...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Konečně v Austrálii
Den 3   Objevujeme Perth
Den 4   Akvárium, Kings P., Freo
Den 5   Cesta do středu kontinentu
Den 6   Kata Tjuta
Den 7   Lancelin, NP Nambung
Den 8   NP Kalbarri
Den 9   Shark Bay
Den 10  Monkey Mia
Den 11  Ningaloo Reef
Den 12  Coral Bay
Den 13  NP Karijini
Den 14  Zpět do Perthu
Den 15  Pláže a ZOO
Den 16  Rottnest Island
Den 17  Poslední den v Perthu
Den 18  Návrat


INFO O ZEMI





Západní Austrálie, deník, část I.

Den 1 - 25.10. - Odlet -

Notoricky známá cesta na Mnichovské letiště proběhla bez komplikací. Vše se odehrává dle již tolikrát absolvovaného scénáře: Urlauberparkplatz P41, kde odkládají své plechové miláčky všichni dovolenkáři mířící za sluncem, tři stanice busem až k letištnímu terminálu, check in u přepážky osvědčené společnosti Emirates a poslední revize letištních záchodů. Pak už jen nástup do Airbusu A330 směr Dubai a následný přestup na letadlo Boeing 777 letící do Perthu. Časový posun nás okrádá o značnou část následujícího dne, takže v Perthu přistáváme 26.10. kolem páté večer místního času.


Den 2 - 26.10. - Konečně v Austrálii -

Naše očekávání slunných zítřků poněkud zmrazil pohled na letištní plochu skrápěnou deštěm a teplota vzduchu kolem 16°C. Jak se později ukázalo, venku byl navíc vítr jak v Himalájích, který neustal po následující tři dny, takže sen o brzkém koupání v Indickém oceánu se rozplynul jak pára nad hrncem.
Konečně jsme tedy pokořili pátý kontinent. Stojíme ve frontě na imigračním oddělení, v rukou třímáme fialový pas, vytištěné vízum a vyplněný vstupní formulář. Úředníci se ale víc jak o naše osoby zajímají spíše o obsah našich zavazadel. V Austrálii, a v té západní obzvláště, panují totiž přísná karanténní opatření, jejichž smyslem je zamezit dovozu jakýchkoliv potravin do země. Všechno jídlo, včetně ovoce, zeleniny, ořechů, semen apod. musíte vyhodit do předem připravených košů, jinak se vystavujete přísným sankcím, takže se rychle zbavte všech řízků, vajíček, paprik a májek, které si s sebou z domova vezete :-). Tašky jsou pečlivě zkontrolovány a vše ještě jistí psí kontrolor, který brousí mezi kufry a vyhledává nějakou tu zapřenou štangli lovečáku. Podobná bezpečnostní opatření nejsou jen na letištích, ale karanténní kontroly jsou třeba i na silničních přechodech mezi Západní Austrálií a Severním teritoriem.
V letištní hale si u společnosti Thrifty půjčujeme auto jen na tři dny, neboť na Uluru a na další cestu z Perthu na sever máme již auta rezervována. Podle mapy směřujeme k místu našeho noclehu, kterým je městská část Cottesloe, nedaleko od oceánu. Perth je na první pohled úhledně vyhlížející město, protkané sítí dobře značených rychlostních komunikací a plné parkové zeleně. Do našeho apartmánu (noc za 120 AUD, http://www.stayz.com.au/8098) jsme dorazili skoro za tmy. Nyní bylo nejdůležitější sehnat zásoby na snídaně a nějakou tu chmelovinu. Austrálie již neplatí za zemi, kde je hodně levno. O tom, že se tu za poslední léta dosti zdražilo jsme slyšeli z několika zdrojů a ceny potravin v nedalekém supermarketu nás v tom jen utvrdily. Toastový chleba za 4.90 AUD, kilo pomerančů 6 AUD, velká PET lahev vody 2,50 AUD atd.


V Austrálii je prodej alkoholu značně omezen, takže pivo v obyčejném supermarketu neseženete. Abyste tu mohli prodávat alkohol, musíte mít potřebnou licenci, která je pravděpodobně velice drahá, takže prodej piva , vína nebo něčeho ostřejšího je soustředěn do specializovaných obchodů nesoucí jména jako Liquor shop, Liquor land, Bottle shop apod. Některé z nich jsou postaveny systémem Drive thru, podobně jako v Čechách u Mc Donalda, takže si z auta u okénka objednáte třeba šest kousků a pokračujete vesele dál, což působí docela humorně. Takže si na sklonku dne kupujeme v Liquor store Perth balení šesti 375 ml lahví piva značky XXXX za 12 AUD, které nám brzy dají zapomenout na dlouhou cestu k protinožcům.


