Zpět na hlavní stránku o Západní Austrálii
Deník z cesty po ZA
Mapa trasy
Den 1 - 25.10. - Odlet
Notoricky známá cesta na Mnichovské letiště proběhla bez komplikací. Vše se odehrává dle již tolikrát absolvovaného scénáře: Urlauberparkplatz P41, kde
odkládají své plechové miláčky všichni dovolenkáři mířící za sluncem, tři stanice busem až k letištnímu terminálu, check in u přepážky osvědčené společnosti Emirates a poslední revize letištních záchodů. Pak už jen nástup do Airbusu A330 směr Dubai a následný přestup na letadlo Boeing 777 letící do Perthu. Časový posun nás okrádá o značnou část následujícího dne, takže v
Perthu přistáváme 26.10. kolem páté večer místního času.
Den 2 - 26.10. - Konečně v Austrálii
Naše očekávání slunných zítřků poněkud zmrazil pohled na letištní plochu skrápěnou deštěm a teplota vzduchu kolem 16°C. Jak se později ukázalo, venku byl
navíc vítr jak v Himalájích, který neustal po následující tři dny, takže sen o brzkém koupání v Indickém oceánu se rozplynul jak pára nad hrncem.
Konečně jsme tedy pokořili pátý kontinent. Stojíme ve frontě na imigračním oddělení, v rukou třímáme fialový pas, vytištěné vízum a vyplněný vstupní formulář. Úředníci se ale víc jak o
naše osoby zajímají spíše o obsah našich zavazadel. V Austrálii, a v té západní obzvláště, panují totiž přísná karanténní opatření, jejichž smyslem je zamezit dovozu jakýchkoliv potravin do země.
Všechno jídlo, včetně ovoce, zeleniny, ořechů, semen apod. musíte vyhodit do předem připravených košů, jinak se vystavujete přísným sankcím, takže se rychle zbavte všech řízků, vajíček, paprik a májek, které si s sebou z domova vezete :-).
Tašky jsou pečlivě zkontrolovány a vše ještě jistí psí kontrolor, který brousí mezi kufry a vyhledává nějakou tu zapřenou štangli lovečáku. Podobná bezpečnostní opatření nejsou jen na letištích, ale karanténní kontroly jsou třeba i na silničních přechodech mezi Západní Austrálií a Severním teritoriem.
V letištní hale si u společnosti Thrifty půjčujeme auto jen na tři dny, neboť na Uluru a na další cestu z Perthu na sever máme již auta rezervována. Podle mapy směřujeme k místu našeho noclehu, kterým je městská část Cottesloe, nedaleko od oceánu. Perth je na první pohled úhledně vyhlížející město, protkané sítí dobře značených rychlostních komunikací a plné parkové zeleně. Do našeho apartmánu (noc za 120 AUD, http://www.stayz.com.au/8098) jsme dorazili skoro za tmy. Nyní bylo nejdůležitější sehnat zásoby na snídaně a nějakou tu chmelovinu. Austrálie již neplatí za zemi, kde je hodně levno. O tom, že se tu za poslední léta dosti zdražilo jsme slyšeli z několika zdrojů a ceny potravin v nedalekém supermarketu nás v tom jen utvrdily. Toastový chleba za 4.90 AUD, kilo pomerančů 6 AUD, velká PET lahev vody 2,50 AUD atd.
V Austrálii je prodej alkoholu
značně omezen, takže pivo v obyčejném supermarketu neseženete. Abyste tu mohli prodávat alkohol, musíte mít potřebnou licenci, která je pravděpodobně velice drahá, takže prodej piva , vína nebo něčeho ostřejšího je soustředěn do specializovaných obchodů nesoucí jména jako Liquor shop, Liquor land, Bottle shop apod. Některé z nich jsou postaveny systémem Drive thru, podobně jako v Čechách u Mc Donalda, takže si z auta u okénka objednáte třeba šest kousků a pokračujete vesele dál, což působí docela humorně. Takže si na sklonku dne
kupujeme v Liquor store Perth balení šesti 375 ml lahví piva značky XXXX za 12 AUD, které nám brzy dají zapomenout na dlouhou cestu k protinožcům.
Top
Den 3 - 27.10. - Objevujeme Perth
Hlavní město Západní Austrálie je jedno z nejizolovanějších hlavních měst světa. Do Adelaide, jiného nejbližšího hlavního města, je to po silnici 2690 km a letadlem
z Perthu doletíte dřív do Indonésie než na východní pobřeží Austrálie. Jinak se může Perth pyšnit nejvyšším počtem hodin slunečního svitu za rok, než kterékoliv jiné australské hlavní
město, čemuž se nám teda momentálně ani nechce věřit.
 |
| Centrum města s mrakodrapy |
Perth tvoří mnoho a mnoho městských částí nebo čtvrtí. Tak třeba centrum města se jmenuje Perth City. V síti ulic a uliček najdete spoustu příležitostí k nákupům nebo k posezení v restauracích či kavárnách. Středem veškerého nákupního šílenství jsou ulice Hay street, Murray street a v tudorovském stylu vyvedený London Court. V davu lidí lze občas spatřit zástupce původních obyvatel Austrálie, Aborigince, nezřídka v podroušeném stavu, neboť je o nich všeobecně známo, že příšerně chlastaj.
 |
| Perth - radnice |
Aboriginci tu žili desítky tisíc let před tím, než první bílí kolonizátoři z Evropy doplachtili ke břehům "Terry Australis" a začali je vytlačovat z jejich území. I dnes je otázka Aboriginců nevyřešena a zůstává velkým problémem australské společnosti. No ale zpět k Perthu. Ačkoli se zdá, že město leží u oceánu, není tomu tak.
Perthem protéká řeka Swan, která v těchto místech tvoří nezvykle široký záliv, který brázdí desítky jachet a výletních lodí. Přímo na nábřeží se do výšky 80 m tyčí skleněná vyhlídková věž jménem Swan Bells. I když Perth uspokojí zájmy snad každého návštěvníka, milovníci historických památek si tu na mnoho nepřijdou. V centru města je pár katedrálek, někdy vklíněných mezi moderní výškové budovy, tak jak je známe z měst amerického typu, St.Georges Cathedral, St.Andrews Church a St.Mary's Cathedral, která byla ovšem během naší návštěvy ukryta pod obludným lešením. Po Hay street směrem na východ, lze dojít, kolem Radnice (momentálně oděné do vánočního hávu), až k Perthské mincovně.
