...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Přílet do Bangkoku
Den 3   Bangkok
Den 4   Odlétáme na Phuket
Den 5   Záliv Phang Nga
Den 6   Ko Phi Phi
Den 7   Phuket
Den 8   NP Similany
Den 9   NP Khao Sok
Den 10  Opět Phuket
Den 11  Krabi
Den 12  Bangkok a odlet


Thajsko, info o zemi



Thajsko, deník, část III.

Den 7 - 25.11. - Poznáváme Phuket -

ostrov Phuket, Big Buddha
Big Buddha of Phuket

Předešlé dva dny strávené na moři dnes vystřídá čistě suchozemská záležitost, a sice celodenní výlet po Phuketu. Ráno jdem k pláži sehnat nějaké taxi. Místní taxikáři jsou již pěkně zmlsaní a jen tak na nějakou cenu nekývnou. Už několikrát jsme byli odmítnuti, přestože jsme nabízeli oficiální, nijak podhodnocenou cenu. Obzvláště na Phuketu, kde je hodně turistů a silná poptávka, je tento jev dost markantní. Pronájem taxi na celý den stál 1500 B, z hloučku řidičů se nás nakonec ujala jedna ženská, jejíž řidičské umění v nás nejprve vzbuzovalo obavy, ale dnes už můžu říct, že řídila docela dobře. Právě u ní se nám ale stalo, že nechtěla jet na letiště za 700 B, což byla taxa nabízená naším hotelem. Řekla nám prostě, že jedině za 800, jinak ne (připomínám, že stejná cesta z letiště stála 550 B).


Z Karon Beach vyrážíme ke kopci Nakkerd Hills, odkud na jižní část Phuketu shlíží Big Buddha, obří 45 m vysoká socha Buddhy z bílého mramoru. V těchto dnech ještě finišují práce na jejím dokončení, ale celý komplex je již zpřístupněn. Jedná se o zcela novou věc, v žádném z průvodců dosud nepopsanou. Buddha v sedící poloze je dobře viditelný z širokého okolí, i když dokonalý pohled ještě hyzdí zbytek lešení. Kromě této sochy tu najdete ještě jednu, menší, pozlacenou sochu Buddhy, buddhistickou svatyni a malé muzeum.


Wat Chalong je největší a nejimpozantnější z 29 phuketských buddhistických watů. Nádherně vyzdobený chrám stojí určitě za návštěvu, třeba jen kvůli atmosféře, která kolem panuje. Venku před budovou hoří zapálené vonné tyčinky, uvnitř jsou sochy dvou mnichů, jež sehráli důležitou roli v historii ostrova a i dnes k nim místní lidé přistupují s patřičnou úctou. Jejich sochy polepují tenkými plátky ze zlata a pronášejí slova modliteb a přání.
Dobrá třetina obyvatel Phuketu se ale hlásí k islámu, což lze vypozorovat z poměrně velkého počtu mešit, které jsme cestou po ostrově viděli.


chrám Wat Chalong
Wat Chalong

Na křižovatce při čekání na zelenou si naše řidička kupuje květinový řetězec pro štěstí, který tu můžete vidět zavěšený snad v každém autě. Rovněž nás zaujaly bílé ornamenty na stropě jejího auta, pozůstatky vysvěcení nového auta buddhistickým mnichem.
Pokračujeme v cestě kolem ostrova dále na sever přes Phuket town, hlavní město Phuketu, kde toho k vidění ale moc není. Za městem je Butterfly garden (www.phuketbutterfly.com, vstupné 300 B), svět hmyzu a tropická zahrada s poletujícími motýli. Součásti je i muzeum hedvábí, kde se můžete dovědět vše o výrobě a zpracování tohoto tradičního thajského produktu. Hedvábí vyráběné v severovýchodních provinciích Thajska patří k nejkvalitnějšímu na světě. Kousek odtud se nachází Thajská vesnice a Orchidejová zahrada Thai Village & Orchid garden, kde se zase můžete seznámit s thajským stylem života a kulturou.


