...personal travel web

Den 1   Odlet
Den 2   Konečně v Austrálii
Den 3   Objevujeme Perth
Den 4   Akvárium, Kings P., Freo
Den 5   Cesta do středu kontinentu
Den 6   Kata Tjuta
Den 7   Lancelin, NP Nambung
Den 8   NP Kalbarri
Den 9   Shark Bay
Den 10  Monkey Mia
Den 11  Ningaloo Reef
Den 12  Coral Bay
Den 13  NP Karijini
Den 14  Zpět do Perthu
Den 15  Pláže a ZOO
Den 16  Rottnest Island
Den 17  Poslední den v Perthu
Den 18  Návrat


INFO O ZEMI





Západní Austrálie, deník, část III.

Den 10 - 3.11. - Další den v Shark Bay -

Největším turistickým tahákem Shark Bay je bezesporu krmení delfínů v Monkey Mia. Již pěknou řádku let pravidelně připlouvají delfíni ke břehům tohoto letoviska, kde dostávají nášup ryb. Je to určitě nevšední podívaná, setkat se s těmito zvířaty tak zblízka. Vstupné do Monkey Mia činí 6 AUD na osobu. Návštěvníci se pak, po kolena stojíc ve vodě, shromáždí při břehu, aby pak před nimi kytovci brázdili vodu a cpali se rybami, které dostávají od vybraných šťastlivců za bedlivého dohledu strážců parku. Celá akce má přísná pravidla, která je nutno respektovat. Nesmíte se jich dotýkat, nesmíte mít nohy namazaný opalovacím krémem (kvůli podráždění očí delfínů) a nesmíte chodit více na hloubku ani plavat ve vyhrazené zóně.


krmení delfínů v Monkey Mia
Krmení delfínů v Monkey Mia

Po krátké koupačce jsme se rozhodli, že trochu prozkoušíme schopnosti našeho terénního Nissana a písečné cesty Národního parku Francoise Perona jsou k tomu jak stvořené. Park se rozkládá na severním cípu Peronova poloostrova a je domovem několika druhů ohrožených zvířat, které se ochránci snaží opět introdukovat zpět do volné přírody i útočištěm mořských ptáků. Takže pokud budete mít trochu štěstí, můžete tu spatřit třeba bandikuta. Kromě pozorování živých tvorů tu mohou turisté obdivovat průzračné laguny, pláže i působivé pobřeží, ale jen pokud mají auto s pohonem všech kol, což jsme mysleli, že máme. Podobná dobrodružství slibuje i paralelní poloostrov Cararang, kde se nachází Steep Point, nejzápadnější místo pevninské Austrálie.
Následující události popisuje palubní deník výpravy:

národní park Francois Peron
Pozor na bandikuty - Francois Peron NP

Rozvážným tempem vjíždíme na písečnou cestu parku Francoise Perona. Kola našeho teréňáku se zvolna noří do měkké, sotva viditelné stopy. Za volantem sedí zkušený Elvis, který ale již po několika desítkách metrech ztrácí kontrolu nad zpomalujícím vozem, bořícím se do oranžové záplavy písku. Přirozenou reakcí je sešlápnutí plynu, po kterém ale auto prudce akceleruje mimo cestu a končí nárazem do přilehlého křoví. I když kontrolka signalizuje činnost 4x4, zabírá pouze jedna náprava a přední kola se propadají pořád hlouběji a hlouběji. S Mírou tlačíme auto za přední kapotu, ale protáčející se kolo na nás akorát chrlí oranžový dým písku, takže oba vypadáme jak obrovská mrkev, přičemž pravé zadní kolo už trčí asi půl metru nad zem. Kalenďák vytahuje několik osvědčených triků z knih o zálesácích, avšak bezvýsledně. Celou záležitost nakonec pomáhá vyřešit holandská posádka Toyoty, která mezitím dorazila na místo nehody a vybavená lanem a lopatou vyprošťuje uvezněné auto, přičemž celou záchrannou akci sleduje s provinlým výrazem v obličeji Elvis. Rychle tedy vycouváváme ujetý úsek zpět na zpevněnou komunikaci a na přírodní scenérie parku si necháváme zajít chuť, škoda. PS: auto má lehce poškrábanou přední kapotu, blatník a světlo, ale vše v budoucnu téměř dokonale spraví myčka a leštěnka s hadrem.