Top
Den 4 - 28.10. - Akvárium, Kings Park a Fremantle
Probouzíme se do dalšího chladného dne, takže hned ráno pouštíme televizi a hledáme nějakou předpověď počasí. Teplota nic moc, alespoň
se vyjasňuje a taky vítr se uklidnil. Plánujeme další den v Perthu. Jedeme z Cottesloe podél pobřeží na sever do přístaviště Hillarys, kde se
nachází Akvárium Západní Austrálie (www.aqwa.com.au, vstupné 26 AUD). Co tu můžete vidět
jednoduše vystihuje motto celé atrakce: "Prozkoumejte 12000 km západoaustralského pobřeží během jediného dne". Expozici, rozdělenou dle několika regionů ZA,
tvoří zástupci podmořského světa od jihozápadu až po tropický sever. Nejzajímavější částí celého parku je bezesporu obrovské akvárium se třemi
milióny litry mořské vody, jímž prochází 98 m dlouhý průhledný tunel, kolem kterého se prohánějí žraloci, rejnoci, mořské želvy a spousta dalších ryb a
mořských potvor.
 |
| Památník obětem války v Kings Parku se siluetou Perthu v pozadí |
Z Hillarys pokračujeme rovnou do centra města, do perthského parku číslo jedna, jímž je Kings Park. Pro místní i pro turisty je Kings Park ideálním
místem odpočinku a vyhledávanou oázou klidu. Park byl pojmenován podle anglického krále Edwarda VII a má rozlohu 400 ha. Navíc leží na kopci, takže je odtud
super výhled na městské panorama s mrakodrapy a řeku Swan klikatící se pod ním. Součástí Kings Parku je i Botanická zahrada (vstup zdarma) se stovkami
druhů rostlin a stromů, na které můžete v ZA natrefit (třeba baobaby). Pravidelné ceremonie se konají u památníku obětem obou světových válek z řad australských
vojáků i vojaček. Takže pokud máte v Perthu nějaký ten čas navíc, určitě se sem vypravte na piknik, procházku buší, kde vám nad hlavou poletují papoušci, nebo
se jen tak válet na sluncem vyhřátém trávníku. Kromě toho se v Kings Parku konají hudební koncerty a další kulturní akce a místní zde pod širým nebem
uzavírají sňatky. Více o Kings Parku na této stránce.
 |
| South Terrace - Fremantle |
Ještě není tak pozdě, takže nabytý den pokračuje návštěvou Fremantlu. Fremantle, Australany zvaný Freo, lze v podstatě považovat za předměstí Perthu a
je s ním spojen autobusovou i železniční dopravou. Je to také místo, kde řeka Swan končí svou pouť a vlévá se do Indického oceánu. Najdete tu proslulé trhy
Fremantle markets, přístav a námořní muzeum. Na první pohled poněkud omšelá stavba Round Housu připomíná spíše válečný bunkr. Byla postavena
jako vězení v roce 1830 a je tak nejstarší veřejnou budovou v ZA. Centrum města protíná ulice jménem South Terrace neboli též Cappuccino Strip, kde se to
restauracemi a kavárnami jenom hemží. Bulvár lemují krásné starobylé budovy, před nimiž navštěvníci tohoto městečka srkají z šálků svá kafe. (Večeře na South Terrace,
výborný Spaghetti marinara, 23 AUD). Jak píše oficiální web Fremantlu, posedět jen tak beze spěchu a shonu u kafíčka a pozorovat ruch na ulici kolem sebe je
prostě "very Freo".
Za soumraku jsme dorazili na pláž Cottesloe beach, kde nás nejvíce potěšilo hejno loriů mnohobarvých (rainbow lorikeet), kteří za příšerného rachotu okupují
přilehlé stromy.
Top
Den 5 - 29.10. - Cesta do středu kontinentu
V noci se měnil čas, ale zatímco u nás se ručička hodinek posunula o hodinu zpátky, v Západní Austrálii naopak o hodinu dopředu, takže tu je časový
posun rázem z +6 na +8 hodin. Ještě si musíme v televizi změnu času ověřit, neboť dnes odlétáme na krátkou návštěvu "rudého vnitrozemí", tak ať nezmeškáme
letadlo. Let k Ayersově skále včetně ubytování v přilehlém resortu máme placený už z Čech u Qantas Holidays a nutno dodat, že nešlo o nijak levnou záležitost. Všeho všudy slabých čtyřiadvacet hodin, které celý výlet trval,
se dalo srovnat s cenou za týdenní zájezd do Egypta, pronájem auta nepočítaje. Ale tento symbol celé Austrálie jsme chtěli moc vidět a nakonec jsme
nelitovali.
Auto vracíme u terminálu pro vnitrostátní lety, kde si v důmyslném a plně automatickém systému úschovy zavazadel zamykáme kufry, protože do malého Boeingu
707 je nechceme cpát. U check-inu předkládáme elektronické letenky a za pár minut už sedíme ve stroji přidružené společnosti Qantaslink, zajišťující regionální
leteckou přepravu. Let z Perthu na Ayers Rock trvá kolem dvou hodin, během něhož pozorujeme nehostinnou poušť australského vnitrozemí a občasná vyschlá solná jezera, které se střídjaí hluboko pod námi. A pak už ji vidíme. Krásná, mysteriozní Ayersova skála, díky níž do této oblasti každoročně zavítá tisíce návštěvníků. Letoun udělá
malou otočku a přistává na místním maličkém letišti.
 |
| Po cestě k Ayersově skále |
Jsme v Severním Teritoriu a ručička hodinek se opět dává do pohybu, tentokrát o půl hodiny dopředu. Venku je konečně teplíčko, kolem 30 stupňů.
V letištním terminálu si pronajímáme obří Nissan a jedeme se ubytovat do 6 km vzdálené Yulary. Yulara, neboli Ayers Rock resort, je středisko postavené pro návštěvníky
Národního parku Uluru - Kata Tjuta. Najdete tu ubytování od luxusních hotelů po kemp, samoobsluhu i čerpací stanici. Místní návštěvnické centrum poskytuje dostatek informací o celém parku, prodávají tu mapy a suvenýry. Každý den zveřejňují přesný čas, kdy vychází a zapadá slunce, neboť skály právě za těchto světelných podmínek září nezapomenutelnými odstíny barev. Komplexní informace o resortu a národním parku najdete na této adrese.
Ayers Rock (v jazyce domorodců Uluru) patří mezi největší monolity světa. Z roviny oranžového nekonečna, travnatých trsů Spinifexu a nízkých křovisek
se zvedá až do výšky 348 m, a to se předpokládá, že jeho drtivá část je ukryta pod zemí. Uluru je opravdu gigantický balvan o délce 3,6 km,
šířce 2,4 km s obvodem 9,4 km. Jedná se o druh pískovce, jehož rudou barvu mu propůjčují železité minerály za působení klimatických vlivů. Toto území
bylo navráceno původním domorodcům, kmeni Anangů, kteří jej spravují společně s australskou vládou. Pro samotné Aborigince má tento kraj, včetně skal, nesmírný
kulturní a náboženský význam.
 |
| Výstup na Uluru |
Výstup na Uluru není zakázán, nicméně Aboriginci si nepřejí, aby turisté narušovali jejich posvátná místa
(v jazyce Anagů Wanyu Ulurunya tatintja wiyangku wantima, aneb Prosíme, nevystupujte na Uluru), takže se sami rozhodněte, do jaké míry budete jejich
přání respektovat. Samotný výstup může být nebezpečný a každým rokem si vyžádá i oběti na životech z řad návštěvníků, kteří v horku zkolabují nebo
sklouznou a poroučí se dolů, takže z preventivních důvodů se cesta na skálu uzavírá, pokud hrozí vedra přes 36°C, déšť, silný vítr nebo bouře. Další informace o Národním
parku Uluru-Kata Tjuta najdete zde.
