...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   V Buenos Aires
Den 3   Boca, Recoleta a hovězí
Den 4   Ledovec Perito Moreno
Den 5   Vzhůru do Chile
Den 6   Torres del Paine
Den 7   Vale del Francés
Den 8   Puerto Montt
Den 9   Lake District
Den 10  Pucón, NP Huerquehue
Den 11  Termas Los Pozones
Den 12  Arica, Putre
Den 13  NP Lauca
Den 14  Iquique, San Pedro de A.
Den 15  El Tatio, Valle d.l.Luna
Den 16  Z Calamy do Santiaga
Den 17  Santiago de Chile
Den 18  Návrat


CHILE - info o zemi



Argentina a Chile, deník, v Buenos Aires

Tak se po nějaké době dospělo k názoru, že konečně dozrál čas "odpanit" také jihoamerický kontinent, který jako jediný zůstával dosud nepoznán. Pro úplný začátek jsme zvolili cestovatelsky nenáročnou Argentinu a Chile, které patří mezi vůbec nejvyspělejší země Jižní Ameriky s dobře fungující infrastrukturou a bezproblémovým servisem.


V první řadě je potřeba naplánovat správný termín. Vzhledem k tomu, že chceme navštívit úplný jih i extrémní sever Chile a vyhnout se přitom chilským a argentinským školním prázdninám, jeví se za nejvhodnější dobu začátek března, kdy by mělo být počasí na jihu pořád slušné, na severu už snesitelné a zároveň bychom přicestovali mimo hlavní turistickou sezónu, kdy všechno stojí x-krát tolik. Zase to ale nechce přijet moc pozdě, aby všechno kolem turismu ještě fungovalo a bylo otevřené.
No dneska už můžu říct, že březen byla dobrá volba. Po celou dobu nás provázelo azůro, nepršelo ani jednou (a to dokonce ani dole v Patagonii, která je je jinak pověstná svými výkyvy počasí a hlavně silnými větry).


Další věcí jsou letenky. Do Argentiny se z Evropy dá najít o něco víc spojů než do Chile. Specialistou na Střední a Jižní Ameriku je španělská Iberie, u které se dá letenka do Buenos Aires pořídít za velice slušný peníz. Bohužel touto společností už ale nějaký ten pátek zmítá ekonomická krize resultující v časté propouštění zaměstnanců, kteří si čas od času na oplátku postaví hlavu a vyhlásí stávku. Když se ale seženou o pár tisícovek levnější letenky než nabízí konkurence, rázem je z aerolinek smrdících průšvihem ta nejlepší aletrnativa pod sluncem. No, nakonec to bylo o prsa vietnamský plavkyně. Iberia na jaře vyhlásila hned tři po sobě následující týdenní vlny stávek. Naštěstí pro nás skončila ta druhá z nich v pátek s tím, že my odlétali v sobotu a odlet z Jižní Ameriky vyšel už po posledním stávkovém týdnu. Ačkoli lítá Iberie i z Prahy, z Čech stála letenka o 10 tisíc víc než z poměrně nedalekého Mnichova, což už stojí za těch pár hodin strávených navíc cestou do Bavor.


Trasa byla naplánovaná z Buenos Aires k ledovci Perito Moreno, pak do národního parku Torres del Paine a na sever kolem vulkánu Osorno opět přes Argentinu až k sopce Villarrica. Odtud pak až na úplný sever do Aricy a národního parku Lauca a zase zpět do Santiaga přes San Pedro de Atacama, které nemůže z návštěvy Chile vynechat snad nikdo. Klasika zahrnující to nejlepší z Chile počítá tak minimálně s měsícem. Bohužel naším odvěkým problémem je čas, takže na to máme všeho všudy osmnáct dnů! Blázni, řekla by většina. Ale dalo se to zvládnout, i když v pekelném tempu. Co cestují ostatní autobusem, museli jsme my zvládnout letadlem, třikrát jsme si půjčili auto kvůli rychlejším pozemním přesunům a hlavně jsme bohužel museli oželet jednu z největších pecek, Velikonoční ostrovy.




