...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   V Buenos Aires
Den 3   Boca, Recoleta a hovězí
Den 4   Ledovec Perito Moreno
Den 5   Vzhůru do Chile
Den 6   Torres del Paine
Den 7   Vale del Francés
Den 8   Puerto Montt
Den 9   Lake District
Den 10  Pucón, NP Huerquehue
Den 11  Termas Los Pozones
Den 12  Arica, Putre
Den 13  NP Lauca
Den 14  Iquique, San Pedro de A.
Den 15  El Tatio, Valle d.l.Luna
Den 16  Z Calamy do Santiaga
Den 17  Santiago de Chile
Den 18  Návrat


CHILE - info o zemi



Argentina a Chile, deník, Perito Moreno

Den 4 - 12.3. - Ledovec Perito Moreno -

Brzy ráno nás vyzvedává taxík a dáváme sbohem úžasnému Buenos Aires. Odlétáme na jih do drsné Patagonie a ještě dnes musíme zvládnout návštěvu ledovce Perito Moreno. Většina vnitrostátních letů odlétá z letiště Aeroparque Jorge Newbery ležícímu na severovýchodě BA. Ačkoli nám nyní nic podobného nehrozí, cestovatelé, kteří přilétnou na mezinárodní letiště M.Pistarini (též zvané Ezeiza) a mají navazující let z Jorge Newbery, by měli počítat s hodně velkou časovou rezervou, neboť cesta přes město z jednoho letiště na druhé může zabrat i několik hodin.


Let do El Calafate lze přirovnat k letu přes celou Evropu a to máme ještě mezipřistání v Ushuaie, nejjižněji položeném městě planety. Přistáváme na sympaticky malém letišti v El Calafate. Ještě sympatičtěji tu přistupují ke všem, kdo právě přiletí. Jasně a srozumitelně je popsán odvoz do několik kilometrů vzdáleného El Calafate. Na výběr je taxi za 140 pesos nebo malé autobusy za 45 pesos, chlápek inkasuje peníze a rozdává vouchery na přidělený bus, který podle přání objíždí jednotlivá ubytování. Organizace tu funguje znamenitě (no vono tady těch letadel zase tolik nepřistává).


Městečko ležící na břehu jezera Lago Argentino je totálně podřízené potřebám turistů, kteří odtud vyrážejí nejčastěji do NP Los Glaciares (jehož součástí je i ledovec Perito Moreno), do El Chalténu k hoře Fitz Roy nebo do NP Torres del Paine. Ulice jsou téměř výhradně plné hotelů, restaurací, cestovních agentur, obchodů se suvenýri nebo s turistickými potřebami. Na hotel se dostáváme něco po poledni a rovnou upalujeme na autobusové nádraží koupit lístky k ledovci (140 pesos) a na zítřek do Puerto Natales (150 pesos).


ledovec Perito Moreno
Panorama ledovce Perito Moreno

Ledovec Perito Moreno leží asi 80 km od El Calafate a je pouze jedním ze splazů obrovského ledovcového pole, které se rozprostírá na území Argentiny a Chile. Ledovec se táhne v délce 30 km, na šířku měří 5 km, jeho čelo se tyčí až do 60 m výšky a vstříc jezeru se sune rychlostí 2 m za den. Navíc je jedním z mála ledovců, který vzdoruje jevu globálního oteplování a paradoxně stále roste. Dobrá zpráva pro správu parku, která může další dlouhá léta dál vybírat poplatek za vstup (130 pesos/os.). Jakkoli je podívaná na samotný ledovec nevídaným zážitkem, ještě více pozornosti poutá jev zvaný ruptura, který se opakuje v nepravidelných intervalech několika let a pokaždé vyvolá davové šílenství. Ledovec se totiž pohybuje směrem k pevnině a postupně tak přehrazuje rameno kanálu de los Témpanos a odděluje jej od Brazo Rico, až jej postupně přehradí úplně. Tehdy stoupne hladina v Brazo Rico až o třicet metrů. Tlak vodní masy na ledovcovou hradbu pak neustále sílí a sílí a voda dál prokousává tunel do ledu, až se jednoho dne za ohlušujícího hřmotu a přítomnosti stovek netrpělivě čekajících objektivů ledová bariéra prolomí.


výška ledovce Perito Moreno
Výška ledovce v porovnání s výletní lodí

Cíp poloostrova de Magallanes je protkán sítí dřevěných chodníků s vyhlídkovými plošinami, odkud lze pozorovat ledovec z různých úhlů. Ledovec je tak široký, že ho lze zachytit akorát panoramíčkem. Podnikáme cestu kopírující pobřeží poloostrova a sledujeme, jak se z čela ledovce čas od času utrhne kus ledové stěny a s hřmotem se sesune pod hladinu jezera. Takhle z dálky se to nezdá, ale ulomené kry mohou vážit i několik tun, takže výletní lodě si udržují patřičný odstup.