Jedeme se tedy koupat do Little Lagoon a pak si v supermarketu v Denhamu kupujeme věci na grilování. Grilování je australskou specialitou. Aby taky ne, když tu jsou všude, kam se podíváte, stanoviště BBQ. Na plážích, v parcích, i v těch nejzapadlejších koutech najdete obezděný gril s plynovou bombou uvnitř. Navíc se tak dá výborně a levně nasytit. Tácek s masem a klobásami stál kolem 6 AUD, olej 1 AUD (no nebylo to zrovna olivový Monini). Na pláži v Denhamu jsme jen stiskli knoflík a bomba pomalu nažhavila plechový plát, takže jsme za pár minut mohli usednout k hodokvasu. Kalenďákovi čelisti se rozkmitaly do výkonu 3x převyšujícího nejmodernější křovinořez a zátky od "VéBéček" lítaly vzduchem jak mouchy. Masíčko pěkně vonělo a my jedli a dívali se na oceán, prostě paráda. (Použití grilu je zcela zdarma, samozřejmostí je po sobě uklidit a nenechat na desce připečený kusy masa a mastný skvrny).


Den 11 - 4.11. - Pokračujeme k Ningaloo Reef -

Carnarvon je jediným větším městem na cestě k Ningaloo Reefu. Je to hlavně centrum pěstování ovoce a zeleniny, takže kolem cesty se táhnou lány banánových plantáží. Ceny za benzín opět letí nahoru. Zatímco v Denhamu jsme tankovali litr za 1,47 AUD, v Minilya Roadhouse už stojí 1,59 AUD. Podél dálnice leží neuvěřitelný množství mrtvých zvířat, sražených auty nebo kamiony, od klokanů, emuů, krav, ptáků po plazy. Nejhorší situace je v noci, kdy klokani, přitahováni světly reflektorů, přímo skáčou pod kola projíždějících aut, takže jejich mrtvá těla pak lemují snad každý kilometr dálnice. Australské dálnice jsou v tomhle neuvěřitelný jatka. Překračujeme Obratník Kozoroha, na který upozorňuje cedule a bílá čára na silnici a jsme v tropech.
Ningaloo Reef je korálový útes táhnoucí se v délce až 260 km převážně kolem výběžku Cape Range a je to jediný korálový útes takových rozměrů na světě, nacházející se tak blízko pevniny. Jediná dvě centra, poskytující ubytování, stravu a služby potápěčům a vyznavačům šnorchlování, jsou Coral Bay a Exmouth. Ningaloo Reef je domovem stovek druhů mořských živočichů a ryb, dají se tu podniknout výlety za rejnoky manta nebo v době od března do června za žraloky obrovskými.


Ubytování hledáme v Coral Bay. Jednak bychom museli strávit další hodiny v autě a jednak by tu měl útes začínat již pár metrů od pláže. Ubytovací kapacita je tu omezena a první hotel je plně obsazen, takže bereme chatku v dalším resortu, bohužel za horentní sumu ( www.peoplesparkcoralbay.com, 215 AUD na noc pro všechny). Hned vybalujeme šnorchlovací výbavu a plaveme se podívat k útesům, které jsou skutečně pár metrů od břehu. Voda je krásně teplá, o poznání teplejší než byla dole v Shark Bay. Hned na první ponor jsme narazili na karetu vznášející se v oceánu nad útesy, což se nám zatím nikdy nikde nepoštěstilo. Nádhernej pohled.
Večer jdem v Coral Bay do pizzerie, kde si Míra objednává v pořadí, myslím, tak pětadvacátej Seafood platter.


Den 12 - 5.11. - Coral Bay a okolí -

Po dopoledním a šnorchlování a chytání bronzu na plážích v Coral Bay probíráme, na jaké místo v oblasti Ningaloo Marine Parku bychom se mohli jet podívat. Velké vzdálenosti a nechuť strávit delší dobu jízdou autem jsou důvodem, proč se vydáváme po Ningaloo Road k výběžku Point Cloates, kde se, podle mapy, útesy takřka dotýkají břehů.


krajina s termitišti
Pozoruhodná krajina plná termitišť

Ningaloo Road je prašná kamenitá cesta, po které ale lze jet i normálním autem, s pohonem jedné nápravy. Všude kolem jsou po buši rozeseta různě veliká termitiště, která krajině propůjčují jakýsi nadpozemský nádech. Úsek je dlouhý asi 30 km, takže k moři jsme po hrbolaté Ningaloo Road dorazili pěkně naklepaní. Na původně plánované místo se ovšem nedá dostat a naše auto skončilo kdesi na dvorku odlehlé farmy. Musíme se tedy kousek vrátit a přístup k moři hledáme opodál. Konečně se noříme do osvěžujících vln.