Z Yulary je to ke skále asi 20 km. V budce u vstupu do parku kupujeme vstupenky za 25 AUD na osobu, které jsou platné ještě následující 3 dny.
V dálce už vykukuje Uluru, v odpoledním slunci momentálně nahnědlé barvy. Zastavujeme na focení u Sunset viewing, odkud máme skálu jak na dlani a kde se při západu
slunce hromadí davy turistů lačných snímků "žhavé" skály. Pár kilometrů dál leží Kulturní centrum, kde se můžete blíže seznámit s kulturou a životem Anangů,
případně koupit umělecké předměty vyrobené domorodci. Konečně jsme stanuli u paty Ayersovy skály. Takhle zblízka lze pozorovat, že její stěny jsou plné
jeskyní a výmolů, které tu vykousal zub času. Kolem dokola vedou turistické trasy se spoustou posvátných míst, kam se nesmí vstupovat ani fotit.
Cesta pěšky kolem Uluru vydá, vzhledem k jejím kolosálním rozměrům, za pořádný výlet, ale trasu kolem skály lze absolvovat i autem po silnici.
Na vrchol skály vede stezka, po které jsme vylezli jen prvních pár desítek metrů, abychom si Uluru trochu "osahali". Takhle na dotek je skutečně docela dost kluzká
a i když jsou zde nainstalovány řetězy na přidržení, snad se na nás shora nesesype nějaký Japonec s kamerou.
V těchto končinách poprvé na vlastní kůži poznáváme nesnesitelnou otravnost místních much, které nám bohužel asistovaly takřka všude, kam jsme se v ZA poděli.
Jakmile vytáhnete paty z auta, do několika sekund na vás zaútočí hejna tohoto hmyzu, takže má člověk pocit, jako by měl místo hlavy koňskou koblihu.
Pokud tedy nechcete, aby vám mračna much pravidelně navštěvovala všechny tělní otvory, co jen na hlavě jsou, kupte si tu za pár dolarů síťku přes klobouk a budete mít pokoj.
 |
| Ayersova skála odpoledne ... |
|
 |
| ... a při západu slunce |
|
V Yulaře si kupujeme nějaké věci ráno na snídani, takže pro orientaci uvádím ceny za jídlo v místní samoobsluze: 250g plátkového sýra 2.45 AUD, 680 g bílého
chleba 3.55 AUD, 0.5l džusu 2.67 AUD, 0.5l Nestea 2.85 AUD, 1.5 l vody 3.91 AUD.
Vlahý večer je jak stvořený pro pomazlení se s točeným pivem. V baru našeho hotelu Outback Pioneer čepují několik druhů piv, tak si vybíráme
značku Victoria Bitter (0,4 l za 4,5 AUD). Hotelové BBQ okupuje několik desítek japonských turistů, tak bereme za vděk místním bistrem (Outback burger
10.5 AUD, klokaní wrap 9.5 AUD, pozn. klokan chutná podobně jako hovězí).
Top
Den 6 - 30.10. - Návrat do Perthu
Brzy ráno vyrážíme znovu do Národního parku Uluru-Kata Tjuta, tentokrát do oblasti ukrytou pod druhou částí jeho názvu, tedy Kata Tjuta neboli Olgas,
což znamená v domorodém jazyce Mnoho hlav. Asi třicet km od Uluru se totiž nachází přes 30 skalních dómů, z nichž nejvyšší, Mount Olga, měří 546 km, tedy ještě
více než má Uluru.
 |
| Trasa mezi dómy Kata Tjuta |
První zastávku děláme na Kata Tjuta dune viewing area, odkud lze pozorovat skalní kopule během západu a východu slunce. Nyní jsou ale zahaleny do mlhavého
oparu, takže z fotek není nic moc. Jedeme tedy dále k Olgas. V křovinatém porostu vedle silnice se pasou divocí velbloudi, kterých je v australských
pouštích dle odhadu kolem půl milionu kusů. Kdysi sem byli dovezeni, aby pomáhali s nošením nákladu v drsných podmínkách vnitrozemí a jejich potomci jsou dodnes pro místní
vládu velkým problémem.
V roklinách a údolích mezi rudými dómy vede pár turistických tras. Delší Valley of the Wind Walk (Trasa Údolím větrů) nezůstává nic dlužna svému jménu, neboť
vítr tu fouká opravdu pekelný. Olgas mají pro Anangy stejný náboženský význam jako Uluru, i když nejsou tak známé, a i zde je spousta sakrálních míst.
Náš krátký skok do středu kontinentu se rychle nachýlil ke konci. Kupujeme si ještě nějaké suvenýry a naftu do vypůjčeného auta (1.61 AUD/l) a letíme
zpátky do Petrhu. Qantas nám bohužel posunul hodinu odletu, což kompenzuje malou svačinkou zdarma.
Na letišti v Perthu je pro nás připraveno v pořadí třetí a poslední auto, Nissan X-trail.
 |
| Pohoda v Yanchep NP |
Opouštíme hlavní město a vydáváme se směrem na sever. Ubytování
na dnešní noc máme rezervováno v Národním parku Yanchep, vzdáleném asi 50 km od Perthu. Krásný apartmán v Yanchep Holiday Village
(www.yanchepholidays.com), kde má každý z nás k dispozici svůj vlastní pokoj, stojí cekově 140 AUD.
Navíc je situován hned u parku, takže přímo před našimi okny se pasou klokani a poletují papoušci.
Pokladna Yanchep NP je pro dnešek už bohužel zavřená, protože je po půl páté, ale vstupu do parku zjevně nic nebrání. Auto necháváme na parkovišti a vydáváme se na
letmý průzkum. Na trávnících se povalují poloochočení klokani, ze země něco vyžírají Kakadu růžoví, kterému se v Austrálii říká Galah a kterých je po celé zemi
jak u nás holubů. Součástí parku je i jezírko, kolem něhož se teď potuluje vodní ptactvo a ohrada s koalami, která naštěstí zůstala rovněž otevřená. Nikde
není ani noha, tak vcházíme dovnitř a fotíme si chlupáče líně se povalující ve větvích blahovičníků a přežvykující jejich listy. Takovýto benevolentní
přístup nás doslova šokuje, neboť jsme od nás zvyklí, že co není přišroubováno nebo svázáno řetězem okamžitě zmizí, takže si představujeme, jak by to asi s
medvídky dopadlo v Čechách, že by do rána pravděpodobně do jednoho zmizeli z větví.