Díky brzkému rannímu vstávání to na zpáteční cestě busem oba spokojeně zalomíme. Večer následuje obligátní masožravé posvícení spojené s lahví vínka v jedné z restaurací v El Calafate.



Den 5 - 13.3. - Vzhůru do Chile! -

Stejně jako spousta dalších cestovatelů, i my jsme před cestou řešili zásadní otázku, jak se dostat z El Calafate do NP Torres del Paine během jednoho dne. Autobusy všech společností totiž jezdí jen do Puerto Natales, kde je třeba přesednout na jiný autobus do národního parku. To má ale jeden háček. I když si vezmete první ranní autobus z El Calafate, nemáte jistotu, že stihnete poslední autobus z Puerto Natales do parku. Objevovaly se sice rady vystoupit na hraničním přechodu v Cerro Castillo a počkat až pojede autobus směřující do parku nebo si tu vzít colectivo či taxi. Problémem trochu je, že třeba autobus společnosti Cootra, kterým jedeme my, tudy vůbec nejede a hranici do Chile překračujeme v Rio Turbio. No 100% se na to spolehnout nedá. Většina lidí, co má na cestování dostatek času, jede jednoduše do Puerto Natales a druhý den do parku. Nám by ten den ale chyběl, tak si v Natales půjčujeme na tři dny auto, což se nakonec ukázalo jako hodně efektivní, leč drahé řešení.


argentinská ruta 40
Ruta 40 protínající patagonské nekonečno

Na hraničních přechodech mezi Argentinou a Chile se díky byrokratickému divadlu běžně zdržíte několik desítek minut a je třeba s tím dopředu počítat. Aspoň že se o všechno postará řidič autobusu, který od všech vybírá pasy a vyplněné imigrační lístky, aby s nimi posléze zmizel v útrobách argentinské celnice. Pár metrů jízdy do Chile a všichni znova ven a spolu s námi i bágly ze zavazadlového prostoru busu. Vyplnit další, tentokrát chilské vstupní formuláře a hurá do fronty na razítko do pasu, zatímco batohy jeden za druhým putují rentgenovou bránou.


Tak a jsme v Chile. Většina Čechů si pod názvem země možná vybaví nedávné silné zemětřesení, celosvětově medializovanou záchranu několika desítek zasypaných horníků, popřípadě vzpomínku na minulorežimní zprávy přinášející zvěsti u krutovládě generála Pinocheta podporovaného americkým imperialismem. Obráceně to bude fungovat asi podobně, ne-li hůř. I když se o českou stopu v životě chilské společnosti postarali v posledních letech zejména táborák Jirky Šmitáka v parku Torres del Paine a kouzelnický chmat s perem fištróna Klause.


V Puertu Natales si měníme peníze, kupujeme nějaké jídlo, vyzvedáváme auto z půjčovny a doplňujeme lékárničku o gel na bolavé lýtko. Jinak je město základnou pro výpravy do 140 km vzdáleného parku Torres del Paine. Seženete tu všechno potřebné pro zdolání treků, včetně širokých možností půjčení stanů a kempového vybavení. Z přístavu vyplouvají trajekty Navimagu suplující pozemní spojnici severu s jihem po území chilské patagonie. Díky značně členitému chilskému pobřeží se autem dá jet pouze přes Argentinu.


hosteria Pehoe
Ubytování na jezeře

Odpoledne vyrážíme z Natales směr park. Doufáme, že dorazíme včas, protože brána parku údajně zavírá ve 20:00. Asfaltka brzy končí a naším sedanem vjíždíme na šotolinu. Trochu jsme zakufrovali u ukazatele směru a i autonavigace si s náma zahrála nepěknou hru, navíc je tu i uzavírka silnice. Souhrou těchto okolností jsme se octli uprostřed pustiny neznámo kde. Začínáme trochu pochybovat, jestli stihneme dojet včas, ale nakonec se, v hodině dvanácté, přeci jen ocitáme před bránou parku. Platíme vstupní poplatek 18000 CLP za osobu a pokračujeme ještě několik kilometrů k našemu ubytování. V parku lze zásadě přenocovat třemi způsoby. V kempu pod stanem, v turistických ubytovnách pro více osob, kterým se tu říká refugio, nebo v hotelech (hosteria). Ty jsou tu ovšem neskutečně drahé, ostatně jako všechno, co uvnitř parku koupíte. Nakonec bydlíme v hotelu postaveném na ostrůvku uprostřed jezera Pehoe. Odměnou za nejdražší ubytování v životě je naopak ten nejfantastičtější výhled, jaký si dovedete představit.






<-- ZPĚT| DÁLE -->