůlu. Cesta ke gejzíru je od roku 1997 zavřená a koho neuspokojí pohled z několika vzdálenějších viewpointů, musí zaplatit novou dardu (46 NZD) v sousedním areálu Te Puia.


Champagne pool, Wai-O-Tapu
Champagne Pool, Wai-O-Tapu.

V údolí Whakarewarewa v oblasti Te Puia (www.tepuia.com) je mimo jiné hned několik gejzírů, ale největším ze všech a dokonce na celém Zélandu, je gejzír Pohutu. Erupce nastává jednou až dvakrát za hodinu, přičemž voda tryská až do výšky 30 m. Bohužel když jsme ke gejzíru dorazili my, dal si hajzlík zrovna na dlouhou chvíli pauzu a my tu v marné naději strávili čekáním několik desítek minut.

Je čas proložit to bublání, prskání a syčení par nějakým žvancem. Smažákovy cvičené smysly neomylně zachytily během vjezdu do města jednu z restaurací řetězce Wendys, ke kterému teď celou naší výpravu směruje. Predátor rychlých občerstvení vtrhl dovnitř jak přílivová vlna, aby si tu hédonistickým způsobem užil těch pár minut polední pauzy, takže jsme se tu nehorázně přežrali.


Ďáblova koupel
Kráter s poetickým názvem Ďáblova koupel, Wai-O-Tapu.

Asi 30 km na jih od Rotoruy leží další termální oblast Wai-O-Tapu (www.waiotapu.co.nz). Největší bombou tu je gejzír Lady Knox, jehož každodenní řízenou erupci už dneska nestihneme. Sice nám dnešní vstupenky platí i na zítra, ale tahle sranda začíná až v 10:15 a to už doufám budeme někde u Tongarira. Erupci gejzíru, pojmenovaném po dceři guvernéra Nového Zélandu, spouští jen jednou denně ve stanovenou dobu dávka mýdla vsypaná do jícnu jeho kuželu.


I tak toho ale k vidění zbývá dost. Oblastí vede několik turistických stezek, po nejdelší z nich se dá dostat až k vodopádu jezera Ngakoro. Nad rezervací se vznáší oblaka výparů, zatímco my kličkujeme mezi krátery, bazénky, jezírky a malými jeskyněmi. Přítomnost různých chemických prvků a kovů propůjčuje okolním přírodním útvarům neuvěřitelné odstíny barev. Nejmarkantnějším důkazem se zdá být jezírko Champagne Pool, na jehož břehu se v různých vrstvách usazují stopy zlata, stříbra, síry, arsenu a dalších prvků. Bublající efekt hladiny jezírka má zase na svědomí přítomnost oxidu uhličitého. Zbývá jen doplnit, že jezírko měří v průměru 65 m, je 62 m hluboké a teplota vody při hladině dosahuje 74 °C. Geotermální den zakončujeme ještě podívanou na bublačku nedalekých bahenních bazénků.





<-- ZPĚT| DÁLE -->