Konečně se dostáváme do národního parku Khao Phra Taew na severu ostrova, kde se nachází původní nedotčený tropický prales se spoustou zvířat, vodopády a džunglí. U vstupu platíme obligátních 200 B a jdeme se nejprve najíst do přilehlé restaurace, kam jsme původně chtěli pozvat i naší šoférku, ale jelikož někam zmizela, zůstáváme u stolu ve třech.
K prvnímu vodopádu Bang Pae je to kousíček cesty podél řeky, takže si na pořádný trek džunglí musíme ještě chvíli počkat. Na tomto místě se nachází i záchranná stanice pro gibony Gibbon Rehabilitation Centre (www.gibbonproject.org). Od dobrovolníka z Belgie dostáváme informační leták dokonce v češtině a dovídáme se něco o těchto primátech, kteří se zde vzpamatovávají z minulého života, coby života domácích mazlíčků a nyní jsou postupně připravováni na návrat do volné přírody. Autem přejíždíme z východní části do jihozápadního cípu parku, kde podnikáme cestu džunglí k vodopádu Ton Sai. Tady už je ten pravý prales se vším všudy. Bohužel se už ale stmívá a uvnitř džungle, uprostřed neprostupného deštníku z korun stromů, je o to větší tma. Přesto jdeme dál po vyznačených stezkách. V porostu kolem nás šustí nějaká zvířata, kterých by tu měly být spousty od mnoha druhů ptáků, hadů, hmyzu i velkých savců. Nám se ale poštěstilo vidět jen nějaké ještěrky a jednu obrovskou stonožku. Michal jde jako první a myslí si, že je výborný průvodce a mazák z Vietnamu, ale cestu označenou fáborky by našla i 80ti letá babička s devíti dioptriema na každém oku. Naštěstí se nemusíme vracet stejnou cestou a okruhem přijdeme zase k parkovišti. V polorozpadlém stavení místního prodavače si dáváme něco k pití a prohlížíme si fotografie na stěnách jeho obydlí zachycující jeho minulost v thajské armádě i z dob, kdy byl mnichem.


Nakonec se ještě zastavujeme v úplně nově otevřeném outletovém centru Premium Outlet Phuket, což není nijak extra zajímavé, ledaže by někdo toužil nakoupit velice levné značkové oblečení. Chudák taxikářka na nás zase čeká na parkovišti před obchoďákem, tak ji nakonec necháváme o pětistovku navíc.


Po večeři mě přepadá přetížení žaludku, které později vyústilo v nemilou střevní příhodu na jejímž konci byl křest záchodové mísy, takže jsem byl následně několikrát počastován nelichotivou přezdívkou Mr. Šavlička. Dodnes nevím, z čeho mi bylo zle, ale vždy to bylo po návštěvě té samé restaurace. Pochybuju ale, že jídlo zde bylo špatné, dokonce koketuji s alergií. Jisté je, že od této chvíle omezuji konzumaci thajského jídla na nezbytné minimum.



Den 8 - 26.11. - Šnorchlování v NP Similany -

www.similans.net


Když se řekne opravdu luxusní šnorchlování a potápění, jsou Similany jednou z nejlepších variant nejen v Thajsku, ale v celé Jihovýchodní Asii. Děvet ostrovů vzdálených od pevniny asi 60 km, dostalo své pojmenování podle malajského výrazu sembilan, čili devět. Toto poměrně odlehlé souostroví, tvořící národní mořský park, je návštěvníkům uzavřeno od půlky května do půlky listopadu kvůli monzunovým dešťům a rozbouřenému moři. Ačkoli má každý z ostrůvků svůj název, pro zjednodušení jsou ještě očíslovany od jedničky do devítky směrem od jihu k severu.


ostrov Similan
Similan Island, Národní park Similany

I když se dá k těmto ostrovům dostat z Phuketu, je to přes 100 km po vodě a cesta by zabrala příliš času. Cestovní agentura, u které jsme si zaplatili výlet (2600 B), nabízí odjezd z přístavního mola Thap Lamu v provincii Phang Nga, odkud se také oficiálně na Similany odjíždí. Budíček je třeba nařídit na brzkou ranní hodinu, protože již v šest ráno nás vyzvednou u bungalowu. Jedeme na sever přes celý Phuket, přes Sarasinský most na pevninu a podél pobřeží Andamanského moře směrem na Khao Lak. V Thap Lamu se sjíždějí další a další mikrobusy svážející všechny milovníky podmořského života. Organizátoři akce rozdělují lidi pomocí barevných označení do skupin, z nichž každá dostane svého průvodce. Naše průvodkyně ale bohužel není vůbec hezká, do poslední chvíle si dokonce nejsme jisti, jestli je to člověk nebo gorila. K dispozici je i výbava pro šnorchlování a prášky na žaludek pro případ, že by někdo neunesl houpání lodi a potřeboval vyprázdnit útroby. K Similanům je to necelou hodinu a půl plavby.