   1. Den:    Odlet
   2. Den:    V Buenos Aires
   3. Den:    Boca, Recoleta a hovězí
   4. Den:    Ledovec Perito Moreno
   5. Den:    Vzhůru do Chile
   6. Den:    NP Torres del Paine
   7. Den:    TdP, Vale del Francés
   8. Den:    Puerto Montt
   9. Den:    Lake District
   10. Den:   Pucón, NP Huerquehue
   11. Den:   Termas Los Pozones
   12. Den:   Arica, Putre
   13. Den:   NP Lauca
   14. Den:   Iquique, San Pedro de Atacama
   15. Den:   Gejzíry El Tatio, Salar de Atacama, Valle de la Luna
   16. Den:   Z Calamy do Santiaga
   17. Den:   Santiago de Chile
   18. Den:   Návrat



Den 1 - 9.3. - Odlet -

Krizi u Španělů pociťujeme na vlastní kůži už během letu Mnichov - Madrid. Za stávající nouzový režim by se nemusela stydět ani leckterá nízkonákladovka, protože se platí úplně za všechno, i za soft drinky včetně obyčejné vody. Ale co, hlavně že jsme vůbec odletěli. To na hlavní trase mezi španělskou metropolí a Buenos Aires je už vše tak, jak by mělo být. Akorát palubní personál se zjevně rozhodl dál setrvat ve stávce a jen co si odbyl své základní povinnosti, založil v kuchyňce soukromý čtenářský klub. Většina pasažérů záhy pochopila, že s větrnými mlýny nemá cenu bojovat a kolem kuchyněk začali zakládat samoobslužné občerstvovací stanice.



Den 2 - 10.3. - V Buenos Aires -

Tak jsme si po dlouhé době zase připomněli, jak vypadá slunce. Buenos Aires nás totiž vítá krásným počasím, což je po měsících přežitých pod ocelově šedou oblohou skutečný balzám pro tělo i duši. Cestu z letiště máme teoreticky výborně zmáklou. Možností, jak se dostat z mezinárodního letiště Ministro Pistarini do centra města, je několik. Nejdražší variantou je taxi, ale dá se jet i busem, což s sebou ovšem nese drobná úskalí. Autobusy představují sice nejlevnější variantu jízdy do města, cesta s nimi je ale časově dost náročná, protože se courají přes předměstí BA a staví skoro na každém rohu. Navíc se platí drobnými mincemi, kterých je obecně kritický nedostatek. Nejschůdnější možností se nám tak zdá využít služeb společnosti Manuel Tienda Leon, nabízející kompromis ceny a rychlosti spojení (75 pesos za osobu). Problémem je akorát fakt, že terminál, na kterém jejich autobusy končí, je chytře postaven v místech, která lze už sice nazvat centrem BA, nicméně v turisticky dost nezajímavé části, daleko od Microcentra. Odtud musíme ještě něco přihodit za odvoz k hotelu, pokud tedy nechceme hledat nějaký alternativní způsob dopravy, nebo jít pěšky.


tanečníci tanga
Tanečníci tanga, čtvrť San Telmo

Naše ubytko se nachází v bohémské čtvrti San Telmo. Díky spleti úzkých uliček, malebných náměstíček s pouličními umělci a tanečníky tanga, barům, restauracím a krámkům se starožitnostmi se o tomhle místě říká, že tu panuje ta nejautentičtější atmosféra z celého Buenos Aires. Navíc má San Telmo výbornou strategickou polohu k výpravám po okolí, neboť se nachází jen pár bloků od náměstí Plaza de Mayo, hlavní městské tepny Av. 9 de Julio a La Bocy. Hotel Ayres Portenos Tango Suites nabízí příjemné pokojíky dekorované nejen hudebními motivy. Třešinkou na dortu je pak venkovní terasa vedle snídaňové haly s detaily v podobě sochy Che Guevary a výhledem na střechy okolních domů. A když se pak druhý den u snídaně můžete posadit hned vedle božského Maradony, jeden by přimhouřil oko i nad tím, že mu celou noc bubnuje do uší voda z protékajícícho hajzlu.


