...personal travel web

Den 1-3 Auckland
Den 4   Rotorua
Den 5   NP Tongariro
Den 6   Otorohanga, Bay of Islands
Den 7   Bay of Islands
Den 8   Přílet na Fidži
Den 9   Bounty Island
Den 10  Malolo Island
Den 11  Viti Levu, Nananu-i-Ra
Den 12  Nadi, Natadola Beach
Den 13  Přelet na Samou
Den 14  Samoa, ostrov Upolu
Den 15  Apia a jižní pláže
Den 16  Ostrov Savai'i
Den 17  Návrat


Samoa, info o zemi
Fiji, info o zemi





N.Zéland,Fidži,Samoa, deník, část VI.

Den 14 - 2.5. - Samoa, Ostrov Upolu -

Po péráku na Fidži jsem si konečně schrupnul na normální posteli. Hned ráno míříme podél severního pobřeží Upolu směrem na Apiu a pak dál k místu našeho ubytování. Konečně vidíme Samou za denního světla a jednoznačně převažují pozitivní pocity. Silnice, o které si mohou na Fidži nechat jen zdát, kolem upravená zeleň a občas živý plot z pestrobarevných květin. Obzvlášť tady na severu kolem hlavního města střídá jedna vesnice druhou (na Samoe jich je přes 360), takže v podstatě neustále jedeme v obytné zóně.


kostel na Samoe
Kostel najdete snad v každé vesnici na Samoe.

V čele každé vesnice stojí její předák, tzv. matai, všemi uznávaná a respektovaná osoba. Samoané jsou silně věřící lidé. Každý návštěvník by toto měl vzít na vědomí a ctít kulturu místních obyvatel a vesnický protokol. K tomu patří třeba pravidelné večerní seance, během nichž není vhodné courat po vesnici. Středobodem snad každé vesnice je kostel, kde se kromě bohoslužeb projednávají i důležité záležitosti vesnice. Zvláštní význam pak má v životě místních obyvatel neděle, uctívaná jako den odpočinku, společných rodinných posezení u oběda a samozřejmě povinné návštěvy kostela. Počítejte s tím, že některé obchody mají tento den zavřeno, prostředky hromadné dopravy jezdí méně častěji než obvykle, apod.


samojské pivo Vailima
Vailima, pivo vařené na Samoe.

Na Samoe se jezdí vlevo teprve krátce. Změna z pravostranného na levostranný provoz proběhla v září 2009 a asi to tehdy musela být docela zajímavá podívaná. Na den, kdy mělo ke změně dojít, bylo vyhlášeno dvoudenní volno a pro jistotu i zákaz prodeje alkoholu. Akce "Z" se rozjela 8. září v 6 hodin ráno po rozhlasovém hlášení premiéra země, od kterého, za zvukového doprovodu sirén, začala Samoa jezdit vlevo. Údajně vše proběhlo hladce, ale dodnes mají některá auta volant nalevo, z některých autobusů se vystupuje přímo do silnice a na některých silnicích zapomněli ještě přemalovat směrové šipky, takže se člověk v první moment lekne, jestli náhodou nejede v protisměru.


Hlavní město Apia je v podstatě jediným městem na Samoe a žije v něm něco přes 30 tisíc obyvatel. Moc věcí k vidění tu zrovna není, ale dobře poslouží jako servisní středisko k doplnění zásob, výměně peněz a zařízení věcí jako koupě lístků na trajekt apod. Nám momentálně přijde vhod místní McDonald, kam zapadneme na pozdní snídani v důvěře v celosvětový standard těchto zařízení. Mimochodem, restaurace se nachází nedaleko od clock tower, věžních hodin postavených na památku obětí 2. světové války a snadného orientačního bodu města.


vodopád Sopo'aga
Vodopád Sopo'aga.

Ubytování je rezervované v komplexu Le Uaina ve Faleapuně, která leží asi půl hodiny jízdy od Apie směrem na východ. Místo není špatné, ale přeci jen se v reálu trochu liší od fotek, které jsou prezentovány na internetu. Navíc tu celý areál prochází nějakou rekonstrukcí a kromě nás tu není ani noha. Vydáváme se radši objevovat krásy východní části Upolu. Silnice protínající ostrov se zvedá do kopců, odkud je nádherný výhled na pobřeží a na svahy porostlé bujnou tropickou vegetací. Samoa je je v tomhle směru úžasná! Dík své flóře se dá s trochou fantazie připodobnit k velké botanické zahradě, alespoň ta část, kterou právě projíždíme.


To Sua Ocean Trench
To Sua Ocean Trench.

