...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Přílet do Bangkoku
Den 3   Bangkok
Den 4   Odlétáme na Phuket
Den 5   Záliv Phang Nga
Den 6   Ko Phi Phi
Den 7   Phuket
Den 8   NP Similany
Den 9   NP Khao Sok
Den 10  Opět Phuket
Den 11  Krabi
Den 12  Bangkok a odlet


Thajsko, info o zemi



Thajsko, deník, část IV.

Den 10 - 28.11. - Volný den na Phuketu -

Předposlední den před odletem domů trávíme ve volnějším tempu na Phuketu. Hlavně chceme vyzkoušet nějakou pláž, protože jsme se tu koupali vlastně jen jednou. Náš bungalow patří do portfolia Boomerang Village italských provozovatelů, kde jsme se původně zajímali o ubytování. Tehdy nebylo k dispozici nic volného, tak sem alespoň jezdíme na snídaně a večeře. Paolo, jeden z majitelů, nás jezdí vyzvednout autem a následně zase přiváží zpět. Správce našeho areálu, kterému říkame Ping Pong, mu na naše požádání vždy zavolá, přičemž s námi prohodí několik slov. Snídaně v Boomerang Village stojí 200 B a je výborná, evropská včetně kapučína. Večer tu vaří jak thajská jídla, která se svými azbestovými žaludky upřednostňují Michal s Mírou, tak i italskou kuchyni, kterou si dávám já. Asi si hodně lidí trhá vlasy a považuje za hřích jíst v Thajsku tahle jídla, ale mně už je z té rýže a palivých omáček zle. Navíc žaludek nic moc, tak to nechci zbytečně hrotit.


Laem Phromthep, nejjižnější část Phuketu
Laem Phromthep - nejjižnější místo Phuketu

Dopoledne trávíme nepodstatnými nákupy a na oběd se přesouváme k nám na Karon Beach, do švédské restaurace na hlavní třídě. Kromě dobrého jídla tu za barem pracuje jeden ladyboy, neboli ženomuž, tedy původně muž, který si nechal částečně nebo úplně změnit pohlaví. My pro ně máme pracovní název "lejďáci" a na ulici jich tu potkáte poměrně dost. Někdy je ale docela těžké je rozpoznat a nejeden sexuchtivý turista byl nemile překvapen, co že si to přivedl na pokoj. Někteří z nich jsou ale vyslovení zjevy. Nejvíce jsme se pobavili jednou večer cestou z večeře, když jsme míjeli atraktivní černovlásku v minisukni, po které se všichni otočili a s hrůzou pak zjistili, že má pod nosem kníra.
Během války ve Vietnamu si sem jezdili odpočinout a zařádit američtí vojáci a od těch dob se Thajsko postupně stávalo všeobecně známou a vyhledávanou sexuální destinací. S trochou nadsázky lze říct, že potkat tu na ulici smíšený pár bělocha s Thajkou je tak častý jev, jako potkat v Čechách na silnici škodovku. A když tak pozorujeme některá individua vykračující si bok po boku s krásnou Asiatkou, lze jen konstatovat, že tady má šanci skutečně každý. Jinak na těchto stránkách najdete vyčerpávající informace o této problematice, neboť stránky píše opravdový znalec, ostřílený mnoha návštěvami thajských go go barů.


Odpoledne vyrážíme na pláž Nai Harn Beach na jihu Phuketu, jednu z nejhezčích pláží na ostrově a každopádně klidnější než je třeba ta v Patongu. Vůbec celá tahle oblast je opravdu krásným místem bez davů lidí a hezkým kouskem přírody. Silnice se tu klikatí mezi kopci a skýtá spoustu nádherných výhledů na moře. Kousek odtud je také Kata View Point, jedno z nejfotogeničtějších míst Phuketu. Z vršku lze pozorovat pláže a zálivy Kata Noi, Kata a Karon. Proto se to tu v thajštině také jmenuje "Kopec tří pláží". Pokud se sem nedostanete, určitě v nějakém obchodě seženete pohled.


západ slunce na jihu Phuketu
Západ slunce na jihu Phuketu

Laem Phromthep je úzký výběžek pevniny zasahující do moře a zároveň nejjižnější bod na mapě Phuketu. Skalnatý mys porostlý palmami láká každý den návštěvníky, aby zde pozorovali západ slunce. Počítali jsme s tím, že tu asi nebudeme sami, ale skutečnost předčila očekávání. Přilehlé parkoviště bylo plné autokarů, taxíků a tuk tuků, takže jsme tuto podívanou sledovali za asistence stovek přihlížejících.


Na hlavní ulici u Karon Beach (ostatně jako ve všech turistických místech), po které se denně pohybujeme, se opakuje stále stejný rituál. Před obchody s látkou a obleky, kterých je tu několik, postávají prodejci a unavují kolemjdoucí s nabídkou ušití levných obleků. Pak jsou tu tuk tukáři donekonečna nabízející odvoz, stánkaři lákající ke koupi kýčovitých triček a masérky z masážních salónů schopny namasírovat nejen tělesnou schránku, ale i vaší nervovou soustavu když jdete kolem. Podtrženo sečteno tu stačí projít jednou tam a zpátky a máte hlavu jak pátrací balón a jdete raději pryč nebo zmizíte v baru.


