...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   V Buenos Aires
Den 3   Boca, Recoleta a hovězí
Den 4   Ledovec Perito Moreno
Den 5   Vzhůru do Chile
Den 6   Torres del Paine
Den 7   Vale del Francés
Den 8   Puerto Montt
Den 9   Lake District
Den 10  Pucón, NP Huerquehue
Den 11  Termas Los Pozones
Den 12  Arica, Putre
Den 13  NP Lauca
Den 14  Iquique, San Pedro de A.
Den 15  El Tatio, Valle d.l.Luna
Den 16  Z Calamy do Santiaga
Den 17  Santiago de Chile
Den 18  Návrat


CHILE - info o zemi



Argentina a Chile, deník, NP Lauca

Den 13 - 21.3. - NP Lauca -

sopka Parinacota
Parinacota zrcadlící se v jezeru Chungará

U snídaně konzultujeme s paní domu možnost cesty přes Reservu Nacional Las Vicunas a solné jezero Surire s možností přenocování v malé vesnici jménem Polloquere. Podívaná by to byla určitě fantastická a podle majitelky by měla být většina cest dobře sjízdná, protože dlouho nepršelo. I když si v Putre kupujeme v obchodě kanystr s benzínem, nevíme, co můžeme od našeho auta čekat a jestli by benzín vystačil na celou cestu, protože v těchto odlehlých končinách není samozřejmě po čerpací stanici ani vidu ani slechu. No nakonec vyměkáme a po návštěve NP Lauca se radši vrátíme po stejné silnici zpátky.


králíku podobná viskača
Viskača

I tak toho bude k vidění dost. Na náhorní plošině se začínají objevovat první stáda lam. A pak jich jsou mraky. Kromě vikuní se tu popásají i lamy krotké s huňatou srstí. Kromě masa se z lam využívá i jejich vlna, ze které se vyrábějí svetry a čepice. Takovéhle pěkné zvíře s tak krásnýma velkýma očima včera Bedna bez servítek sežral a teď by se s ním chtěl pokrytecky mazlit. Ale nejsou tu jen lamy. Altipláno je plné větších či menčích jezírek, kde hledá potravu celá řada vodních ptáků, mezi nimi i několik druhů plameňáků. Skalní skuliny zase obývají králíkům podobné viskače. Jedno kamenité místo přímo u silnice je jimi přímo zamořené, stačí jen sledovat cedule upozorňující na jejich rajón a nemůžete minout.


chilské altiplano
Krajina chilského altiplana

Konečně je před námi jezero Chungará, jedno z nejvýše položených jezer světa. Jsme ve více než 4500 m n.m. a překvapuje nás, jak dobře snášíme vysokou výšku. Akorát Bedýnku začala trochu bolet hlava, ale jinak si můžeme nerušeně užívat jednoho z nejkrásnějších pohledů v parku Lauca a dost možná i celého Chile. Na vodní hladině, tu a tam zčeřené brouzdáním plameňáků, se zrcadlí zasněžený kužel vulkánu Parinacota, měřící 6350 m. Severněji ležící Pomerape je jen o pár metrů nižší (6240 m). Octli jsme se takřka na hranici s Bolívií, o čemž svědčí i kolona kamionů čekajících na celní odbavení.


sopky Parinacota a Pomerape
Sopky Pomerape a Parinacota

Z hlavní cesty uhybáme na nezpevněnou prašnou cestu užít si trochu offroadových radovánek i série dalších úhlů pohledu na dvojčata Parinacotu a Pomerape. V malé indiánské vesničce Parinacotě stojí za krátkou zastávku malebný, bíle omítnutý kostelík, dál po cestě se už moc aut nepotká a společnost nám dělají akorát všudepřítomné lamy. A přeci potkáváme místního indiána, který na nás mává, tak ho bereme s sebou. Díky jazykové bariéře to ovšem vypadá jako když se baví hluchý s blbým, ale indoš dál mele tu svou, tak ho necháváme mluvit.


národní park Lauca
Malé jezero v parku Lauca

I když jedeme autem až do San Pedra de Atacama, dneska budeme rádi, když stihnem dorazit někam k Iquique. Serpentýnami sjíždíme zpátky směrem k Arice a tak se loučíme s národním parkem Lauca. Technický stav některých bolivijských kamionů je přinejmenší zarážející a tak není divu, když některý z nich občas skončí na dně horské strže. Vůbec jezdit s náklaďáky v takto náročném terénu asi žádná sranda nebude, o čemž svědčí i spousta křížů a pomníčků kolem silnice. V Arice berem benzín a pokračujeme dál po Panamericaně směr jih. Hned za Aricou jsou k vidění pouštní skulptury Presencias Tutelares a taky celkem slušný ghetto stávající z malých domků vyhostěných na okraj civilizace do prachu pouště.


Panamericana
Legendární Panamericana

Cestovat po Panamericaně tady na severu není zase takový med, jak by možná někdo čekal. S dálnicí dole u jezer, po které jsme jezdili před několika dny, to nemá téměř nic společného. V obou směrech pouze jeden pruh a dlouhé rovné úseky jen na pláních mezi horskými hřbety. V horách se některé části opravují, takže se tvoří kolony stojících nebo pomalu jedoucích aut a tam, kde okolní terén dovoluje vybudovat objížďky, se projíždí i několik kilometrů po kamenité a prašné cestě. Stejně má ale tahle silnice svoje osobité kouzlo. S čím jsme ovšem nepočítali je celní kontrola mezi XV regionem Arica y Parinacota a I regionem Tarapacá. Nějak jsme nepochopili, co přesně po nás chtějí, ale ukazujeme pasy a papíry od auta. Po předchozích zkušenostech máme trochu nahnáno, protože jsme nepočítali s hraniční kontrolou, ale naštěstí máme všechno potřebné v pořádku. Tak se později dohadujeme a ptáme se i místních, k čemu že takovéhle kontroly uprostřed Chile slouží, ale ani oni přesně nevědí. Možností je několik. Buď se kontroluje dovežené zboží, protože sever Chile je údajně bezcelní zónou, nebo se snaží zamezit obchodu s kradeným auty, přílivu ilegálních imigrantů či obchodu s drogami, které sem míří z Peru a Bolívie.


Už za tmy jsme dorazili do Iquiqe, hlavního města regionu Tarapacá. Příjezd od stometrové písečné duny, která se tyčí nad městem, do zářící aglomerace na břehu oceánu, je skutečně impozantní.






<-- ZPĚT| DÁLE -->