čtvrť San Telmo
Ulice s trhy, čtvrť San Telmo

Máme štěstí, že je neděle. Na Plaza Dorrego a v přilehlých ulicích se totiž každou neděli konají obří pouliční trhy. Dá se tu sehnat snad úplně všechno, od starožitných cedulí s nápisy po charakteristické nádobky, ze kterých místní popíjejí zdejší maté. Krásná podívaná je i na okolní fasády domů. Je vidět, že tu dřív bydlela bohatá vrstva obyvatel a to až do doby, než je odtud vyhnala epidemie cholery. Atmosféra kolem uchvátí snad každého. Chce to jen dívat se kolem, nasávat vůně z okolních restaurací a otevřených dvorků s grily, naslouchat ševelení prodejců a kolemjdoucích turstů a občas si samozřejmě překontrolovat peněženku a foťák.


Casa Rosada na Plaza Mayo
Casa Rosada na Plaza de Mayo

Ulicí Defensa se dá dostat až na náměstí Plaza de Mayo, od nepaměti hlavní městské kolbiště všeho, co se v BA šustne. Náměstí a centrální socha připomínají události z 25.května 1810, kdy vypuklo povstání proti španělské koloniální nadvládě, které vedlo později k argentinské nezávislosti. Plocha náměstí je hojně využívána jako galerie názorů a hlásná trouba veřejnosti vyjadřující se k současným problémům i k politické minulosti země. Hlavně prohranou válku s Británií o Malvíny (též Falklandy) zkousává Argentina hodně těžko, což je vidět na každém kroku. Jeden z místních transparentů třeba zmiňuje, že Malvíny byly, jsou a budou patřit Argentině (Las Malvinas fueron, son y serán Argentinas), opodál bylo vztyčeno sedmnáct křížů na památku vojáků padlých během tohoto konfliktu. Do ruky se nám tu dostala i turistická mapa, kde je u názvu Las Malvinas uvedená geografická příslušnost k Argentině, což pochopitelně není pravda, ale pro Argentince to tak zkrátka je. Jo a probůh, nikdy před nimi nepojmenovávejte ostrovy jako Falklandy!
Kolem dokola centrálního náměstí jsou na dlažbě namalovány bílé šátky, symbolizující hnutí Matek květnového náměstí (Madres de Plaza de Mayo), jejichž děti zmizely během Špinavé války v období vlády vojenské junty.


obelisk na Avedidě 9 de Julio
Avenida 9 de Julio s obeliskem

Na východním konci Plaza de Mayo září svou fasádou cihlové barvy Casa Rosada, úřad prezidenta státu. O víkendech jsou některé prostory přístupné veřejnosti, tak jdeme na kukačku do vstupního sálu plného podobizen argentinských národních hrdinů a patriotů země. Venku pak ještě hledáme onen balkón, ze kterého kdysi Evita promlouvala k masám lidu a na kterém si Maradona prozpěvoval po vyhraném mistrovství světa ve fotbale.


Špacír centrem Buenos Aires pro dnešek zakončujeme na nejširší ulici světa, kterou je Avenida 9 de Julio. Bulvár se táhne asi kilometr napříč městem, přičemž jej tvoří devět jízdních pruhů v každém směru. To se mi ještě nestalo, abych přecházel ulici z jedné strany na druhou na druhý až třetí semafor. V současné době se tu provádějí stavební práce na projektu metrobusu, který bude vést středem ulice, takže to tu je pořádně rozkopané. Chtěli jsme si udělat pár fotek bulváru, ale z chodcovy perspektivy nemáme šanci zachytit šířku záběru celé avenidy i s tokem aut. Chtělo by to vylézt někam výš, do jednoho z těch vysokých domů kolem. No nic, aspoň se tedy zvěčňujeme u ikony města, 67 m vysokého obelisku na Plaza de la República a chvíli si pohovíme na přilehlém trávníčku.






<-- ZPĚT| DÁLE -->