Den 3 - 27.10. - Objevujeme Perth -

centrum Perthu
Centrum města s mrakodrapy

Hlavní město Západní Austrálie je jedno z nejizolovanějších hlavních měst světa. Do Adelaide, jiného nejbližšího hlavního města, je to po silnici 2690 km a letadlem z Perthu doletíte dřív do Indonésie než na východní pobřeží Austrálie. Jinak se může Perth pyšnit nejvyšším počtem hodin slunečního svitu za rok, než kterékoliv jiné australské hlavní město, čemuž se nám teda momentálně ani nechce věřit.


radnice v Perthu
Radnice v Perthu

Perth tvoří mnoho a mnoho městských částí nebo čtvrtí. Tak třeba centrum města se jmenuje Perth City. V síti ulic a uliček najdete spoustu příležitostí k nákupům nebo k posezení v restauracích či kavárnách. Středem veškerého nákupního šílenství jsou ulice Hay street, Murray street a v tudorovském stylu vyvedený London Court. V davu lidí lze občas spatřit zástupce původních obyvatel Austrálie, Aborigince, nezřídka v podroušeném stavu, neboť je o nich všeobecně známo, že příšerně chlastaj. Aboriginci tu žili desítky tisíc let před tím, než první bílí kolonizátoři z Evropy doplachtili ke břehům "Terry Australis" a začali je vytlačovat z jejich území. I dnes je otázka Aboriginců nevyřešena a zůstává velkým problémem australské společnosti. No ale zpět k Perthu. Ačkoli se zdá, že město leží u oceánu, není tomu tak. Perthem protéká řeka Swan, která v těchto místech tvoří nezvykle široký záliv, který brázdí desítky jachet a výletních lodí. Přímo na nábřeží se do výšky 80 m tyčí skleněná vyhlídková věž jménem Swan Bells. I když Perth uspokojí zájmy snad každého návštěvníka, milovníci historických památek si tu na mnoho nepřijdou. V centru města je pár katedrálek, někdy vklíněných mezi moderní výškové budovy, tak jak je známe z měst amerického typu, St.Georges Cathedral, St.Andrews Church a St.Mary's Cathedral, která byla ovšem během naší návštěvy ukryta pod obludným lešením. Po Hay street směrem na východ, lze dojít, kolem Radnice (momentálně oděné do vánočního hávu), až k Perthské mincovně.


Den 4 - 28.10. - Akvárium, Kings Park a Fremantle -

Probouzíme se do dalšího chladného dne, takže hned ráno pouštíme televizi a hledáme nějakou předpověď počasí. Teplota nic moc, alespoň se vyjasňuje a taky vítr se uklidnil. Plánujeme další den v Perthu. Jedeme z Cottesloe podél pobřeží na sever do přístaviště Hillarys, kde se nachází Akvárium Západní Austrálie (www.aqwa.com.au, vstupné 26 AUD). Co tu můžete vidět jednoduše vystihuje motto celé atrakce: "Prozkoumejte 12000 km západoaustralského pobřeží během jediného dne". Expozici, rozdělenou dle několika regionů ZA, tvoří zástupci podmořského světa od jihozápadu až po tropický sever. Nejzajímavější částí celého parku je bezesporu obrovské akvárium se třemi milióny litry mořské vody, jímž prochází 98 m dlouhý průhledný tunel, kolem kterého se prohánějí žraloci, rejnoci, mořské želvy a spousta dalších ryb a mořských potvor.


Kings Park, památník obětem války
Kings Park, Památník obětem války

Z Hillarys pokračujeme rovnou do centra města, do perthského parku číslo jedna, jímž je Kings Park. Pro místní i pro turisty je Kings Park ideálním místem odpočinku a vyhledávanou oázou klidu. Park byl pojmenován podle anglického krále Edwarda VII a má rozlohu 400 ha. Navíc leží na kopci, takže je odtud super výhled na městské panorama s mrakodrapy a řeku Swan klikatící se pod ním. Součástí Kings Parku je i Botanická zahrada (vstup zdarma) se stovkami druhů rostlin a stromů, na které můžete v ZA natrefit (třeba baobaby). Pravidelné ceremonie se konají u památníku obětem obou světových válek z řad australských vojáků i vojaček. Takže pokud máte v Perthu nějaký ten čas navíc, určitě se sem vypravte na piknik, procházku buší, kde vám nad hlavou poletují papoušci, nebo se jen tak válet na sluncem vyhřátém trávníku. Kromě toho se v Kings Parku konají hudební koncerty a další kulturní akce a místní zde pod širým nebem uzavírají sňatky. Více o Kings Parku na této stránce.