ještěr
Goanna
Moloch ostnitý alias Thorny Devil
Moloch ostnitý alias Thorny Devil

Široko daleko není živáčka, ale jinak to tu za moc nestojí. Voda není tak křišťálová jako v Coral Bay a korálové útesy jsou v těchto místech daleko. Pozdě odpoledne se tedy vracíme do Coral Bay. Budiž nám odměnou pestrá a již dlouho očekávaná přehlídka zvířat, která jsme během zpáteční cesty mohli pozorovat. Nejdřív se nám před autem proplazila dobře metr a půl dlouhá Goanna (druh varana), kterou jsme nadšení, s foťáky u hlavy, pronásledovali ještě pořádný kus po buši, a pak jsme málem přejeli molocha ostnitého (ještěrka s tělem pokrytým trny), který, jak mrtvola ležel zcela nehybně uprostřed cesty. Se soumrakem se objevilo ještě několik klokanů a emuů, takže z hlediska pozorování tvorů ve volné přírodě to byl zdaleka nejúspěšnější den, potvrzujíc fakt, že s nejvíce zvířaty se lze potkat mimo hlavní silnice na odlehlejších liduprázdných cestách.


Den 13 - 6.11. - Krajem Pilbara ke Karijini NP -

Dle našeho plánu opouštíme západoaustralské pobřeží a vydáváme se územím, zvaným Pilbara, východním směrem k Národnímu parku Karijini. U Nanutarra Roadhousu sjíždíme z dálnice vedoucí na sever na Nanutarra Munjina Road. Okolní krajina se pozvolna mění a z téměř úplné placky se začínají zvedat skály pohoří Hamersley Range (v tomto pohoří leží i nejvyšší hora Západní Austrálie Mt. Meharry měřící 1249 m). Přítomnost železitých rud se odráží v oranžovém zbarvení půdy i skal a městečka jako Paraburdoo, Tom Price nebo Newman jsou hlavní centra soustřeďující se na těžbu železné rudy. Vznikla teprve v druhé polovině 20.století jako servisní střediska pro tisíce horníků, kteří pracují v okolních dolech. V Paraburdoo děláme menší zastávku na nákup jídla. Není tu vůbec nic k vidění, takže o jediné vzrušení se stará nebojácný kakadu somrující jídlo u obědvajících lidí a policejní hlídka kontrolující hornické vozy (neboť horníci si pravděpodobně rádi přihnou z placatice). O necelých 100 km výše leží další z hornických měst Tom Price, mimochodem nejvýše položené město v ZA (747 m) a ideální základna pro výlety do NP Karijini. Ve vnitrozemí nechlazeném mořským vánkem je příšerný vedro, takže pracovníků v dolech celkem litujeme.


národní park Karijini Karijini
Karijini NP - Circular pool Karijini NP - Oxers Lookout

Karijini NP je druhým největším parkem v ZA a jedním z největších v Austrálii. Pohoří Hamersley Range zde nachystalo velkolepou podívanou na množství soutěsek, skalních průrev a útesů, vodopádů a horských jezírek.
U vjezdu do parku házíme do kasičky obligátních 10 AUD a můžeme vyrazit na cestu. Auto dostává opět zabrat, protože drtivá většina cest si může o asfaltu nechat jen zdát. Postupně tedy objevujeme Oxers Lookout, vodopád Joffre nebo vodopády Fortescue, u kterých se můžete svlažit v malém jezírku.
Rozhodli jsme se ještě dnes dorazit do Newmanu, tedy nějakých 200 km jízdy, o které si ukrátíme zítřejší štreku zpět do Pethu. Newman je další z hornických měst, takže horníci zde obsadili snad všechna volná místa hned ve třech hotelech, kde jsme se ptali na ubytování, čímž nám tak trochu udělali čáru přes rozpočet. Až za tmy se nám podařilo sehnat volnou buňku v místním karavan parku za 150 AUD. Takových peněz za tohle stísněné království umakartu, ale v naší situaci si nemůžeme vybírat. Všude kolem podnapilí horníci, ale ono po pravdě řečeno, co jiného dělat v téhle díře jménem Newman, navíc když je vedro až k zalknutí. Jedeme se navečeřet do celkem slibně vypadající restaurace, kterou jsme viděli cestou do centra. Naštěstí má ještě otevřeno.




<-- ZPĚT| DÁLE -->