V městečku si kupujeme nějaké zásoby jídla a samozřejmě plato oblíbených "Ví-Bíček" (jak tu říkají pivu Victoria Bitter) a večeříme v zapadákově jménem
Two Rocks, kde nikde není ani noha, ale mají výborný steaky za 15.50 AUD.
Top
Den 7 - 31.10. - Duny u Lancelinu a NP Nambung
 |
| Písečné duny u Lancelinu |
Druhý den se vracíme do parku a platíme regulérní vstupné 10 AUD na auto, což je obvyklá suma za vstup do parků v ZA. Pokud hodláte navštívit
více parků, stojí za to uvažovat o koupi některého z
park passů. Kromě pozorování zvířat lze v Yanchepu navštívit jeskyni, nebo podniknout několik různě dlouhých a různě náročných výletů. Absolvujeme trasu přírodou kolem jezera a pak
ještě jednu delší vedoucí buší. Na seznam zvířat, které jsme viděli již předešlý den, přibyli ještě Ledňák obrovský, kterého tu znají pod názvem Kookaburra, a
dosti plachý papoušek Barnard límcový.
Za necelou hodinu jízdy z Yanchepu po Lancelin Rd dorazíte do přímořského městečka Lancelin (
www.lancelin.org.au), proslulého především nedalekými písečnými dunami, ale také rybolovem a vodními sporty. V dunách se můžete vyřádit na motokárách,
sandboardu nebo si u místního tour operátora koupit vyjížďku po dunách.
Napojujeme se na Brand Hwy směr Cervantes, blízko kterého se rozprostírá jedno z nejúžasnějších výtvorů přírody celé ZA, Pinnacle desert v Národním parku
Nambung. Ubytování máme předplaceno v motelu Pinnacles patřící řetězci Best western (
pinnacles.bestwestern.com.au, 144 AUD/pokoj/noc). To, co činí Pinnacle desert (vstup do parku 10 AUD) tak tajemným až strašidelným místem, jsou stovky vápencových, různě
velkých pilířů. Jak sochy, vyrůstající ze žlutého písku, jsou roztroušeny po širém okolí a dávají na chvíli pocit, jakoby jste se octli na jiné planetě.
Úžasný pohled je z kopce na "armádu" žlutých sloupů, s nimiž kontrastuje bílý písek dun a modř oceánu v pozadí.
 |
| Pinnacle desert - Nambung NP |
Večer si v motelové restauraci obědnáváme bifteček, ale čeká se docela dlouho, což rozlítilo několik hotelových hostů, výsledkem čehož jsou slovní potyčky s
obsluhujícím personálem. Jak ale v této zemi stoprocentně platí heslo, náš zákazník, náš pán, dostáváme jednu rundu
na účet podniku za dlouhé čekání.
Top
Den 8 - 1.11. - Dál na sever do Kalbarri NP
Ráno tankujeme u benzínky v Cervantesu. Ceny pohonných hmot rostou tím víc, čím severněji jsme od Perthu, tady platíme 1,42 AUD za
litr. A pokračujeme dál buší na sever po Indian ocean drive, těsně kopírující pobřeží oceánu. Již dříve jsme podél silnic pozorovali
někdy až úsměv vyvolávající dopravní značení, jako třeba: "Znáte limit? (myšleno množství alkoholu) My ano, 0.05!" nebo "Letos 0
mrtvých na Wanneroo Rd" či "Pozor, větvě stromů příliš blízko krajnice". Notoricky známé jsou pak žluté značky s vyobrazením divokých zvířat,
ovšem nejfrekventovanějšími značkami, které jsme po cestě viděli, jsou ty upozorňující na možnosti záplav (Floodway) resp. s nápisem Grid (železný rošt přes silnici).
Centrem středozápadního pobřeží je poslední trochu větší městečko, Geraldton, kde toho k vidění příliš není, snad jen pěkná katedrála
St.Francis Xavier Cathedral, postavená v byzantském slohu, stojí za povšimnutí. Jinak je tato oblast centrem plážových sportů, rybolovu,
lovu humrů a z Geraldtonu lze podniknout výlety na 70 km vzdálené ostrovy Houtman Abrolhos.
Zrádné vody kolem těchto ostrůvků se staly pohřebištěm mnoha lodí, včetně slavné Batavie, jejichž vraky teď přitahují milovníky
podmořského světa. Více o Geraldtonu zde.
 |
| Pink Lake |
To už ale stojíme na prahu Kalbarri, parku, nabízejícího ty nejúchvatnější přírodní scenérie z celého našeho putování. Z Northamptonu
sem vedou dvě, přibližně stejně dlouhé cesty, podél pobřeží a vnitrozemím. Doporučuji první variantu, jinak budete ochuzeni o podívanou na
na jezero s bizarní barvou vody, Pink Lake, které na mapě najdete pod názvem Hutt Lagoon. Skoro by se zdálo, že vedle jezera je postavena
chemička, která vypouští všechen svůj sajrajt do jezera, ale není tomu tak. Zbarvení vody do růžova je způsobeno koncentrací přírodního
beta-karotenu.
 |
| Kalbarri NP poprvé .... |
|
 |
| ... a podruhé |
|
Sotva jsme překročili hranici parku, ukazatelé cesty nás už lákají k vyhlídkám na divoké pobřeží, o které se tříští vody oceánu. Některé z nich jsou posazeny
na skaliscích až v stometrové výšce a pohled na erodované útvary, jakými jsou třeba Natural Bridge, Island Rock nebo Mushroom Rock opravdu stojí za odbočení z hlavní silnice.
V městečku Kalbarri hledáme nějaký nocleh a platíme noc v Best Western Palm Resort Kalbarri (
www.kalbarripalmresort.com.au, noc 139 AUD). Čas nám umožňuje uskutečnit ještě tak trochu off road výlet na teprve to pravý Kalbarri, tedy do skal, soutěsek a roklí
v okolí řeky Murchison. Pár kilometrů za městem se sjíždí z asfaltky na nezpevněnou cestu, u které stojí budka správy parku, kde samozřejmě nikdo není.
Po vyplnění něčeho jako přihlašovací formulář vhodí každá posádka vozu 10 AUD do určené kasičky a může pokračovat dál. Opět nás napadá aplikace tohoto
systému do poměrů, jež panují v naší zemičce. Tý kasičce bychom dávali tak den, maximálně dva.
 |
| Murchison river klikatící se krajinou národního parku |
Prašná cesta je jak valcha a pořádně to drncá, ale když se jede trochu rychleji, jízda po vlnkách splyne v příjemnější celek. Odměnou je nádherný výhled na kaňon řeky
Murchison (v tomto období poněkud vyschlé) s kaskádami rudých skal všude kolem. K dispozici je několik trailů vedoucích tímto interesantním krajem divoké přírody.