South Terrace ve Fremantlu
South Terrace - Fremantle

Ještě není tak pozdě, takže nabytý den pokračuje návštěvou Fremantlu. Fremantle, Australany zvaný Freo, lze v podstatě považovat za předměstí Perthu a je s ním spojen autobusovou i železniční dopravou. Je to také místo, kde řeka Swan končí svou pouť a vlévá se do Indického oceánu. Najdete tu proslulé trhy Fremantle markets, přístav a námořní muzeum. Na první pohled poněkud omšelá stavba Round Housu připomíná spíše válečný bunkr. Byla postavena jako vězení v roce 1830 a je tak nejstarší veřejnou budovou v ZA. Centrum města protíná ulice jménem South Terrace neboli též Cappuccino Strip, kde se to restauracemi a kavárnami jenom hemží. Bulvár lemují krásné starobylé budovy, před nimiž navštěvníci tohoto městečka srkají z šálků svá kafe. (Večeře na South Terrace, výborný Spaghetti marinara, 23 AUD). Jak píše oficiální web Fremantlu, posedět jen tak beze spěchu a shonu u kafíčka a pozorovat ruch na ulici kolem sebe je prostě "very Freo".
Za soumraku jsme dorazili na pláž Cottesloe beach, kde nás nejvíce potěšilo hejno loriů mnohobarvých (rainbow lorikeet), kteří za příšerného rachotu okupují přilehlé stromy.


Den 5 - 29.10. - Cesta do středu kontinentu -

V noci se měnil čas, ale zatímco u nás se ručička hodinek posunula o hodinu zpátky, v Západní Austrálii naopak o hodinu dopředu, takže tu je časový posun rázem z +6 na +8 hodin. Ještě si musíme v televizi změnu času ověřit, neboť dnes odlétáme na krátkou návštěvu "rudého vnitrozemí", tak ať nezmeškáme letadlo. Let k Ayersově skále včetně ubytování v přilehlém resortu máme placený už z Čech u Qantas Holidays a nutno dodat, že nešlo o nijak levnou záležitost. Všeho všudy slabých čtyřiadvacet hodin, které celý výlet trval, se dalo srovnat s cenou za týdenní zájezd do Egypta, pronájem auta nepočítaje. Ale tento symbol celé Austrálie jsme chtěli moc vidět a nakonec jsme nelitovali.


Po cestě k Ayersově skále
Po cestě k Ayersově skále

Auto vracíme u terminálu pro vnitrostátní lety, kde si v důmyslném a plně automatickém systému úschovy zavazadel zamykáme kufry, protože do malého Boeingu 707 je nechceme cpát. U check-inu předkládáme elektronické letenky a za pár minut už sedíme ve stroji přidružené společnosti Qantaslink, zajišťující regionální leteckou přepravu. Let z Perthu na Ayers Rock trvá kolem dvou hodin, během něhož pozorujeme nehostinnou poušť australského vnitrozemí a občasná vyschlá solná jezera, které se střídjaí hluboko pod námi. A pak už ji vidíme. Krásná, mysteriozní Ayersova skála, díky níž do této oblasti každoročně zavítá tisíce návštěvníků. Letoun udělá malou otočku a přistává na místním maličkém letišti.


Jsme v Severním Teritoriu a ručička hodinek se opět dává do pohybu, tentokrát o půl hodiny dopředu. Venku je konečně teplíčko, kolem 30 stupňů. V letištním terminálu si pronajímáme obří Nissan a jedeme se ubytovat do 6 km vzdálené Yulary. Yulara, neboli Ayers Rock resort, je středisko postavené pro návštěvníky Národního parku Uluru - Kata Tjuta. Najdete tu ubytování od luxusních hotelů po kemp, samoobsluhu i čerpací stanici. Místní návštěvnické centrum poskytuje dostatek informací o celém parku, prodávají tu mapy a suvenýry. Každý den zveřejňují přesný čas, kdy vychází a zapadá slunce, neboť skály právě za těchto světelných podmínek září nezapomenutelnými odstíny barev. Komplexní informace o resortu a národním parku najdete na této adrese.
Ayers Rock (v jazyce domorodců Uluru) patří mezi největší monolity světa. Z roviny oranžového nekonečna, travnatých trsů Spinifexu a nízkých křovisek se zvedá až do výšky 348 m, a to se předpokládá, že jeho drtivá část je ukryta pod zemí. Uluru je opravdu gigantický balvan o délce 3,6 km, šířce 2,4 km s obvodem 9,4 km. Jedná se o druh pískovce, jehož rudou barvu mu propůjčují železité minerály za působení klimatických vlivů. Toto území bylo navráceno původním domorodcům, kmeni Anangů, kteří jej spravují společně s australskou vládou. Pro samotné Aborigince má tento kraj, včetně skal, nesmírný kulturní a náboženský význam.


