...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Přílet do Bangkoku
Den 3   Bangkok
Den 4   Odlétáme na Phuket
Den 5   Záliv Phang Nga
Den 6   Ko Phi Phi
Den 7   Phuket
Den 8   NP Similany
Den 9   NP Khao Sok
Den 10  Opět Phuket
Den 11  Krabi
Den 12  Bangkok a odlet


Thajsko, info o zemi



Thajsko, deník, část I.

Thajské království se již delší dobu těší značné oblibě mezi turisty celého světa i z naší země. Dle údajů thajských imigračních orgánů navštívilo zemi v roce 2007 kolem 18 tisíc českých turistů a tento trend pokračuje i v dalších letech, kdy Thajsko figuruje mezi pěti Čechy nejnavštěvovanějšími exotickými zeměmi světa.
Návštěvníky přitahuje celá řada lákadel, které činí Thajsko tak atraktivní destinací. Příznivé klima, nádherné pláže, krásná příroda, kvalitní turistický servis, bohatá historie a tradice, vysoká míra bezpečí nebo vyhlášená kuchyně, to vše jsou pádné argumenty hovořící proč se vydat do "Země tisíce úsměvů". Thajsko je navíc pro Čechy jednou ze zemí světa, kde se dá cestovat a žít opravdu jen s minimálními náklady, a tak se jedním z mála mínusů, během plánování cesty do tohoto koutu jihovýchodní Asie, může jevit snad pouze vzdálenost Thajska z Čech, možná cena za letenky.


Den 1 - 19.11. - Odlet -

Konečně se nachýlilo datum odletu na jeden z našich dalších výletů za poznáním nových koutů Země. Tentokrát jsme se rozhodli pro Thajsko, které již navštívily spousty našich známých a jejich vyprávění se hemžila jen samými superlativy.
Sestava poznala určitých personálních změn, to když na poslední chvíli odřekl Elvis a prázdné místo třetího pak zaplnil Michal, přezdívaný Smažák, známý svým více než kladným vztahem k jídlu a nikdy neutuchajícím pocitem hladu.


Let z Amsterdamu do Bangkoku trvá celkem stravitelných 10 hodin, protože se letí přes noc a dá se trochu spát. Po osmé večer se již vznášíme nad rozzářenými městy Německa, která po chvíli střídají o něco méně rozzářená města Polska a o dalších pár desítek minut později naprostá tma nad Ukrajinou. Letadlo pokračuje na východ do oblastí, kde již svítá, takže nad Afghanistánem lze pozorovat nekonečnou hornatou pustinu s vrcholky kopců pokrytými sněhem, do kterých se opírají první paprsky právě vycházejícího slunce. Trasa vede dál přes sever Indie, abychom nakonec přistáli na zbrusu novém bangkockém letišti Suvarnabhumi.



Den 2 - 20.11. - Přílet do Bangkoku -

Tak tedy "Sawasdee", "Vítejte" v Thajsku. Ačkoli máme ráno, tady je již jedna hodina po poledni. Letiště Suvarnabhumi bylo oficiálně otevřeno teprve v roce 2006 a stalo se jedním z nejdůležitějších leteckých uzlů jihovýchodní Asie. Ti, kdo nemají ještě vstupní víza, si je mohou vyřídit u stánku s nápisem Visa on Arrival, který míjíme. V souladu s opatřeními kvůli prasečí chřipce postupujeme příletovou halou dál za dozoru termo kamer, které odhalí každého s vyšší teplotou. U imigračních přepážek odevzdáváme pas a vyplněné příjezdové a odjezdové karty, nikdo se nás na nic nevyptává, každý návštěvník je ale ještě pro jistotu vyfocen.
Na letišti si vyměňujeme nějaké dolary na místní měnu a hledáme způsob, jak se dostat do města. Možností, jak se dostat do centra, se nabízí hned několik. Ještě v letištní hale se na vás vrhnou s nabídkou taxislužby, ovšem za hodně přemrštěné ceny. Turisté, kteří právě přistáli a neorientují se dostatečně v cenových relacích se pak stávají snadnou kořistí. Musím se přiznat, že jsme první nabídce podlehli i my, i když se nám cena kolem dvou stovek korun na osobu za několik desítek kilometrů zdála parádní. Ale Bangkok není Praha, a tak se vyplatí shánět taxi až před letištní halou (to samé platí i o letišti na Phuketu, kde byla situace obdobná). V přízemí letiště je stanice autobusů Airport Express, které vás na čtyřech linkách po 150 B rozvezou po městě. Příjemné je, že si vyberete jednu z tras AE1 až AE4, nahlásíte, na kterém místě chcete vystoupit a pak se už jen usadíte v pohodlí klimatizovaného busu. Z autobusového terminálu odjíždějí veřejné autobusy za jízdné 35 B, operující na několika linkách. V současné době se dokončuje supermoderní vlakové spojení centra a letiště, rychlíky budou napojeny i na metro a Skytrain.