Navečer, docela vyhládlí, torpédujeme místní restauraci, kde si dáváme naše nejdražší jídlo z celé Austrálie, Seafood platter, pošušňáníčko za 40 AUD na osobu.
Top
Den 9 - 2.11. - Z Kalbarri do Shark Bay
Každé ráno v 8:45 probíhá na nábřeží v Kalbarri organizované krmení pelikánů. Ještě před tři čtvrtě již trio mořských
opeřenců nedočkavě brousí po městské pláži v očekávání snadno získané dávky ryb. Atrakce přilákala poměrně dost zvědavců, včetně
nás, takže stařík s kýblem ryb může začít s představením. Kromě házení potravy mezi pelikány a vřeštící racky vypráví všem
přítomným o životě těchto ptáků.
Den mezi ptáky pokračuje v nedaleké chovné stanici papoušků s názvem Rainbow Jungle. V několika voliérách najdete zástupce
převážně australských papoušků, ale i ptáků z ostatních koutů světa. V jedné části zahrady se můžete mezi papoušky dokonce volně pohybovat a pohodlně fotit.
Více o této stanici na této adrese (vstupné 12.5 AUD/osoba).
Dnes chceme dojet do Denhamu v oblasti Shark Bay. Ačkoli se zdá, že je to na mapě kousek, ve skutečnosti urazíme téměř 500 km.
Vzdálenosti jsou tu skutečně enormní, jen než se dostaneme na dálnici a zase z dálnice na poloostrov Peron, najedeme dvě stovky km.
Na dnešní trase dálnice North West Coastal Highway, vedoucí téměř až do Port Hedland, kde se napojuje na Great Northern Highway,
je možnost občerstvit se a natankovat pouze na dvou místech, v Billabong Roadhousu a Overlander Roadhousu, kde se odbočuje do Shark
Bay.
Celá oblast Shark Bay, včetně Peronova poloostrova, patří mezi chráněná území zapsaná na seznamu Unesca a zároveň nejzápadnějším
místem australského kontinentu. Žijí zde ohrožené druhy živočichů, jako dugongové (druh mořských savců), karety nebo vzácní vačnatci,
dno oceánu pokrývají pole mořské trávy. Na netu najdete více na www.sharkbay.asn.au
nebo www.sharkbay.org.
 |
| Stromatolity v Hamelin Poolu |
Zastavujeme u zálivu Hamelin Pool, který je známý výskytem stromatolitů. Na první pohled to tu vypadá, jako kdyby si sem pravidelně chodilo ulevovat stádo slonů.
V mělké vodě (aby byly stromatolity vidět, musí být odliv) jsou posázeny jeden vedle druhého a tvoří tak rozlehlá uskupení. Ptáte se, co že to stromatolit vlastně je?
Jedná se o nejstarší živé fosílie světa, pomalu rostoucí živé mikroorganismy, které tu existovaly již před 3.5 miliardami let. Po Shark Bay Road se dostanete
k další přírodní raritě této oblasti, k Shell Beach. Jak lze již z názvu odvodit, místo písku je pláž, kam až oko dohlédne, tvořena výhradně malými bílými mušlemi
a to až do hloubky několika metrů. Tato unikátní pláž je pouze jednou ze dvou podobných pláží na světě.
Konečně jsme v Denhamu, nejzápadnějším městě Austrálie (jestli se těch pár domů dá vůbec nazvat městem). Sehnali jsme krásný apartmán v Tradewinds Seafront
Apartments (www.tradewindsdenham.com.au) jen za 110 AUD na noc a to nám ještě
sympatická majitelka udělala slevu ze 130 AUD, protože jsme zůstali 2 noci a protože asi ještě není sezóna. V podvečer zkoušíme oceán, ale je až nečekaně chladný.
Po večeři zkoušíme program televize, ale nutno poznamenat, že sledovat celovečerní filmy v Austrálii je nejlepší způsob, jak se co nevidět dostat
do ordinace docenta Chocholouška, neboť děj filmu je snad po každých pěti minutách přerušován blokem reklam, takže normálně dlouhý film trvá tak 4 hodiny.
Top
Den 10 - 3.11. - Další den v Shark Bay
Největším turistickým tahákem Shark Bay je bezesporu krmení delfínů v Monkey Mia. Již pěknou řádku let pravidelně připlouvají
delfíni ke břehům tohoto letoviska, kde dostávají nášup ryb. Je to určitě nevšední podívaná, setkat se s těmito zvířaty tak
zblízka.
Vstupné do Monkey Mia činí 6 AUD na osobu. Návštěvníci se pak, po kolena stojíc ve vodě, shromáždí při břehu, aby pak před nimi
kytovci brázdili vodu a cpali se rybami, které dostávají od vybraných šťastlivců za bedlivého dohledu strážců parku. Celá akce má přísná pravidla, která je
nutno respektovat. Nesmíte se jich dotýkat, nesmíte mít nohy namazaný opalovacím krémem (kvůli podráždění očí delfínů) a nesmíte chodit více na hloubku
ani plavat ve vyhrazené zóně.
 |
| Krmení delfínů v Monkey Mia |
Po krátké koupačce jsme se rozhodli, že trochu prozkoušíme schopnosti našeho terénního Nissana a písečné cesty Národního parku Francoise Perona jsou
k tomu jak stvořené. Park se rozkládá na severním cípu Peronova poloostrova a je domovem několika druhů ohrožených zvířat, které se ochránci snaží
opět introdukovat zpět do volné přírody i útočištěm mořských ptáků. Takže pokud budete mít trochu štěstí, můžete tu spatřit třeba bandikuta. Kromě
pozorování živých tvorů tu mohou turisté obdivovat průzračné laguny, pláže i působivé pobřeží, ale jen pokud mají auto s pohonem všech kol, což jsme mysleli,
že máme. Podobná dobrodružství slibuje i paralelní poloostrov Cararang, kde se nachází Steep Point, nejzápadnější místo pevninské Austrálie.