Po pravdě řečeno by ale návštěva Thajska nebyla kompletní, kdyby jsme tu alespoň jednou na nějakou masáž nezašli. Thajsko má v tomto směru dlouhodobou tradici a i u nás poslední dobou vyrostlo salónů nabízející thajské masáže jak hub po dešti. Masáže tu najdete na každém kroku, i na pláži si během koupání a chytání bronzu můžete odskočit nechat trochu pomuchlat tělo. Na závěr pobytu jsem si v jednom ze salónů vybral hodinovou masáž nohou (250 B), zatímco Michal sténal, jak při lámání v kole, během stejně dlouhé klasické thajské masáže (200 B).



Den 11 - 29.11. - Krabi -

Včera večer proběhla diskuze, kde strávit poslední den na ostrově. Kolem Phuketu je rozeseto mnoho ostrovů a ostrůvků, z nichž některé, jako třeba Coral Island nebo Ko Racha Yai, přímo vybízejí k průzkumu se šnorchlem a maskou na hlavě. Nakonec se ale rozhodujeme a kupujeme výlet na Krabi.


Chicken island
Chicken Island, provincie Krabi

Krabi je nejen turistické město ve stejnojmenné provincii, ale hlavně další místo s vápencovými útvary tyčícími se nad hladinu moře, exkluzivními plážemi i pěkným šnorchlováním.
Poprvé zastavujeme s naším speed boatem a v doprovodu dalších spoluvýletníků u malé skály načervenalé barvy. Moře kolem útesu je totiž bohaté na korálová uskupení, takže se všichni vrhají do oceánu objevovat krásy podmořského života. Kalenďák vybaven podvodním pouzdrem na foťák cvaká o sto šest a když kolem něj z lodi naházejí sušenky, které přilákají hejna ryb (tiger fish), vypadá to, jak kdyby se ocitl v Amazonce plné piraní.


Na horizontu se rýsují siluety skal typických pro oblast Krabi. Míjíme Chicken Island oficiálně Koh Kai, který svým tvarem skutečně připomíná hlavu kuřete a hned za ním přistáváme u malých ostrůvků jménem Koh Mor a Koh Tap. Ostrovy jsou spojeny písečnou lavicí, po které lze přejít z jednoho na druhý. Během odlivu lze dokonce po podobné spojnici přejít i na Chicken Island, takže je celé tohle seskupení vlastně jediným ostrovem. Desítky lidí, které sem přivezly výletní lodě a longtail boaty (dlouhoocasé lodě pojmenované podle dlouhého tyčovitého lodního šroubu patří k typickému koloritu thajských moří i řek), si tu vychutnávají hlavně krásné koupání v křišťálově čisté vodě.
Kousek odtud je Poda Island, další o nic méně krásné místo s velkou pláží a fotogenickou skálou kousek od pobřeží. Na pláži nemůže chybět informační cedule o únikových cestách v případě vln tsunami a sloupek, ukazující kam až sahala voda během prosincové tsunami v roce 2004, z čehož je jasné, že jedinou možností záchrany zde byl útěk do kopců ve středu ostrova.


ostrov Poda
Na ostrově Poda

V zálivu Phra Nang nebo také Railay Bay máme čas na zevrubnou prohlídku Princess Cave. Jeskyně je ukryta pod vysokým vápencovým masívem, hojně využívaným horolezci, kteří tu zdolávají jeho stěnu a je v ní také soustředěna celkem slušná sbírka falických předmětů, symbolů plodnosti. Kromě procházky podél pláže tu usedáme k obědu ve společnosti dvou holek z Libanonu, které taky hodně cestují a v Thajsku jsou již počtvrté. Dokonce měly nějaké ponětí o naší zemi, což vždycky potěší. Tady nás také zastihl jediný déšť během celé návštěvy Thajska. Asi desetiminutovou průtrž mračen jsme strávili v pohodlí pod střechou restaurace na Railay Beach.
Putovaní po oblasti Krabi končí na pláži Ao Nang. Pobřežní silnici tu lemuje množství krámků se suvenýry, restaurací a barů, kde pomáhají turistům od přebytečných peněz.



Den 12 - 30.11. - Zpátky v Bangkoku a let do Evropy -

Konec našeho thajského turné se neúprosně nachýlil. Ráno nám letí letadlo do Bangkoku, odkud o půlnoci vyrážíme zpět do Amsterdamu. Sjednaný taxík na letiště je přesný jak hodinky. Vůbec v tomhle směru si za celou dobu na Thajce nemůžeme stěžovat. Loučíme se s Ping Pongem a necháváme mu nějaký bakšiš od cesty, takže nás se spokojeným výrazem ve tváři doprovází k autu a ještě se ptá, jestli sem přijedeme znovu.