tuk tuk
Tuk Tuk

Po dálnici z letiště do centra se valí desítky aut. Michalův loďák, který si od něj půjčím, až pojedu na tři měsíce do Himalájí, zaplnil svými rozměry 3x2 metry :-) hravě zavazadlový prostor taxíku, takže naše tašky cestují s námi uvnitř auta. Čtyřproudá komunikace je zpoplatněna, náš řidič dvakrát platí mýto.
Naše ubytování se nachází hned vedle Khao San Road, ve čtvrti Banglampu. Hotel Viengtai spadá do střední kategorie, platíme 3300 B za pokoj pro tři se snídaní a vlastní koupelnou. Po krátkém relaxu jdem někam na oběd, ulice je plná restaurací, tak mizíme v jedné z nich. Natěšeni na thajskou kuchyni si objednáváme Pad Thai, Green Curry a Tom Yam Soup v ceně 79 B, 99 B, respetive 109 B. Při současném kurzu koruny a bahtu lze, pro snazší přepočítávání a orientaci, ceny v bahtech vydělit dvěma a máme zhruba sumu v korunách, takže jsme konečně v zemi pro nás zaslíbené. Ulice města jsou jak jedná velká kuchyně a snad na každém rohu stojí některý z pojízdných krámků, kde lze jídlo koupit ještě levněji než v restauracích. Prodává se tu všechno možné, od rýže a nudlí, masa opečeného na špejli, mořských plodů až po ovoce a ovocné džusy a to všechno skutečně za babku.


Golden Mount v Bangkoku
Zlatá věž na vrcholu Golden Mount

Ještě není tak pozdě, tak si bereme tuk tuk a jedeme se podívat na nedalekou Golden Mount. Jízda tuk tukem je nezapomenutelným zážitkem, který by si měl vyzkoušet každý, kdo do Bangkoku zavítá. Za ohlušujícího rachotu a smradu se tyto malé tříkolky řítí ulicemi metropole a proplétají se mezi auty, což je jejich nesporná výhoda. Pyšní majitelé si je zdobí všelijakými praporky, nálepkami nebo barevným osvětlením. V tomhle provozu a při thajském dodržování dopravních předpisů, se člověk modlí, aby dorazil šťastně do cíle.


Golden Mount, uměle vytvořený kopec s chrámem Wat Saket a charakteristickou zlatou pagodou na vrcholu je obklopen zelení a představuje tak poklidné místo uprostřed veškerého toho blázince velkoměsta. Po schodech vedoucích po obvodu kopce se dostanete až k jakési svatyni a rozhledně, kde se platí vstupné 10 B. Z nejvyšších míst je krásný výhled po okolních watech i na panorama Bangkoku s mrakodrapy v pozadí.


Na tomto posvátném místě máme první příležitost k setkání s místními mnichy, kteří se tu oddávají svým seancím. Stát se alespoň jednou za život na nějaký čas mnichem je v Thajsku pro každého muže otázkou cti. Můžete je vidět po celé zemi, jak každé ráno vyrážejí do ulic, bosí a holohlaví, oděni do oranžových rouch a s plechovými miskami v rukou. Ty se pak postupem času plní almužnami od kolemjdoucích lidí, kteří tímto způsobem vykonají dobrý skutek. V klášterech pak mniši žijí skromným životem, oddávají se meditacím, četbě a práci.


Zpátky se vracíme pěšky kolem Památníku Demokracie. Democracy Monument byl postaven roku 1939 na paměť revolučního období roku 1932, kdy se dřívější Siam stal konstituční monarchií. Čtyři 24 metrová křídla ohraničují centrální památník, v němž je uložena kopie ústavy. Kousek odtud stojí Obří houpačka, Giant Swing dříve využívaná během brahmánských svátků k velice nebezpečným hrám, při nichž docházelo i k smrtelným zraněním, takže oslavy spojené s houpáním byly později zrušeny. Dnes je červená stavba z týkového dřeva už pouze jedním ze symbolů města a atrakcí pro turisty.


Kolem šesté večer už je hodně šero, tak se jdem podívat na sousední ulici Khao San Road, kam míří první kroky většiny návštěvníků Bangkoku, obzvláště těch, kteří cestují na vlastní pěst. V této oblasti totiž najdete všechno, co k cestování potřebujete: široká nabídka levného ubytování, jsou tu prodejci výletů, letenek, jízdenek, seženete tu knižní průvodce, jsou tu restaurace, bary apod. Na ulici není skoro k hnutí, lidé se proplétají mezi pouličními krámky s jídlem, stánky se suvenýry a naháněči lákající kolemjdoucí na drink do baru nebo k sexuálním radovánkám. Více informací najdete na www.khaosanroad.com nebo www.khaosanhotels.com.