Následující události popisuje palubní deník výpravy:
Rozvážným tempem vjíždíme na písečnou cestu parku Francoise Perona. Kola našeho teréňáku se
zvolna noří do měkké, sotva viditelné stopy. Za volantem sedí zkušený Elvis, který ale již po několika desítkách metrech ztrácí kontrolu nad zpomalujícím
vozem, bořícím se do oranžové záplavy písku. Přirozenou reakcí je sešlápnutí plynu, po kterém ale auto prudce akceleruje mimo cestu a končí nárazem do
přilehlého křoví. I když kontrolka signalizuje činnost 4x4, zabírá pouze jedna náprava a přední kola se propadají pořád hlouběji a hlouběji.
 |
| Pozor na bandikuty - Francois Peron NP |
S Mírou tlačíme auto za přední kapotu, ale protáčející se kolo na nás akorát chrlí oranžový dým písku, takže oba vypadáme jak obrovská mrkev, přičemž pravé zadní kolo
už trčí asi půl metru nad zem. Kalenďák vytahuje
několik osvědčených triků z knih o zálesácích, avšak bezvýsledně. Celou záležitost nakonec pomáhá vyřešit holandská posádka Toyoty, která mezitím
dorazila na místo nehody a vybavená lanem a lopatou vyprošťuje uvezněné auto, přičemž celou záchrannou akci sleduje s provinlým výrazem v obličeji Elvis.
Rychle tedy vycouváváme ujetý úsek zpět na zpevněnou komunikaci a na přírodní scenérie parku si necháváme zajít chuť, škoda. PS: auto má lehce poškrábanou přední kapotu,
blatník a světlo, ale vše v budoucnu téměř dokonale spraví myčka a leštěnka s hadrem.
Jedeme se tedy koupat do Little Lagoon a pak si v supermarketu v Denhamu kupujeme věci na grilování. Grilování je australskou specialitou. Aby taky ne,
když tu jsou všude, kam se podíváte, stanoviště BBQ. Na plážích, v parcích, i v těch nejzapadlejších koutech najdete obezděný gril s plynovou bombou uvnitř.
Navíc se tak dá výborně a levně nasytit. Tácek s masem a klobásami stál kolem 6 AUD, olej 1 AUD (no nebylo to zrovna olivový Monini). Na pláži v Denhamu jsme jen
stiskli knoflík a bomba pomalu nažhavila plechový plát, takže jsme za pár minut mohli usednout k hodokvasu. Kalenďákovi čelisti se rozkmitaly do výkonu 3x převyšujícího
nejmodernější křovinořez a zátky od "VéBéček" lítaly vzduchem jak mouchy. Masíčko
pěkně vonělo a my jedli a dívali se na oceán, prostě paráda. (Použití grilu je zcela zdarma, samozřejmostí je po sobě uklidit a nenechat na desce připečený kusy masa a
mastný skvrny).
Top
Den 11 - 4.11. - Pokračujeme k Ningaloo Reef
Carnarvon je jediným větším městem na cestě k Ningaloo Reefu. Je to hlavně centrum pěstování ovoce a zeleniny, takže kolem cesty se táhnou lány
banánových plantáží. Ceny za benzín opět letí nahoru. Zatímco v Denhamu jsme tankovali litr za 1,47 AUD, v Minilya Roadhouse už stojí 1,59 AUD.
Podél dálnice leží neuvěřitelný množství mrtvých zvířat, sražených auty nebo kamiony, od klokanů, emuů, krav, ptáků po plazy.
Nejhorší situace je v noci, kdy klokani, přitahováni světly reflektorů, přímo skáčou pod kola projíždějících aut, takže jejich mrtvá těla pak lemují snad každý kilometr
dálnice. Australské dálnice jsou v tomhle neuvěřitelný jatka. Překračujeme Obratník Kozoroha, na který upozorňuje cedule a bílá čára na silnici a jsme v tropech.
Ningaloo Reef je korálový útes táhnoucí se v délce až 260 km převážně kolem výběžku Cape Range a je to jediný korálový útes takových rozměrů na světě,
nacházející se tak blízko pevniny. Jediná dvě centra, poskytující ubytování, stravu a služby potápěčům a vyznavačům šnorchlování, jsou Coral Bay a Exmouth.
Ningaloo Reef je domovem stovek druhů mořských živočichů a ryb, dají se tu podniknout výlety za rejnoky manta nebo v době od března do června za žraloky
obrovskými.
Ubytování hledáme v Coral Bay. Jednak bychom museli strávit další hodiny v autě a jednak by tu měl útes začínat již pár metrů od pláže. Ubytovací kapacita
je tu omezena a první hotel je plně obsazen, takže bereme chatku v dalším resortu, bohužel za horentní sumu (
www.peoplesparkcoralbay.com, 215 AUD na noc pro všechny). Hned vybalujeme šnorchlovací výbavu a plaveme se podívat k útesům, které jsou skutečně pár metrů
od břehu. Voda je krásně teplá, o poznání teplejší než byla dole v Shark Bay. Hned na první ponor jsme narazili na karetu vznášející se v oceánu nad útesy, což se
nám zatím nikdy nikde nepoštěstilo. Nádhernej pohled.
Večer jdem v Coral Bay do pizzerie, kde si Míra objednává v pořadí, myslím, tak pětadvacátej Seafood platter.
Top
Den 12 - 5.11. - Coral Bay a okolí
Po dopoledním a šnorchlování a chytání bronzu na plážích v Coral Bay probíráme, na jaké místo v oblasti Ningaloo Marine Parku
bychom se mohli jet podívat. Velké vzdálenosti a nechuť strávit delší dobu jízdou autem jsou důvodem, proč se vydáváme po Ningaloo
Road k výběžku Point Cloates, kde se, podle mapy, útesy takřka dotýkají břehů.
 |
| Pozoruhodná krajina plná termitišť |
Ningaloo Road je prašná kamenitá cesta, po které ale lze jet i normálním autem, s pohonem jedné nápravy. Všude kolem jsou po buši
rozeseta různě veliká termitiště, která krajině propůjčují jakýsi nadpozemský nádech. Úsek je dlouhý asi 30 km, takže k moři jsme
po hrbolaté Ningaloo Road dorazili pěkně naklepaní. Na původně plánované místo se ovšem nedá dostat a naše auto skončilo kdesi
na dvorku odlehlé farmy. Musíme se tedy kousek vrátit a přístup k moři hledáme opodál. Konečně se noříme do osvěžujících
vln.
 |
| Goanna |
 |
| Moloch ostnitý alias Thorny Devil |
Široko daleko není živáčka, ale jinak to tu za moc nestojí. Voda není tak křišťálová jako v Coral Bay a korálové útesy jsou
v těchto místech daleko. Pozdě odpoledne se tedy vracíme do Coral Bay. Budiž nám odměnou pestrá a již dlouho očekávaná přehlídka
zvířat, která jsme během zpáteční cesty mohli pozorovat. Nejdřív se nám před autem proplazila dobře metr a půl dlouhá Goanna
(druh varana), kterou jsme nadšení, s foťáky u hlavy, pronásledovali ještě pořádný kus po buši, a pak jsme málem přejeli molocha
ostnitého (ještěrka s tělem pokrytým trny), který, jak mrtvola ležel zcela nehybně uprostřed cesty. Se soumrakem se objevilo ještě
několik klokanů a emuů, takže z hlediska pozorování tvorů ve volné přírodě to byl zdaleka nejúspěšnější den, potvrzujíc fakt, že
s nejvíce zvířaty se lze potkat mimo hlavní silnice na odlehlejších liduprázdných cestách.