výhled ze skal
Výhled ze skal na Similan Island

Jako první na nás čekají křišťálově čisté moře a vodní svět kolem ostrova Ba-Ngu (ostrov č.9). Pozorujeme množství ryb, kterých se to kolem nás jenom hemží. Nějaký chlápek z naší lodi prý viděl mořskou želvu. Radovánky trvají jen pár minut a zvedáme kotvy. Delší pauza je v plánu na vedlejším a zároveň největším ostrově souostroví, Ko Similan (ostrov č.8). Pro účastníky výletu je tu připraven oběd v podobě thajských specialit a ryb. Naše trojice sdílí společný stůl s mladým švedským párem, který v následujících minutách zažívá další tsunami, tentokrát v podobě hbitých rukou a čelistí Smažáka s Kalenďákem, které se přehnali přes stůl s dobrotami jako obrovská přívalová vlna. Po jídle je dostatek času na koupání a povalování se na bělounkém písečku rajského ostrova. Dokonce jsme se vyšplhali i na žulové útesy čnící nad pláží. Je z nich nádherný výlet na pláž a pobřeží i na další ostrov v okolí. Tyto ostrovy mi díky těmto granitovým útvarům připomínají Seychely a jsou geologicky úplně něčím jiným, než co jsme doposud viděli během minulých výletů po Thajsku.


Další šnorchlování si dopřáváme u ostrova Payu (ostrov č.7). Je toho hodně, co lze v oceánu kolem Similan při potápění spatřit, kromě desítek druhů ryb i mořské želvy, některé druhy žraloků, rejnoky manta nebo žraloky velrybí. Posledním ostrovem, který jsme v tomto tropickém ráji navštívili, byl Mieng Island (ostrov č.4), další ostrov se skvostnou pláží a možností ubytování (ubytovat se lze i na ostrově Similan). Navíc zde sídlí i správa celého parku. Pomalu se nachýlil čas odjezdu zpět do Khao Laku a dále na Phuket. Komu se zdál tento výlet krátký, může příště zvolit variantu s přenocováním ve stanu nebo jednoduchém pokoji. Každopádně jsou Similany neobyčejně krásným místem, které můžu všem vřele doporučit.



Den 9 - 27.11. - Výlet do džungle -

www.khaosok.com


Tak zase vstáváme brzo, do národního parku Khao Sok je to přeci jen pořádný kus cesty. A opět hledáme nějaký taxík schopný odvézt nás přibližně 200 km k parku a 200 km zpět. Kupodivu se domlouváme hned s prvním chlápkem, který ale zjevně netuší, kde se Khao Sok nachází a vůbec to vypadá, že ještě v životě neopustil Phuket. Mapa by mu pomohla, ale to by nesměla být psána v latince. No nakonec přeci jen vyjíždíme, za smluvenou cenu 4000 B a kopírujeme včerejší trasu na Khao Lak.


tabule upozorňujícíc na nebezpečí tsunami
Takovéto cedule najdete kolem thajského pobřeží všude
ostrov Poda
Ostrov Poda (Krabi) 26. 12. 2004 zde voda dosahovala výšky 4 m.

Khao Lak je velké turistické centrum u břehů Andamanského moře a spolu s Ko Phi Phi zde došlo k největším materiálním škodám a ztrátám na životech během ničivého tsunami v roce 2004. Jedno z nejsilnějších zemětřesení, které bylo kdy naměřeno, vypuklo 26.12.2004 v době, kdy v thajských letoviscích trávili vánoční svátky tisíce turistů. Zemětřesení s epicentrem asi 150 km od pobřeží Sumatry vyvolalo obří vlny tsunami, které právě v Khao Laku dosahovaly odhadem přes 13 m. Asi nikdo, kdo tuto hrůzu nezažil na vlastní kůži, si nedovede představit tu obrovskou sílu vodní masy, která drtí vše, co se jí postaví do cesty.


