...personal travel web

Den 1-3 Auckland
Den 4   Rotorua
Den 5   NP Tongariro
Den 6   Otorohanga, Bay of Islands
Den 7   Bay of Islands
Den 8   Přílet na Fidži
Den 9   Bounty Island
Den 10  Malolo Island
Den 11  Viti Levu, Nananu-i-Ra
Den 12  Nadi, Natadola Beach
Den 13  Přelet na Samou
Den 14  Samoa, ostrov Upolu
Den 15  Apia a jižní pláže
Den 16  Ostrov Savai'i
Den 17  Návrat


Samoa, info o zemi
Fiji, info o zemi





N.Zéland,Fidži,Samoa, deník, část II.

Den 5 - 23.4. - Celodenní trek v NP Tongariro -

Časně ráno opouštíme Rotoruu, i když by se tu dálo strávit několik dalších dnů, kolik toho tu je. Čeká na nás ale jeden z nejznámějších novozélandských treků, Tongariro Alpine crossing. Z Rotoruy je to nějakých 200 km vesměs krásnou krajinou, míjíme i rozlehlé jezero Taupo. Na prahu národního parku se uhybá ze silnice č. 47 na úzkou a nekomfortní Mangatepopo road zakončenou parkovištěm, odkud se už razí nahoru k sopkám.


Red crater, NP Tongariro
Red crater, v pozadí s Mt.Ngauruhoe.

Alfou omegou treku po nejstarším národním parku Nového Zélandu je počasí, které se tu může změnit takřka z minuty na minutu. Nám vyšlo náramně, na obloze není ani mráček, tak se můžeme vydat na cestu. (Vůbec jsme měli celkem štěstí, protože asi za tři měsíce po naší návštěvě parku se po 115 letech probudila sopka Mt. Tongariro a zasypala okolí popelem a kamením. V tu dobu se park samozřejmě z bezpečnostních důvodů uzavřel). Celý přechod bez postranních odboček měří asi 17 km a začíná a končí na dvou různých místech. Ať už jdete z parkoviště Mangatepopo nebo z opačné strany z Ketetahi, musíte si zajistit zpáteční transport. My se po dosažení Smaragdových jezer otočíme a vrátíme se stejnou cestou k našemu parkovišti.


Smaragdová jezera, NP Tongariro
Smaragdová jezera, NP Tongariro.

První kilometry vedou údolím Mangatepopo s pozvolným stoupáním kopírujícím zurčící potok. Údolí, kdysi vyhloubené ledovcem, je občas zalito lávou z nedaleké sopky Mt. Ngauruhoe (2287 m), na jejíž vrchol se dá taky vylézt, to už by ale chtělo nafukovací den a plíce Emila Zátopka. Od Soda springs už začíná trochu náročnější výšlap až k South crateru, rozlehlé pánvi se vzezřením měsíčního povrchu. Nejnáročnější část nás čekala při zdolávání Red crateru, který je s 1886 metry nejvýše položeným místem treku. Výhled na okolní krajinu však všechnu námahu bohatě vynahradí. Za pěkného počasí je vidět i Mt. Ruapehu, nejvyšší hora Severního ostrova a největší z novozélandských aktivních vulkánů blížícímu se třem tisícovkám metrů. Zlatým hřebem jsou ale známá Smaragdová jezírka.


cesta do parku Tongariro
Jedna z příjezdových cest do parku Tongariro.

Neskutečnou barvu vody mají jezera díky přitomnosti minerálů a během zimy zamrzají. Suma sumárum, z parkoviště až k Smaragdovým jezerům nám cesta, i s občasnou čumendou na panoramata a focením, trvala kolem dvou a půl hodin.


Nocleh jsme sehnali v malém městečku Wanganui ležícím při pobřeží Tasmanova moře, kde jsme se odměnili pořádnou flákotou. Objednaná pinta piva ale stála za prd, chuť nevalná, pěna žádná. Holt český pivo je český pivo, alespoň v něčem držíme prim.
V noci se na pokoji odehrálo opět děsivé divadlo, v němž hlavní roli sehrál Smažákův nosohltan. Když už se mi konečně podařilo vedle jeho proudových motorů zabrat, probudilo mě Kalenďákovo obvyklé noční rejdění. Zítra musím někde sehnat špunty do uší, nebo se alespoň zkusit vožrat.


Den 6 - 24.4. - Otorohanga - Bay of Islands -

Nedaleko Wanganui leží další z impozantních vulkánů, Mt. Egmont, maory přezdívaný Taranaki. Výstup na sopku plus nějaký trek k okolním vodopádům by byl zase záležitostí minimálně na jeden další den. Chvíli přemýšlíme, jestli alespoň neobkroužíme horu po příbřežní silnici, nakonec to ale vzdáváme. Krásně pravidelný kužel sopky si chceme alespoň zvěčnit, ale bohužel je momentálně skoro celý zahalen do hustých oblak, což tu je prý celkem běžná věc vzhledem k tomu, že se hora nachází na poloostrově vybíhajícím do Tasmanova moře a je tudíž ze tří stran obklopena oceánem, který s sebou přináší oblačnost.


White cliffs
White cliffs.

Silnice č.3 pak kopíruje západní pobřeží Severního ostrova. V místech, kde se do pevniny zakusuje záliv North Taranaki Bight, vytvořil oceán zajímavé pobřežní kreace, takovou střízlivější verzi australského pobřeží s Dvanácti apoštoly a jim podobným útvarům. Uhybáme k vápencovým útesům White cliffs, po silnici kousek výš jsou zase k vidění skalní věže Three sisters.


Na oběd se stavujeme v městečku Otorohanga. Obligátní seafood basket je mastnej jak prase a člověk má po něm pocit, jak kdyby mu do břicha vyklopili kolečko malty. Jdeme radši do místního kiwi hauzu (20NZD) (kiwihouse.org.nz) podívat se na novozélandská zvířátka. Konečně uvidíme zvířecí symbol Nového Zélandu, ptáka kiwi. Problém ale je, že to jsou noční zvířata a v jejich výběhu je přes den tma jak v pytli, takže občas zahlédneme, jak se šerem tu a tam prožene potvora s dlouhým zobákem. Kromě kiwiů jsou tu ještě další původní zvířata Nového Zélandu, jako ohrožený papoušek Nestor Kaka, jeho příbuzný z hor Jižního ostrova Nestor Kea nebo živoucí fosílie zélandské přírody, ještěr Tuatara.


Pokračujeme dále na Auckland a sever ostrova. Dneska už stihneme dojet jen do města Whangarei, vstupní brány regionu Northland. Klasifikováno jako nejseverněji položené město Nového Zélandu (asi ty díry na sever odtud už nepovažujou za města) je ideální základnou pro zítřejší výlety po okolních peckách.




<-- ZPĚT| DÁLE -->