Top
Den 13 - 6.11. - Krajem Pilbara ke Karijini NP
Dle našeho plánu opouštíme západoaustralské pobřeží a vydáváme se územím, zvaným Pilbara, východním směrem k Národnímu parku Karijini. U Nanutarra Roadhousu sjíždíme z dálnice vedoucí na sever na Nanutarra Munjina Road. Okolní krajina se pozvolna mění a z téměř úplné placky se začínají zvedat skály pohoří Hamersley Range (v tomto pohoří leží i nejvyšší hora
Západní Austrálie Mt. Meharry měřící 1249 m). Přítomnost železitých rud se odráží v oranžovém zbarvení půdy i skal a městečka jako Paraburdoo, Tom Price nebo Newman jsou hlavní
centra soustřeďující se na těžbu železné rudy. Vznikla teprve v druhé polovině 20.století jako servisní střediska pro tisíce horníků, kteří pracují v okolních dolech. V Paraburdoo děláme menší zastávku na nákup jídla. Není tu vůbec nic k vidění, takže o jediné vzrušení se stará nebojácný kakadu somrující jídlo u obědvajících lidí a policejní hlídka kontrolující hornické
vozy (neboť horníci si pravděpodobně rádi přihnou z placatice). O necelých 100 km výše leží další z hornických měst Tom Price, mimochodem nejvýše položené
město v ZA (747 m) a ideální základna pro výlety do NP Karijini. Ve vnitrozemí nechlazeném mořským vánkem je příšerný vedro, takže pracovníků v dolech celkem litujeme.
 |
| Karijini NP - Circular pool |
|
 |
| Karijini NP - Oxers Lookout |
|
Karijini NP je druhým největším parkem v ZA a jedním z největších v Austrálii. Pohoří Hamersley Range zde nachystalo velkolepou podívanou na množství soutěsek, skalních průrev a
útesů, vodopádů a horských jezírek.
U vjezdu do parku házíme do kasičky obligátních 10 AUD a můžeme vyrazit na cestu. Auto dostává opět zabrat, protože drtivá většina cest si může o asfaltu nechat jen zdát. Postupně tedy
objevujeme Oxers Lookout, vodopád Joffre nebo vodopády Fortescue, u kterých se můžete svlažit v malém jezírku.
Rozhodli jsme se ještě dnes dorazit do Newmanu, tedy nějakých 200 km jízdy, o které si ukrátíme zítřejší štreku zpět do Pethu. Newman je další z hornických měst, takže horníci zde obsadili
snad všechna volná místa hned ve třech hotelech, kde jsme se ptali na ubytování, čímž nám tak trochu udělali čáru přes rozpočet. Až za tmy se nám podařilo sehnat volnou buňku v
místním karavan parku za 150 AUD. Takových peněz za tohle stísněné království umakartu, ale v naší situaci si nemůžeme vybírat. Všude kolem podnapilí horníci, ale ono po pravdě řečeno,
co jiného dělat v téhle díře jménem Newman, navíc když je vedro až k zalknutí. Jedeme se navečeřet do celkem slibně vypadající restaurace, kterou jsme viděli cestou do centra. Naštěstí
má ještě otevřeno.
Top
Den 14 - 7.11. - Zpět do Perthu
 |
| Road Train |
Maratón v autě pokračuje i následující den. Je potřeba urazit přes 1200 km po dálnici do Perthu. Great Northern Highway zeje prázdnotou, jako ostatně vetšina komunikací v těchto odlehlých končinách. Nejvíce potkáváme "Road trainy", jak se říká kamionům s několika návěsy, dlouhými klidně přes 50 m, jak se nezadržitelně řítí vnitrozemím.
 |
| ... do Perthu je cesta dlouhá |
Oranžová zem v okolí silnice s nízkým porostem křovin a trav i dlouhé rovné úseky zůstávají neměnné stovky kilometrů, což působí na psychiku řidiče a otupuje jeho smysly.
Zjednodušeně řečeno, zírání před auto v tomhle kraji a takovou dobu je dost na bednu.
Ačkoli je rychlostní limit stanoven na maximálních 110km/h, nejde tuto rychlost při nejlepší vůli dodržet, takže jedeme tak 140. Určité obavy z policejní kontroly jsou, ale v takhle frekventovaném provozu na rovných a přehledných silnicích a s takovou porcí kilometrů před sebou, prostě nelze jinak. Na druhou stranu si nedovedeme představit, že by kvůli těm třem autům, které tu za hodinu projedou, vyjela měřit policejní hlídka z dvou set kilometrů vzdálené stanice. Leda že by patrolovali ze vzduchu, jako jsme viděli v USA. Ve více obydlených oblastech jsme ubrali plyn, neboť máme v živé paměti situaci, kdy se na nás, těsně před Geraldtonem, nalepil civilní sporťák s radarem za oknem a řidičem v policejní uniformě.
Dále uvádím pouze několik milníků z předlouhé cesty do Perthu. Městečko Meekatharra je centrem regionu Murchison a žije zde početná populace aboriginců. 120 km jihozápadně odtud
projíždíme malým městečkem Cue se starobylými, ovšem zachovalými domky z dob zlaté horečky. V téže éře vzniklo i městečko Mount Magnet, pojmenované podle nedalekého kopce bohatého na železo, jehož přítomnost způsobila pomatení střelky kompasů prvních objevitelů tohoto kraje. Čím dál blíže Perthu se objevuje stále víc a víc zeleně a stromů, takže městečko New Norcia, pověstné svým benediktinským klášterem a několika dalšími historickými budovami, se nachází již uprostřed úplně jiné krajiny. Konečně bych zmínil oblast vinic ve Swan Valley, mezi nimiž jsme prokličkovali až do samotného Perthu.
Top
Den 15 - 8.11. - Pláže a perthská ZOO
Tak nám zbývají polední tři dny pobytu v ZA a promýšlíme, jak s nimi naložit. Nabízí se výlet k jednomu ze symbolů ZA, totiž k Wave Rock, ale protože se nachází přes 300 km východně
od Perthu a auta již máme plný zuby, tato varianta se zamítá. Stejně tak dopadá i případná cesta na jih, takže volíme poklidné tempo a zůstáváme v Perthu.
Hlavní město ZA se pyšní kilometry běloskvoucích pláží a ty perthské patří údajně k těm nejhezčím městským plážím celé Austrálie. Dopoledne tedy věnujeme průzkumu místních pláží.
