...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   V Buenos Aires
Den 3   Boca, Recoleta a hovězí
Den 4   Ledovec Perito Moreno
Den 5   Vzhůru do Chile
Den 6   Torres del Paine
Den 7   Vale del Francés
Den 8   Puerto Montt
Den 9   Lake District
Den 10  Pucón, NP Huerquehue
Den 11  Termas Los Pozones
Den 12  Arica, Putre
Den 13  NP Lauca
Den 14  Iquique, San Pedro de A.
Den 15  El Tatio, Valle d.l.Luna
Den 16  Z Calamy do Santiaga
Den 17  Santiago de Chile
Den 18  Návrat


CHILE - info o zemi



Argentina a Chile, deník, Santiago de Chile

Den 16 - 24.3. - Z Calamy do Santiaga -

Dneska už balíme a po známé cestě uháníme do Calamy vrátit auto a pak na letadlo do Santiaga. Letištní parkoviště je přeplněné červenými hornickými dodávkami, tak se horko těžko našlo volý místečko. V odletové hale nás trochu zmrazil pohled na frontu asi půl miliónu horníků čekajících na odbavení, ale naštěstí se ukázalo, že do hlavního města letí letem společnosti PAL a ne LANem jako my. Červené náklaďáčky nás provázejí po celou dobu cestování po silnicích severního Chile. Kousíček od Calamy se nachází jeden z největších měděných dolů na světě, Chuquicamata (Chile je největším světovým producentem mědi) a jenom tady pracuje 20 000 horníků. To si pak jedna parta hic zaletí na víkend za rodinou a na letišti to vypadá tak, jak to vypadá.


Z letiště v Santiagu de Chile jezdí co chvíli busík od Tur Busu na terminál Alameda, který je šikovně propojený s trasou metra, takže jsme v hotelu za pár minut. Budova hotelu Gen je jen další v řadě věžáků na Avenidě Portugal, táhnoucí se na jih od tepny Avenidy O'Higgins, známé též pod názvem Alameda. Bezduchá čtvrť končí překročením Alamedy na sever, kde se jak mávnutím kouzelného proutku ocitáme v kouzelné čtvrti Lastarria, čtvrti plné křivolakých uliček s bary, kavárnami, restauracemi a antikvariáty. Tak tu v příjemné restauraci pod širým nebem dáváme večeři a pár piv. Zkoušíme i pisco, tradiční pálenku vyrobenou z vinné révy.


Den 17 - 25.3. - Santiago de Chile -

Původně jsme na dnešek plánovali návštěvu Valparaísa a jeho lanovek, ale po tom všem už nějak chybí chuť a síla. Ono se po 30000 km ve vzduchu, 3000 km autem, 1800 km busem a dalších a dalších přesunech už těžko leze zase do autobusu. Takže dneska je na programu pohodovej poflak po městě, proloženej relaxem u hotelového bazénu.


Nejdříve trocha informací o Santiagu de Chile. V hlavním městě žije kolem šesti miliónů obyvatel, ovšem s předměstími a lidmi, kteří sem dojíždějí za prací, se blížíme k sumě přesahující 7 miliónů lidí, což je asi 40% všech obyvatel Chile. Santiago je ekonomické, politické a kulturní centrum Chile a v posledních letech i moderní a rychle se rozvíjející metropole. Na jihoamerické poměry je tu celkem bezpečno, i když je lepší se některým čtvrtím vyhnout. Podle našich chilských přátel se dnes dá celkem v klidu pohybovat na místech, kde by to ještě před několika lety bylo nemyslitelné. Že se to tu s bezpečností dalo trochu do kupy se přesvědčujeme i během návštěvy centra města, kde doslova na každém rohu narazíte na policejní hlídku.


Suma sumárum nemá Santiago vůbec špatnou polohu. K moři je to nějakých 100 kiláků po dálnici, ještě blíž leží špičková lyžařská střediska. Na sever i na jih země je to s přimhouřením oka stejně daleko. V celém regionu kolem města se daří vinné révě, takže se tu produkují ty nejznámější chilská vínka. Akorát ten smog v zimě není úplně ideální. Santiago je uzavřené v neodvětratelné pánvi mezi hradbou okolních hor, čistotě vzduchu moc nepomáhá ani hustá doprava a průmysl, takže během zimních měsíců se nad město pravidelně snáší pověstná inverzní deka.