Bangkok, park Lumphini
Zeleň parku Lumphini s výškovými budovami v pozadí

V Bangkoku máme spoustu času, takže se vydáváme do centra. Nejdřív si ale necháváme v úschovně zavazadla, aby jsme je netahali s sebou po městě. Expresním autobusem se necháváme odvézt k parku Lumphini v samotném srdci metropole.
Park Lumphini je místem, kde se můžeme na chvíli oprostit od hluku a smradu okolních ulic a relaxovat obklopeni trávníky a stromy. Cesty parku brázdí cyklisté i vyznavači joggingu, cvičí se zde aerobic nebo tai-chi. Uprostřed parku je jezero, kde si lze vypůjčit loďky. Po parku se navíc promenádují obrovští varani již docela zvyklí na přítomnost lidí, takže se k nim můžete přiblížit na poměrně krátkou vzdálenost. Člověk se trmácí stovky kilometrů do národních parků a pak najde tyhle ještěry přímo uprostřed Bangkoku.
Ulice vedoucí od parku směrem k obchodnímu centru je plná výškových budov ze skla a oceli, před nimiž se krčí malé domky duchů. Další z kontrastů moderního života a dávných tradic. Domečky, stojící na kuřích nohách, najdete v Thajsku snad před každým domem, ať už je to takováto moderní budova nebo polorozpadlá barabizna. Některé jsou skromné, jiné bohatě vyřezávané, hýřící barvami, všechny ale pojí stejný účel, za jakým byly postaveny. Odpradávna se tu věří, že půda, na které byl postaven nový dům, patřila dříve duchům, které si je nutno usmířit a postavit jim jiné obydlí. Nový domek pro duchy je vysvěcen a majitelé sem nosí obětiny v podobě květin, jídla a pití a zapalují vonné tyčinky.


varani v parku Lumphini
Plazící se monstra (monitor lizard) v parku Lumphini

V sousedství parku Lumphini je centrum s mrakodrapy a obchoďáky, kde dokupujeme ještě nějaké dárky a stačíme se ještě svézt Skytrainem. Největší z obchoďáků je Central world (www.centralworld.co.th), obrovský komplex více než 500 obchodů, desítek restaurací, kin a také centrum zábavy. V nákupním centru Siam Paragon navštěvujeme tamní samoobsluhu s potravinami a musím říct, kam se hrabou naše nejlepší supermarkety. Obzvláště oddělení s ovocem stojí za podrobnější zastávku. V Thajsku jako tropické zemi se samozřejmě pěstují desítky druhů ovoce, které člověk z Evropy většinou ani nezná jmény. I když jich je docela dost k sehnání i u nás, tady je seženete čerstvé a hlavně za hubičku. Na ulici se ovoce prodává třeba už nakrájené, připravené hned k jídlu, nebo tu z něj dělají výborné šťávy a džusy. Přehled některých druhů thajského ovoce najdete zde.


Kalenďák si v sámošce kupuje durian, který už chceme dlouho ochutnat. V celku vypadá jako obrovský kaštan, ale tady prodávají již vyloupanou dužinu ledvinovitého tvaru. O durianu kolují strašlivé zvěsti dík jeho nezaměnitelnému odéru. Kolem tácků s durianem se táhne zápach citelný několik metrů daleko. Pár cizinců, evidentně neznalý tohoto druhu ovoce, zmateně krouží kolem a hledá zdroj tohoto zápachu, přičemž si navzájem kontrolují podrážky bot. Mezi zápisky z cest cestovatelů kolují v souvislosti s aromatem durianu nejrůznější expresivní a hanlivá slova, která jej přirovnávají k zápachu ze zpocených ponožek z posilovny nebo pokáleným podvlíkačkám, já bych ale jeho vůni nedokázal připodobnit k ničemu. Durian je prostě durian. Toto ovoce je ale mezi Thajci velice populární, i když je jeho konzumace na některých veřejných místech zakázána. Míra hodlá pozřít tohoto krále ovoce venku před nákupním centrem. Dva kousky krémové konzistence v něm zmizí během několika vteřin a už se ubírá k záchodům umýt si špinavé ruce. My sedíme na lavičce a můžeme se umlátit smíchy, protože se za ním otáčí mladá holka, rukou si zacpává nos a nechápavě kroutí hlavou.


Thajsko se s námi loučí neony rozzářeným centrem Bangkoku, někde dokonce s rozsvícenými vánočními stromky. V celkem slušné dopravní zácpě máváme na taxík na letiště za 500 B. Staví nám pohodář, kterého cena zjevně nějak extra nezajímá, za to se baví zjišťováním cen za jídlo a pití v restauracích , které jsme platili my v porovnání s těmi, které platí Thajci, přičemž se po každé položce směje na celé kolo. Nám je to ale úplně jedno a sdílíme s ním jeho zábavu.








<-- ZPĚT| DÁLE -->