Večer nás celkem pobavil Michalův noční úbor, fešná košilka, která počítám, pak ještě společně s jeho plavkami, plnila hlavní stránky německé Burdy někdy v roce 1976 :-).



Den 3 - 21.11. - Napříč hlavním městem -

www.bangkok.com
www.bangkok.go.th
www.bangkoktourist.com
bangkok.sawadee.com
thailandforvisitors.com/central/bangkok/


Bangkok se stal hlavním městem teprve roku 1782 poté, co bylo zničeno dosavadní hlavní město Ayutthaya. I když zní jméno metropole v thajštině Krung Thep (Město Andělů), oficiální plný thajský název se skládá dokonce z jednadvaceti slov, čímž se Bangkok zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako město s nejdelším názvem na světě. Žije zde přes šest miliónů obyvatel, pokud ale počítáme i předměstí (greater Bangkok) dostaneme se až k jedenácti milionům. Na první pohled vás praští do očí kontrast mezi západním stylem života s multikiny, obřími nákupními komplexy, luxusními obchody, restauracemi i hotely, proti nimž tu stojí Bangkok jako duchovní centrum země, dodržování dávných tradic a konec konců i prosté domky a obyčejný život té chudší části obyvatel města. Siluety mrakodrapů střídají desítky starodávných watů, ve kterých můžete pozorovat buddhistické rituály.


thajský král
Obraz krále před nákupním centrem Siam Paragon
výročí 60 let od usednutí krále na trůn
Nápis na jednom z letadel Thai Airways připomínající 60 let od usednutí krále na trůn.

A pak je tu král a jeho rodina, uctívaný a milovaný všemi lidmi bez rozdílu. Ten současný se jmenuje Bhumibol Adulyadej, nebo jednoduše Rama IX. Thajským králem je již od roku 1946, tedy neuvěřitelných 63 let, čímž se stal nejdéle úřadující žijící hlavou státu světa. Jeho narozeniny, které se mimochodem budou slavit již za pár dní, jsou samozřejmě thajským státním svátkem. S obrazem krále nebo jeho manželky Sirikit se v Thajsku setkáte doslova na každém kroku, jeho podobizna se stala nedílnou součástí veřejných prostranství, hotelových recepcí, restaurací, našli jsme ji i v tom nejzapadlejším krámku stranou veškeré civilizace. Není proto divu, že se čas od času stane terčem řádění některého, alkoholem zmoženého turisty, který se tak může dostat do konfliktu se zákonem. Příležitostí je k tomu skutečně dost. Hlava krále je vyobrazena i na všech thajských bankovkách. Žlutá královská vlajka vlaje, bok po boku se státní vlajkou Thajska, po celé zemi. Královská hymna se hraje před filmovým představením v kině, státní televize vysílá šoty velebící jeho veličenstvo. V době, kdy jsme plánovali cestu do Thajska, slavila výročí narození královna. Oznámení s gratulací tehdy plnilo všechny thajské internetové portály, včetně Thai Airways. Takový význam má tedy pro zemi královská rodina.


královský Pantheon socha démona Phra Mondop a Phra Siratana
Královský Pantheon Socha démona Knihovna Phra Mondop a zlaté Chedi Phra Siratana, kde je uložen úlomek Buddhovy kosti

Prohlídku Bangkoku začínáme jak jinak než u Královského paláce. Obrovský komplex mnoha budov je snad nejznámější památkou města a je prostě nutností jej navštívit. Areál má rozlohu 218 000 m2 a obvodová zeď měří téměř 2 km. Hned za hlavní bránou se na nás sesypou jednak s nabídkou průvodce, jednak kvůli nevhodnému oblečení. Krátké šortky jsou nepřípustné, takže rovnou směřujeme do přilehlé budovy, kde nám za depozit půjčují erární kalhoty. No kalhoty, dvě roury strašlivého střihu a rozměru a ještě odpornější barvy. K chrámům vyrážíme v hnědé variantě, takže vypadáme jak rodina Mao Ce-tunga. Cesta do Královského paláce je rozdělena na levou část pro Thajce, kteří mají vstup zdarma a pravou pro ostatní návštěvníky, kteří platí 350 B. Dvojí ceny se v Thajsku praktikují často, což je nám osobně jedno, konec konců v naší domovině tomu nebylo jinak. Uvnitř si pak člověk připadá jak v pohádkovém světě, jeden chrámový objekt stojí v těsném sousedství s druhým, jejich bohaté zdobení a dekorace se třpytí v poledním slunci až přechází zrak. Dojem ještě umocňují obří barevné sochy démonů nebo zlaté sošky mýtických tvorů Apsonsi. Přesto sem ale většina návštěvníků míří hlavně kvůli malé sošce smaragdového Buddhy, trůnícího na podstavci uprostřed chrámu Wat Phra Kaew. Nejslavnější a nejuctívanější socha Buddhy v zemi není ovšem ze smaragdu, ale zeleného nefritu. Třikrát do roka ji sám thajský král převléká do jiného šatu, na každé roční období dostává 75ti centimetrová soška jiný háv. Před vstupem do chrámu je nutné zout si boty, fotografování ve vnitřních prostorách je zakázáno. Další info na adrese www.palaces.thai.net.