Santiago de Chile, Plaza de Armas
Moderní i staré, Plaza de Armas

Na cestě z hotelu k centru je první na ráně kopec Santa Lucía, vyrůstající přímo uprostřed města, odkud se už dá trochu rozhlédnout po okolních panoramatech. Přibližně v těchhle místech založil roku 1541 Pedro de Valdivia Santiago, což tu připomíná jeho socha. Kopec byl přeměněn na park, dokonce i s japonskou zahradou, jsou tu fontány a bašta na samotném vrcholu. Výhled je sice pěkný, ale z téhle výšky přeci jen ne tak impozantní jako z Cerro San Cristóbal, kam se chystáme v podvečer.


Hlavním santiagským náměstím je rozlehlá Plaza de Armas s metropolitní katedrálou a budovou pošty v neoklasicistním stylu, ve které dříve sídlili prezidenti Chile. Ve stejném stylu byl postaven i palác La Moneda, sídlo vlády a prezidenta země. Máme ale smůlu, že je celé prostranství před palácem obehnané plotem kvůli rekonstrukčním pracem, takže se musíme spokojit jen s právě probíhajícím střídáním stráží.


Santiago de Chile z kopce Cerro San Cristóbal
Hory a mrakodrap Gran Torre Santiago

Prohlídku města přerušujeme chvilkovou koupačkou v bazénu na střeše našeho hotelu a výhledem na Santiago z výšin 29. patra. Ještě sem propašujeme pár plechovek s pivem a můžeme se pustit do video provokací známých v Čechách, v tuto dobu sužovaných nezvyklými mrazy a sněhovými vánicemi (to ještě nikdo netuší, že zima u nás skončí někdy v květnu). No lepší závěr naší cesty jsme si ani nemohli představit. Během rána se pravděpodobně uklízečka podívala na Bednův balíček se salámem, který se našel otevřený a z něhož nepozorovaně zmizelo jedno kolečko. No ještěže zůstala u salámu.


Cerro San Cristóbal, Panna Maria
Panna Maria, Cerro San Cristóbal

Jak jsem už předestřel, k večeru se razí na Cerro San Cristóbal stylově zakončit chilskou expedici. San Cristóbal je taková do města zatoulaná odnož And dosahující výše 869 m. Je odtud jeden z nejkrásnějších výhledů na Santiago, ale kromě toho je tu největší park ve městě, zoo, botanická zahrada, amfiteátr a samozřejmě sem šoupli taky vysílací antény. Na město odtud shlíží i 14 metrů vysoká běloskvoucí socha Neposkvrněného početí Panny Marie. Ze čtvrti Bellavista vede k vrcholu pozemní lanovka a my odtud máme celé město jak na dlani, rozhled je skutečně famózní. Tak tu sedíme a díváme se na houšť domů před námi a bilancujeme cestu po Chile. Dá se to tu i trochu obejít, takže se nám po pár krocích otevírá úplně nový výhled na opačnou stranu města. Zapadající slunce krásně nasvětluje andské hřebeny, ale pohled spíš upoutává stále ještě nedostavěná budova mrakodrapu Gran Torre Santiago. Dokončena by ale měla být ještě letos a už teď je se svými 300 metry nejvyšší budovou Jižní a Latinské Ameriky.


V Bellavistě to žije. Čtvrť sevřená mezi Cerro San Cristóbal a řekou Mapocho je proslulá nočním životem. Ulice jsou plné podniků s venkovním sezením, kde se holduje jídlu a sosají se litrovky s pivem. Na poslední chilskou večeři se zastavujeme i my a posledním Austrálkem se loučíme s touhle úžasnou zemí.


panorama Santiaga
Panorama města z Cerro San Cristóbal


Den 18 - 26.3. - Návrat -

Tak už jsme někde nad amazonskými pralesy na cestě vstříc evropským břehům. Chile nás naprosto uchvátilo. Tak rozmanitá příroda, od hor a ledovců přes jezera se sopkami až k suché poušti, se v rámci jedné země jen tak nevidí. Překvapilo nás jen, jak je tu na naše poměry draho a to obzvlášť v turistickém sektoru. Kromě benzínu a nafty tu vyjde dráž snad úplně všechno, akorát potraviny jsou tak nějak stejně drahé jako u nás. Korunu všemu nasadili na letišti v Santiagu, kde si za obalení báglu igelitem účtují 320 Kč (8000 CLP) (v Mnichově 6 EUR, v Ruzyni kolem stovky).






<-- ZPĚT| DÁLE -->