První zastávku děláme u vodopádu Sopo'aga a zároveň se poprvé setkáváme s místní obecně zažitou praxí výběru poplatků za návštěvu podobných přírodních atrakcí. Na Samoe se totiž většina takovýchto vyhlídek na vodopády nachází na pozemcích vesničanů, kteří tu od návštěvníků vybírají pár drobných, většinou tak kolem 5 až 10 tala. A platí to třeba i o některých plážích, které se nacházejí na půdě spadající do majetku vesnic nebo rodin, takže tu vlastně pořád za něco platíte. Na druhou stranu je fakt, že se vesničané o pozemek vzorně starají. Všechno je upravené, osázené kytkami, okolní trávník a cesta k vodopádům pěkně vysekána. Vůbec sekání trávy je tu snad národní posedlostí. Už cestou autem sem jsme si všimli, že strunová sekačka je v permanenci snad na každé zahradě, kterou míjíme. Čím více ujetých kilometrů zůstává za námi, tím více odhalujeme některé ze zvláštností téhle země. Po zahradách, v příkopech i silnici se volně pohybují stádečka prasat, bez nichž by kolorit samojské vesnice nebyl zdaleka úplný. Ale hlavně nás zaujaly hroby zemřelých vesničanů, které tu jejich rodiny vybudovaly přímo na zahradách před svými domky. Prý je to také jeden z hlavních důvodů, proč se místní nechtějí stěhovat a opustit tak místo, kde spočívají ostatky jejich bližních. Přesto se najde stále dost Samoanů toužících opustit rodnou hroudu a žít v Austrálii, Novém Zélandu nebo na Americké Samoe.


plážové fale, tipické samojské obydlí
Plážové fale.

Vnitrozemím Upolu jsme se prokousali až na jižní pobřeží, kde se nachází jedna z nejznámějších přírodních atrakcí Samoy, obrovská díra do země zatopená mořskou vodou smaragdové barvy, zvaná To Sua Ocean Trench (To Sua znamená velká díra). K molu ukotveném na dně vede žebřík, takže se tu dá koupat a užívat si v nádherné laguně, s volným mořem spojené jeskynním systémem zaručujícím stálou cirkulaci vody. Někteří odvážlivci dokonce skáčou ze stěny dolů, ale není to zrovna inteligentní nápad uvážíme-li, že hloubka v laguně není všude stejná a musí se vědět, kam skočit. Okolí je ale zase výstavní, díra je obklopena tropickou zahradou se spoustou kvetoucích rostlin a z útesů je navíc špičkový výhled na pobřeží zalité zatvrdlou lávou.


Jihovýchodní pobřeží Upolu lemují ty nejhezčí pláže celé Samoy, s bělounkým písečkem, tyrkysovým mořem, dlouhými palmami skloněnými skoro až k vodní hladině a hlavně téměř liduprázdné. Bohužel se tudy v roce 2009 prohnala tsunami, která spustošila pobřeží a život v oceánu. Opuštěná torza domů a mrtvá, rozlámaná těla korálů jsou toho dodnes důkazem. Zastavujeme na známé Lalomanu beach na východním konci ostrova. V místním baru si dáváme oběd a relaxujeme u výhledu na nedaleký ostrůvek Nu'utele. Chceme jít šnorchlovat, ale během pár chvil se přižene nefalšovaný tropický liják, který nás na další minuty uvězní na terase baru a ostatní zažene do fale. Fale patří k tipickým samojským obydlím a k ideálnímu druhu ubytování pro baťůžkáře. Najdete je na plážích po celé Samoe. Je to vlastně jednoduchá chatka na kůlech, s dřevěnou podlahou povětšinou elipsovitého tvaru a střechou z větví kokosových palem. Nemá stěny, u vylepšené verze se dá v případě větru a deště stáhnout ochranná plachta.


Navečer se na pokoji rozběhla polemika o tom, kam že se půjde na večeři. Na místní kuchyni padá stín pochybností ohledně stavu zásob čerstvých potravin, vzhledem k tomu, že tu nikdo kromě nás nebydlí. Rozhodně nechceme riskovat další chvíle strávené s kamarádem endiaronem, tak trochu zabrousíme do chytrých cestovatelských knih, kde jsme našli restauraci Paddles v Apii na nábřeží. Od nás půl hodinka jízdy a měli bychom trefit i bez mapy. Restaurace vypadá dobře. Skoro všechny stoly jsou obsazené turisty a dalšími bělochy, kteří v Apii pravděpodobně pracují a dočasně žijí. Ceny jsou samozřejmě napálené pro australskou a novozélandskou klientelu a pohybují se tak od 20 do 50 tala.



<-- ZPĚT| DÁLE -->