Dlouhé a mělké pláže Khao Laku tuto sílu ještě znásobily, takže přílivová vlna dosáhla stovek metrů do vnitrozemí. Podle našeho průvodce byla jedna z lodí thajského námořnictva nalezena až 3 km ve vnitrozemí. Phuket byl díky odlišnému reliéfu pobřeží a spoustě výškových hotelů ušetřen od nejhoršího, i když si tu neštěstí vyžádalo téměř 300 lidských životů. Vlnu tsunami částečně odblokoval i ostrov Sumatra. Phuket zase trochu ochránil Ko Phi Phi, ale v tomto případě tu byl problém s politikou nestavění vysokých budov, takže tu také došlo ke značným ztrátám. Celkem v Thajsku přišlo při tsunami o život potvrzených téměř 5 a půl tisíce lidí (z toho v provincii Phang Nga, kde leží i Khao Lak skoro 4 a půl tisíce), dodnes se některé osoby pohřešují nebo nebyly nikdy identifikovány, takže se celkový počet obětí v Thajsku odhaduje na 8 tisíc. Jednou z obětí se stal i vnuk současného thajského krále. Zemětřesení citelně zasáhlo thajskou ekonomiku a turismus, dokonce pozměnilo i tvář Země, když změnilo linii pobřeží a bylo příčinou vzniku nových ostrovů. (Zdroj: www.inet.co.th/tsunami, en.wikipedia.org). Videa lze shlédnout na adrese www.asiantsunamivideos.com. V Khao Laku byl obětem tsunami postaven památník a můžete tu navštívit i Muzeum tsunami.
Díky událostem z roku 2004 vybudovalo Thajsko varovný systém, který má v případě nebezpečí ochránit přímořské oblasti před blížící se vlnou tsunami. Sami zde můžete vidět signální věže s megafony, které byly instalovány podél pobřeží. Během našeho pobytu jsme viděli desítky cedulí informujících o evakuačních cestách v dané oblasti.


národní park Khao Sok
NP Khao Sok

V městečku Takua Pa se silnice větví, na sever pokračuje směrem na Ranong, my ale jedeme po silnici č. 401 na východ směr Surat Thani. Z této silnice se po několika kilometrech odbočuje k národnímu parku Khao Sok.
V parku se nachází nejstarší deštný prales na světě a je největším panenským pralesem v jižním Thajsku. Poté, co tu byla na řece Pasaeng postavena přehrada, vzniklo jezero s desítkami ostrovů. Park nabízí velkolepou podívanou na vápencová pohoří, jeskyně, vodopády, řeky a potoky a samozřejmě nekonečnou plochu zeleně několika vegetačních stupňů. Kromě toho je domovem mnoha druhů zvířat, jmenujme třeba opice, tygry, leopardy, malajské medvědy, tapíry, slony ze savců, kobry a hroznýše z plazů. Ze zástupců ptačí říše stojí za povšimnutí zoborožci. Většinu zvířat ale nemáme šanci spatřit, neboť žijí stranou turistických stezek nebo jsou aktivní v noci.


had v národním parku Khao Sok
NP Khao Sok
varan v národním parku Khao Sok
NP Khao Sok

U vstupu do parku si dáváme oběd a získáváme plánek parku. Bohužel ale zjišťujeme, že většina turistických stezek je kvůli špatnému stavu od června do půlky prosince uzavřena. Vydáváme se tedy na cestu po zbylé části, podél řeky k vodopádům Wing Hin a Bang Hua Read. V návštěvnickém centru je k vidění naložená obrovská kobra a model Rafflesie, jedné z největších rostlin světa, jejíž květ může dosahovat v průměru až 80 cm. Bohužel se její květ rozevírá v době někdy kolem ledna či února a vydrží jen asi týden, pak odkvétá přičemž vydává příšerný smrad přirovnávaný k smradu z hnijících mrtvol. V pralese je nějaký druh hmyzu (byl i v pralese na Phuketu), který vydává děsivý zvuk připomínající poplašný alarm a tohle kvílení je nám v patách po celou cestu. Jsme obklopeni neuvěřitelnou škálou a směsicí rostlinných druhů, od bambusových hájů po stromy dosahující výškek desítek metrů. Kolem jdoucích Němců se ptáme, jestli viděli nějaká zvířata. Ukazují nám fotky opic a nějaké žáby a ještěrky. Navíc si odnášejí i drobná zranění na noze způsobená pijavicemi. Naším největším fotografickým úlovkem byl jeden varan a had, kterého jsme později identifikovali podle knihy o thajských hadech jako Rhabdophis nigrocinctus (green keelback), jistý druh užovky. V pralese je hrozné vedro a vlhko, takže po zkušenostech z phuketské džungle si na konci treku vybalujeme záložní oděv a převlékáme úplně promočená trika.








<-- ZPĚT| DÁLE -->