Ne že bychom se všude koupali, ale jezdíme od jedné k druhé a hodnotíme jejich kvalitu, v čemž se vyžívá hlavně Petr. Všechny pláže jsou ukázkově čisté, s místy pro piknik a dalším
potřebným zařízením jako jsou sprchy apod. V době naší návštěvy tu byly dost velké vlny, takže spousta mladých Australanů se tu oddávala surfování, jímž je Austrálie tolik pověstná.
 |
| Cottesloe Beach |
|
 |
| V jednom ze surf shopů |
|
Aby ne, když tu mají takové podmínky a surfové obchody přímo napěchované zbožím pro surfaře, od plavek a šortek v nepřeberném množství po neopreny, vosky a samozřejmě prkna. Ani vyznavači inline bruslení, cyklistiky nebo joggingu nepřijdou zkrátka, podél pláží se totiž vine příjemně upravená stezka. A po řádění ve vlnách nebo na souši můžete zajít do jednoho ze stovek barů a restaurací, které lemují celé pobřeží.
Na jihu se nachází Cottesloe Beach, s malým přilehlým parčíkem, kde rostou aurakárie, v jejichž větvích vřeští papoušci. Směrem na sever prozkoumáváme ještě City Beach, Floreat Beach, snad největší Scarborough Beach a Sorrento Beach.
Pokud jste během svého putování neměli to štěstí spatřit některého z živočichů ZA, máte možnost vše napravit v perthské ZOO (www.perthzoo.wa.gov.au, vstupné 18 AUD). Místní ZOO sice nepatří k těm největším, ale dobrá půlka parku je věnována zvířatům Austrálie a Západní Austrálie, takže tu můžete vidět hady a ostatní plazy, numbaty z jihozápadních lesů, klokany, ptáky i krokodýly z řek severu ZA.
Po včerejší noci, kteoru jsme strávili ve smradlavém pokoji plném komárů v zapadlém a chátrajícím hotelu mezi městskou dálnicí a řekou Swan, jsme si až do konce pobytu v Perthu rezervovali krásný apartmán ve Scarborough (www.scarboroughbchresort.com.au).
Top
Den 16 - 9.11. - Výlet na Rottnest Island
Ostrov Rottnest se nachází asi 20 km od pobřeží z Fremantlu a je ideálním cílem jednodenních výletů. Není nijak rozlehlý, jen 11 km dlouhý a 4,5 km široký v nejširším místě. Dostanete se
sem lodí z Fremantlu nebo Perthu, druhá varianta je delší a dražší, nebo malým letadlem.
 |
| Jedna ze zátok ostrova Rottnest |
Lodní přepravu zajišťuje několik společností, my jsme si lístky koupili přímo v přístavu ve Fremantlu
za 53 AUD na osobu u Rottnest Express. Cesta na ostrov trvá tak půl hodinku. Loď kotví v přístavišti v Thomson Bay, kde se nachází návštěvnické centrum, obchody, pošta apod. Na Rottnestu si nelze půjčit auto a ani jiná soukromá auta tu nesmí jezdit. Dopravu zajišťují autobusy, ale zdaleka nejrozšířenějším dopravním prostředkem jsou bicykly. Hned v Thomson Bay je megapůjčovna kol, kde si půjčujeme kola i cyklistické helmy, které jsou tu povinné (půjčení 23 AUD/osoba).
Ze sedla si lze tento nádherný ostrov dosyta užít, přičemž kolem ostrova najedete něco kolem 24 km.
 |
| Klokánek Quokka |
|
 |
| Rottnest Island |
|
Zatímco vnitrozemí ostrova tvoří spíše křovinatý porost a několik slaných jezer, pobřeží lemují
nádherné pláže a laguny i útesy skal. Ale hlavně je ostrov omýván nádhernou průzračnou vodou, ve které se můžete koupat a šnorchlovat. Ostrov je přírodní rezervací, ve které žije spousta druhů rostlin a živočichů, z nichž nejproslulejší je místní klokánek Quokka, jeden z nejmenších zástupců klokanů, který navíc žije v podstatě pouze na tomto ostrově. Tito trpaslíci jsou již zvyklí na přítomnost lidí a někteří z nich slídí dokonce mezi kiosky a škemrají nějaké žrádlo, ale nemá se jim, kvůli jejich zdraví, nic dávat. Takže jsme se projeli po ostrově,
zavítali jsme k majáku Wadjemup, vykoupali se a jedeme lodí zpět do Fremantlu. Zpáteční, trochu rozhoupanou plavbu, neuneslo několik jedinců školního výletu, takže nám všem ukázali
obsah svých útrob, ale jinak vše proběhlo bez problémů. Více informací o Rottnest Islandu najdete na této adrese.
Top
Den 17 - 10.11. - Poslední den v Perthu a ZA
 |
| Předvánoční Perth |
Náš pobyt na jižní polokouli se pomalu nachýlil ke konci. Poslední den v Perthu věnujeme nákupům a procházkám v centru města i poslednímu pomazlení se s oceánem. Ve městě je právě přes 30 °C a předpověď na zítra je 36 °C. V těchto vedrech nám vánoční výzdoba města připadá poněkud nezvyklá. Doprava v centru
Perthu, tzv. CAT (Central Area Transit), je zdarma a provozuje tři linky autobusů. Více o dopravě v Perthu najdete zde.
Protože jsme museli vrátit auto do půjčovny již dnes, vraceli jsme se autobusem z centra do Scarborough (lístek stojí 3.40 AUD). Náš Nissan prošel před vrácením pečlivou očistou od
oranžového prachu, který se dostane úplně všude a koupenou leštěnkou jsme retušovali škrábance po Elvisově krasojízdě v Shark Bay. Večer jdeme na čínu do restaurace kousek od našeho apartmánu a preventivně volíme se zdravotní rozvahou, abychom zítra v letadle nevytvořili kyvadlovou dopravu mezi sedačkou a záchody.
Top
Den 18 - 11.11. - Návrat
Taxík čeká brzy ráno před naším apartmánem. Silnice jsou v tuto nekřesťanskou dobu ještě prázdné, takže jsme za pár minut před letištním terminálem (kilometr v taxíku stál 1,30 AUD). Pak odbavení, vyplnění kartičky pro imigrační orgány a let, ze kterého stojí za zmínku úchvatný pohled na atoly Malediv, které jsme přelétávali. Opouštíme rozpálenou,
nádhernou a fungující Austrálii, plnou příjemných lidí, po které jsme najezdili skoro 5000 km. Zdaleka jsme z tohoto největšího australského státu neviděli všechno. Škoda , že jsme neměli
více času, abychom se vypravili ještě více na sever do drsné divočiny kraje Kimberley, s řekami plnými krokodýlů, baobaby a národními parky s fascinujícími přírodními scenériemi, jako třeba NP Purnululu (Bungle Bungle), k nádherným plážím okolo města Broome, na jihozápad s lesy obrovských blahovičníků druhu karri a působivým pobřežím oceánu, nebo k věhlasné Wave Rock. Tak snad někdy příště....
Top
|