ležící Buddha v chrámu Wat Pho
Socha ležícího Buddha v chrámu Wat Pho

Jinou architektonickou pozoruhodností je chrám Wat Pho, ve kterém spočívá gigantická socha zlatého Buddhy. Chrám se naštěstí nachází nedaleko Královského paláce, takže jsme tu pěšky za pár minut. Cesta sem vede místy s vysokou koncentrací turistů, čemuž odpovídá i zvýšený výskyt pouličních prodejců všeho možného a samozřejmě různých naháněčů. Na stolcích jsou rozloženy stovky nejrůznějších amuletů, jež mají pro Thajce zvláštní význam a je jim přisuzována kouzelná moc. Už asi třetí otrapa nám oznamuje, že místo kam, jsme se právě vydali je zrovna dneska zavřené kvůli buddhistickému svátku. Je to již otřepaná metoda, jak nalákat turisty do některého z krámků a inkasovat tak provizi od majitele. To samé platí i u některých taxikářů, kteří se nás v několika případech ptali, jestli se nechceme cestou zastavit v obchodě se zlatem a šperky.


Chrám Wat Pho je samozřejmě otevřen :-)(vstupné 50 B, www.watpho.com). Jedná se o nejstarší wat v Bangkoku. Obrovská socha ležícího Buddhy měří na délku 46 m a 15 m na výšku. Nejzajímavější jsou Buddhova chodidla, bohatě vykládaná perletí poskládanou do 108 obrazců. Chodbu chrámu lemují kovové nádoby, kam se vhazují drobné mince. Chrám Wat Pho je známý rovněž působením věhlasné masážní školy a významným centrem vzdělání v zemi.


Poslední, co chceme vidět je Wat Arun, www.watarun.net, s výškou prangu (věže) 104 m nejvyšší náboženskou stavbou v metropoli. Zajímavostí je, že povrch watu je pokrytý úlomky porcelánu, jež kdysi dávno tvořily zátěž čínských obchodních lodí. Wat Arun se ale nachází na opačné straně řeky Chao Phraya, kam se sice není problém dostat, ale dnes už bylo watů dost, takže se nakonec spokojíme pouze s pořízením pár záběrů z přístavního mola.


chrám Wat Arun
Wat Arun

O slovo se stále více hlásí Michalův kachní žaludek, takže jsme se rozhodli vzít si taxi a přesunout se do moderního centra v okolí Siam square. Pokaždé si bereme některý se střešním nápisem Taxi meter a červeným světlem IN za předním sklem. Taxi není nikdy těžké sehnat a cenu vždy domlouváme ještě před jízdou. Vzhledem k tomu, že jezdíme ve třech, pohybuje se cena na jednoho, kamkoli v Bangkoku chceme, v řádech desítek korun.
Touto částí města nám Bangkok ukazuje svou druhou tvář. Jsme obklopeni mrakodrapy se sídli nadnárodních společností a obřími nákupními centry. Široké ulice, nad kterými se kříží trasy Skytrainů, jsou zahlceny stovkami aut. Davy lidí se proplétají labyrintem nadchodů a průchodů, spojující komplexy se stanicí nadzemky. Únikem z tohoto chaosu je množství restaurací nabízejících kuchyň celého světa v jednom z obchoďáků.


V podvečer se vracíme, i přes Kalenďákovy protesty, oklikou přes Chinatown. Nepopsatelná směsice hluků a pachů propůjčuje tomuto místu osobitou atmosféru, která zákonitě musí někoho nadchnout a jiné odpuzovat. Postranní uličky s trhy jsou pak tím pravým vyvrcholením a je až k nevíře, co všechno se tu dá koupit, neboť je notoricky známa schopnost této části obyvatelstva sežrat absolutně všechno co plave, lítá nebo běhá. Jinak se v Čínské čtvrti dají levně pořídit třeba zlaté šperky.
Kalenďák požaduje postupem času okamžitý návrat do hotelu s konstatováním, že se mu chce hodit šavli.







<-- ZPĚT| DÁLE -->