výstup na Uluru
Výstup na Uluru

Výstup na Uluru není zakázán, nicméně Aboriginci si nepřejí, aby turisté narušovali jejich posvátná místa (v jazyce Anagů Wanyu Ulurunya tatintja wiyangku wantima, aneb Prosíme, nevystupujte na Uluru), takže se sami rozhodněte, do jaké míry budete jejich přání respektovat. Samotný výstup může být nebezpečný a každým rokem si vyžádá i oběti na životech z řad návštěvníků, kteří v horku zkolabují nebo sklouznou a poroučí se dolů, takže z preventivních důvodů se cesta na skálu uzavírá, pokud hrozí vedra přes 36°C, déšť, silný vítr nebo bouře. Další informace o Národním parku Uluru-Kata Tjuta najdete zde.
Z Yulary je to ke skále asi 20 km. V budce u vstupu do parku kupujeme vstupenky za 25 AUD na osobu, které jsou platné ještě následující 3 dny. V dálce už vykukuje Uluru, v odpoledním slunci momentálně nahnědlé barvy. Zastavujeme na focení u Sunset viewing, odkud máme skálu jak na dlani a kde se při západu slunce hromadí davy turistů lačných snímků "žhavé" skály. Pár kilometrů dál leží Kulturní centrum, kde se můžete blíže seznámit s kulturou a životem Anangů, případně koupit umělecké předměty vyrobené domorodci. Konečně jsme stanuli u paty Ayersovy skály. Takhle zblízka lze pozorovat, že její stěny jsou plné jeskyní a výmolů, které tu vykousal zub času. Kolem dokola vedou turistické trasy se spoustou posvátných míst, kam se nesmí vstupovat ani fotit. Cesta pěšky kolem Uluru vydá, vzhledem k jejím kolosálním rozměrům, za pořádný výlet, ale trasu kolem skály lze absolvovat i autem po silnici.
Na vrchol skály vede stezka, po které jsme vylezli jen prvních pár desítek metrů, abychom si Uluru trochu "osahali". Takhle na dotek je skutečně docela dost kluzká a i když jsou zde nainstalovány řetězy na přidržení, snad se na nás shora nesesype nějaký Japonec s kamerou.
V těchto končinách poprvé na vlastní kůži poznáváme nesnesitelnou otravnost místních much, které nám bohužel asistovaly takřka všude, kam jsme se v ZA poděli. Jakmile vytáhnete paty z auta, do několika sekund na vás zaútočí hejna tohoto hmyzu, takže má člověk pocit, jako by měl místo hlavy koňskou koblihu. Pokud tedy nechcete, aby vám mračna much pravidelně navštěvovala všechny tělní otvory, co jen na hlavě jsou, kupte si tu za pár dolarů síťku přes klobouk a budete mít pokoj.


Ayersova skála Ayers Rock
Ayersova skála odpoledne ... ... a při západu slunce

V Yulaře si kupujeme nějaké věci ráno na snídani, takže pro orientaci uvádím ceny za jídlo v místní samoobsluze: 250g plátkového sýra 2.45 AUD, 680 g bílého chleba 3.55 AUD, 0.5l džusu 2.67 AUD, 0.5l Nestea 2.85 AUD, 1.5 l vody 3.91 AUD.
Vlahý večer je jak stvořený pro pomazlení se s točeným pivem. V baru našeho hotelu Outback Pioneer čepují několik druhů piv, tak si vybíráme značku Victoria Bitter (0,4 l za 4,5 AUD). Hotelové BBQ okupuje několik desítek japonských turistů, tak bereme za vděk místním bistrem (Outback burger 10.5 AUD, klokaní wrap 9.5 AUD, pozn. klokan chutná podobně jako hovězí).




<-- ZPĚT| DÁLE -->