Argentina a Chile, deník, oblast jezer

Den 8 - 16.3. - Přesun do Puerto Montt -

Dnes balíme kufry a opouštíme úžasné Torres del Paine. Odpoledne nám letí letadlo z Puerto Natales do Puerto Montt, což je vzdušnou čarou nějakých 1100 km. V klídku jedeme do Natales vrátit auto a v jedné pizzerii dáváme oběd. Znalost aspoň základních španělských vět a slov je tu naprostou nutností, protože s angličtinou tu moc nepochodíte. Ale dneska jsme po dlouhé době narazili v hospodě na číšníka, který mluví anglicky, což je v Argentině i v Chile dost ojedinělý jev. Někdy mi ale spíš připadá, že se někteří spíš stydí mluvit, než že by neuměli ani slovo. Jinak jsme tu objevili celkem dobrý pivo od Australu, druh Calafate.

Letiště v Puerto Natales je snad nejmenším letištěm, co jsem kdy viděl. Sportovní letiště pro kluzáky v Plasích na Plzeňsku je proti němu Heathrow. Jedna malá bouda, jedna ranvej a řídící minivěž. Ale ještě že tu je. Lety mezi Natales a P.Montt operuje pouze v sezóně společnost Sky airline, na let s LANem bychom museli až do Punta Arenas. Za chvíli už sedíme v obstarožním Boeingu 737 s ještě starými motory a kocháme se pohledem na patagonské hory a ledovce.

V Puerto Montt si půjčujeme další auto, tentokrát malé Suzuki. Celkem příjemné vozítko až na velikost zavazadlového prostoru, kam by se stěží vměstnal víkendový nákup z Kauflandu, natož dvě šedesáti litrové krosny. No nakonec zapracoval ruční lis a dokonce se podařilo zavřít i dveře od kufru. Navigace nás vede do zamluveného hotelu v centru města, ale jaksi nepočítá se systémem místních jednosměrek, takže jsme se i jednou podívali tváří v tvář bábě na výletě.

V Puerto Montt jinak není k vidění vůbec nic a patří do té kategorie měst "přespat a rychle pryč". Nic neříkající nábřežní čtvrť a zbytek nevzhledné industriální komplexy. Večeři dáváme v japonské restauraci, angličtina ale opět nula. Navečer se jdem podívat směrem k autobusovému nádraží, kolem kterého jsou i nějaké obchody, ale povalujou se tu kvanta socek a vůbec to tu smrdí problémama, tak jdem radši spát.

Den 9 - 17.3. - NP Vicente Perez Rosales, Frutillar -

Škoda, že není více času. Kolem je věcí tak na další týden. Hlavně ostrov Chiloé, druhý největší ostrov Chile známý svými dřevěnými kostely a malebnými rybářskými vesnicemi by stál za to. Proslulá Panamericana má tady dole na jihu komfortní dva pruhy v každém směru, ale taky se za ní platí poplatek. Přesný systém se nám nepodařilo odhalit, ale vždy po nějakém úseku přijde mýtná brána a solíme něco kolem 500 CLP. Severněji po dálnici se taky platí jenom někde.

Puerto Varas a vulkán Osorno

Puerto Varas je o dost sympatičtější místo než P.Montt. Na první pohled je patrný dlouholetý vliv německých imigrantů, kteří sem přišli v polovině 19. století a už tu zůstaly. A neplatí to jen o Puerto Varas, ale o celém tomhle regionu, kterému se říká Lake District. I krajina všude kolem má vysloveně středoevropský ráz, což byl asi jeden z důvodů, proč se tu cítili jako doma. Jen ta sopka v pozadí do tý střední Evropy nějak nepasuje. V Puertu Varas je mimochodem krásný kostel, který spolu s jezerem Llanquihue a vulkánem Osorno tvoří dokonale zaranžovanou kompozici (viz foto, které jsem si teda oskenoval z pohlednice).

Vodopády Petrohué

Cestou podél jezera se dostáváme do Národního parku Vicente Perez Rosales, vůbec prvního chilského parku. Chceme tu navštívit hlavně vodopády Petrohué a vyjet na sopku Osorno. Kaskáda vodopádů a peřejí vytvořených kdysi dávno zkamenělými vyvřelinami z nedalekého Osorna a dokonalý kónický tvar sopky v pozadí nabízí vskutku epesní podívanou. Kdo má chuť a prachy, může si zablbnout kolem peřejí na člunu v rámci organizované vyjížďky.

Vulkán Osorno je jedním z nejaktivnějších sopek jižního Chile, i když si naposledy zařádil před téměř 150 lety. Před tím bylo ale během 300 let zaznamenáno 11 erupcí. Autem se dá dojet někam pod vrchol, který pak leží ve výšce 2652 m. V zimě se tu lyžuje, k čemuž tu vyrostlo středisko s lanovkou a vleky. Nyní jsou svahy ale pochopitelně holé, tvořené štěrkem ze sopečných útrob, tak si jdem aspoň užít pohledu na jezero, hory i malé rudé kráterky. Osorno totiž nemá klasický kráter na vrcholu, ale několik menších kráterů rozesetých na svazích hory.

Pod vrcholem Osorna

Silnice vede dál kolem jezera Llanquihue a prochází půvabnou krajinou plnou zelených luk a malých vesniček, kde se můžete zastavit na pravý německý Kuchen. Dalším takovým místem je Frutillar, ležící u jezera s výhledem přímo na Osorno. V krásném městečku s jezerní promenádou, pláží a velkým divadlem, s domky postavenými v duchu německých vesnic a s nefalšovanou německou kuchyní, se zastavujeme na oběd. Kromě toho tu prodávají i spoustu pivních speciálů, které se vaří po okolí v regionálních pivovarech.

Vypadá to, že sehnat ubytování tu nebude problém. Oblast kolem jezer je vyhlášeným rekreačním místem a všude kolem cesty jsou cedule nabízející ubytování v chatkách (cabanas). Tak končíme v jedné z nich, ležící přímo u jezera Puyehue a silnice 215, která vede až do Argentiny. K večeru se vydáváme ještě do sámošky v Entre Lagos pro pivo a empanády.